Až do neděle 1.června byl můj život zcela obyčejný však to znáte odmlou- vání rodičům, schánění životní lásky a bručení na školu ,ale právě v pondělí 2. června se to stalo.... jedno z mích přání se splnilo. Ale to moc předbíhám. Začalo to přesně 1.1. Nejprve jsem stála s kámoškou u KFC a čekala na be smart s hranolkama a colu. Dojedli jsme a čekali na zastávce u kostela, nastoupili na autobus číslo 4 posadili jsme se do poslední řady a o zastávku vedle nastoupil on..... přišel k nám a zeptal se jestli si může přisednout. Já byla úplně mimo zahleděla jsem se do jeho studánkově modrých očí nebyla jsem schopná nic říct ale naštěstí vedle mě seděla kámoška a řekla: samozdřejmě a šťouchla do mě. Naneštěstí jsem vystupovala o zastávku vedle.
Doufám že se vám první část líbila zítra bude další možná i dnes zatím pa :)
