Maledivské přání

Příjezd na Maledivy

Po škole si mě vyzvedly rodiče a jeli jsme rovnou na letiště. Cestou jsem musela natáčet vydea, protože jsem měla do školy referát nebo spíš video o Maledivách.
Konečně jsem se dočkala dojeli jsme na letiště. Pak následovalo odbavení kufrů to je většinou nejhorší, protože musíš vyčkat tu obrovskou frontu.
Ale my jsme mohli všechny předběhnout, kvůli mé malinké sestřičce, takže to nebylo až tak hrozný.
Potom jsme prošli kontrolou jestli nemáme nějákou bomdu nebo něco ostrého. Taky nám museli zkontrolovat pasy.
Už jsme jenom čekaly kdy se oběvý na tabuli jaký máme gate aby jsme mohli jít do letadla.
V našem dvoupatrovém letadle už čekali letušky a stévardi, aby nás pozdravili ,,dobrý den" ,,hello"... Ukázali do jaké uličky a na jakou stranu letadla máme jít.
Zevnitř to letadlo vypadalo mnohem větší, protože tam bylo deset řad sedadel a dvě uločky.
První třída byla v druhém patře. Měli tam krásné sedadla, které se dali sklopit skoro až ůplně vodorovně okénka měli ozdobené plastem, který vypadal jako mramor. I sedadla ze zadu měli ozdobené plastovím mramorem a přidělanou dotykovou televizi, kde se dali hrát hry, koukat na filmy a spousta dalších věcí.
My jsme seděli ve druhé třídě a tu televizi jsme měli i my takže jsem na ní hrála hry chvilku a potom se pokusila usnoůt šlo to blbě, protože tam bylo málo místa.
Když jsem se probudila, tak jsme zrovna přistávali. Pak jsme počkali než otevřou dveře a vylezli ven z letadla. Bylo tam velké teplo protože už jsme nebyli v Praze, ale přece jen v Dubaji, kde není osm stupňů.
Když jsem vztoupili do autobusu, který nás měl odvést do budovy letiště, tak jsme hned věděli, že to bude dlouho trvat. A měli jsme pravdu, protože jsme už hodněkrát přestupovali v Dubaji a teď letíme na Maledivy po třetí.
Na letišti jsme přečkali dvě hodiny a potom jsme šli hledat gate.
Když jsme zase jeli autobusem k letadlu, tak to trvalo jako vždycky dlouho.
V letadle jsem hned usnula a občas se probudila. Jinak jsem se probudila zrovna, když rozdávali snídani a taky vycházelo slunce. ,,Teda jídlo tu nemají moc dobré" řekla jsem si když jsem ho ochutnala.
Už zbývalo jen pár hodin než přistaneme ze šesti hodin.
Když jsme konečně přistáli, tak jsme si vyzvedli kufry u přepážky se zavazadli.
Dva páni kteří patřili k ostrovu OBLU, kam jsme jeli nám pomohli se zavazadli a odvezli je až k lodi.
Když jsme nastoupili do lodi, tak jsem se už nemohla dočkat. Rozdali nám vesty a vody, pak nám řekli nějáké věci. A jeli jsme, hodně rychle takže jsme hodně skákaly. Snažila jsem se usnout, protože mi bylo blbě kvůli tomu, že jsem měla hlad, byla jsem unavená a do toho to ještě skákalo.
Najednou loď zpomalila a já jsem už
vyděla náš ostrov OBLU.

Byla bych ráda, kdyby jste okomentovali každou mojí část příběhu, abych věděla jestli vás to baví a jestli to mám dál psát.