Post Mortem

Prolog

Vyšel na chodník Podměsta. Lehce mrholilo, ale to stačilo k tomu aby byl lehce nevrlý. Nenáviděl tuhle část podměsta, tu "světlou část". Zde si lidé stínů nostalgicky a velice zoufale připomínali čas kdy byli živí. Jak malicherné.

Naposled si poupravil rezavou kovbojskou hvězdičku na jeho dlouhém zatuchlém kabátě, vytáhl si vlhký doutník a pokusil se škrtnout zápalku. Zaplápolala, ale kapka neexistujícího deště ji ihned uhasila.

"Kruci!" Zasyčel.

Škrtl znovu. Zapálil doutník a silně potáhl tábákový kouř do plic. 

"Hééj Floydéé! Floydýýý!!" Zakřičel někdo pisklavým hláskem. Mrzutý s doutníkem se otočil a snažil se zahlédnout v dálce duhovou skvrnu. Skvrna přijela blíž a pudce zabrzdila s jeho taktéž duhovým a neuvěřitelně třpytivým bicyklem v louži, načež všechna voda v ní se přesunula na pána s doutníkem.

Ten jen tiše zaklel.

"Floyde míříš do podměsta? Do Barvy?" Zeptal se jezdec na třpytce. 

"Ani náhodou Danny, do toho světélkujícího, teplýho místa fakt nemám náladu dnes a ani zítra vlézt." Floyd ještě párkrát popotáhl než mu doutník uhasil ten otravný déšť, pak ho jen hodil na silnici. Ani udupat ho nohou ho nenapadlo, proč by. "Stejně musím navštívit Jinhaiův krámek."

"Ale no tááák, Floyde. Slíbils mi to!"

"Ne."

"Ale dnes hrají moji milovanou Gaga!" Ozval se ještě jednou prosící. 

Floyd ho změřil pohledem a divil se kolik to třpytek si Danny napatlal kolem očí. Jeho outfit teké nebyl bez povšimnutí, neonově zelené kalhoty a tílko pokryté flitry zakryté růžovým sáčkem s kachničkami. Povzdechnul si. Nad jeho přítelem prosícím, aby ho vzal na místo plné teploušů a nad Dannyho ohozem.

"Řekl jsem ne." zabrblal a vytáhl si z kabátu placatku, kterou po otevření přiložil k ústům a nahl jí. Nic. Veškerá tekutina z placatky by se dala nallít do jednoho náprstku. Což byl nejspíš jeden z důvodů, proč Floyd znovu zavrčel.

"Tak jó!... " zesmutněně si postěžoval Danny. "ale zítra mě tam vezměš!?" dořekl hlasem desetiletého dítěte posícího matku o lízátko.

"Dobře. Ale dnes tě budu potřebovat, tebe a ten tvůj um." Zamumlal Floyd a hluboce se zadíval na culícího se Dannyho.

Ze "světlé" strany Podměsta vede pár cest do té "temné", ale moc lidí ji nezná. Taky moc lidí stínů ani nevěří na temnou stranu a pokud ano, silně se jí bojí, ztraní, čí jí opovrhuje. Floyd i Danny tam bydlí.

***

Aby jste se dostali do Jihaova krámku musíte projít přes bar plný minulých japonských a čínských mafiánů, nyní jsou to hlavně věrní štamgasté a držitelé silné, nefungující zbraně za opaskem, dále procházíte k nabušeným bodyguardům až k závěsu, který dělí bar a krámek.  Jakmile tam vstoupíte ucítíte silný pach koččích chcanek a kadidla.

Tenhle chrámek na "světlé" straně Podměsta téměř  nikdo nezná, a pokud ano, bere ho s uctivou vážností. 

Jinhaův krámek je vlastně neuvěřitelně zaprášená místnost s vchody do jiných zaprášených místností plné harampádí. Jednu věc, ale Jinhaovi musíme nechat.  V krámku si můžete koupit cokoliv, naprosto vše. Od shnilé slupky od banánu po prastaré čínské sochy, které vnikly někdy kolem tisíc před naším letopočtem. 

Ale kvůli shnilým slupkám od banánu tam Floyd nebyl. V jedné ze stovek místností byla takzvaně V.I.P. místnost. Tedy zrezavělá tabulka s nápisem vip byla připevněna připínáčkama na závěž. Bylo vtipné sledovat jak se z poza závěsu line silný cigretový kouř. 

Právě tam měli Floyd a Danny  namířeno. Jenže vstoupil jen Floyd. Danny byl daleko za ním a sledoval kolekci flitrových tepláků z 80.let.

"Floyde rád tě vidím! Zrovna jsme o tobě mluvili!"

U stolku uprostřed místnosti mezi kouřem a flaškama neznámé, nejspíš alkoholické tekutiny, seděli tři muži stínů. Prvním z nich byl šéf, je to byrokratický vedoucí jedné z mafánských kupin, které ovládali polovinu "temné" strany Podměsta. Druhý a třetí byl Til a Toi, Tlustá mohutná dvojčata. Jejich matka se jim nejspíš pomstila - jmény. Jinak Til a Toe budili docela respekt, každopádně.. to byla jejich práce. Byli to Šéfovy goryly. 

Teď ale všichni hráli mariáš o prachy. PIli u toho jakousi čirou tekutinu a Til s Toem kouřili Startky. 

Šéf vstal, aby i potřásl s Floydem. Šéf byl opravdu prcek a štěstí tomu kdo to zmínil.

"Mám pro tebe práci!" Zavelel a koukl Floydovi se zpříma do očí. 

"A jakou... šéfe?" Zeptal se Floyd a pak dodal."ale jestli to zase bude "zahradničení" na světlé straně, tak na to už kašlu." 

"Neboj nikoho už vykopávat nebudeš." Zabručel a začal se smát pod vousy. Znělo to jako by se dusil. "Ztrácí se duchové  povídá se, že to oni, ti na druhé straně - ti žíví - za to můžou." Zvážněl.

"Řekni mi o tom víc." odpověděl Floyd otázkou, kteou pokládal vždycky. 

V tu chvíli se do místnosti přiřítil Danny. Měl na sobě přehozené zelené kalhoty s flitrami a nevkusné korále. "Floydýýýý!!! Podívej co sem našel, no není to úchvatná barva?" Zeptal se a strčil Floydovi do zorného pole párek korálů.

"Danny, teď tu něco řešíme, možná by tě to mohlo zajímat. Prý se ztrácí naši druzi, lidé stínů. A je taky možné, že by za tím mohli být živí." Zopakoval Floyd Dannymu podstatná fakta.

"Ale to není možný! Vždyť na nás nevěří, vždyť nás, ani nevidí!" Zapřemýšlel nahlas ten co je ověšený flitrami.

"Každopádně víme jak zjistit zda je na tom něco pravdy. Zeptáme se Jinhaa. Ten ví... vše."

Vylezli ze zakouřené mísnosti a mířili k pultu, kde postával v chudém ošacení, což byl jen župan Jinhai. Cestou se Danny zastavoval nad sbírkami barokního oblečení a snažil se upoutal Floydovu pozornost, ten jen otráveně mířil dál k pultu.

"Můžu vám, Floyde, nějak pomoct?" Ozval se Jinhai se silně východním přízvukem.

"Ano, Jinhai co víš o těch záhadných zmizení lidí stínů? Je možné aby v tom měli prsty živí?" Zeptal se Jinhaa a čekal jak moc velkou částku ho ta odpověď bude stát. Třeba to bude odpověď zdarma. Nebyla. 

Jinhai natáhl jeho kostnatou ruku k Floydovy a zažádal si o pět Trstků. 

Trsky je měna temné strany Podměsta. Nějvětší potíž je to, že Trsky se jen tak netisknou a neozdávaj. Každý kdo příjde mezi mrtvé a stane se muž, či ženou stínů dostane 100 Trsků. Dále je na vás, zda Trsky ukradnete nebo vyměníte za něco jíného. Trsky vypadají jako malé čtyř centometrové půlměsíce ze stříbrné hmoty.

Floyd mu dal čtyři Trsky. Jinhai na něho zvedl obočí, ale nakonec povzdechl a putil se do vyprávění, které se hlavně týkalo o lidech. Lidech co loví lidi stínů.

"Loví...lovci...nás....duchy"mumlal si něco Danny.

Ták!! To je konec dnešní kapitoly..prologu... Co si o ní myslíte? Je to poprvé co vymíšlím vlastní svět a věřte mi... Dám si na tom sakra záležet! Moc se těším na vykreslování dannyho charakteru a na různá místa a na celkovou ironii celého příběhu! :)

woooohooo !! 

tak jak se vám to líbilo?