Vlčí Kořist

Rozhodnutí Č.4.

Ráno
Ta noc byla děsivá. Nikdy jsem nevěřila v duchy,vlkodlaky,čarodějnice,upíry nebo prostě v nic takového. A najednou se jich předemnou oběví spousta a jeden z nich je můj přítel. Nic lepšího jsem si přát nemohla.. jenže pro mě je těžké to v sobě držet. Nejradši bych hned teď jela za Charliem a všechno bych mu vykecala. Nebo Lauře. Prostě všem. Ale to by jsi mysleli že tady s Whitem máme drogy a že fetujeme a hulíme trávu. Takže bych asi zůstala u toho že si to nechám pro sebe. Najednou vstoupil do místnosti. Přejel mi mráz po zádech. Asi si říkáte že přeháním že se nic neděje jen je to vlk a všechno bude v normálu. Jenže tak to není. Vemte si že sedíte doma a za vámi příjde váš krásný a normální přítel, ale já sedím a příjde za mnou krásný přítel který každou půlnoc chodí jíst syrové maso za nějakou retardovanou rodinou a proměňuje se ve vlka. No nebyli by jste nervózní?! Já teda jo a taky jsem. "Lásko mám špatnou zprávu" Řekl a podíval se na mě takovým pohledem jakoby jsem ho pobodala. Seděla jsem a byla jsem zticha jen jsem čekala co mu výjde z úst. " Začíná být těžké období kdy smečky začnou útočit na cizí smečky a bojují spolu o území " Když tohle dořekl myslela jsem že se rozbrečím. Teď už vím jak těžký je být vlkem. Nebo vlkodlakem? Už ani nevím. Víte co bych teď nejradši chtěla udělat!? Vyvraždit všechny ty smečky které by útočili na tu jeho a vše zachránit aby se jemu nic nestalo ale já trpěla za něj. Ale to v tuhle chvíli nejde. "Aha.. a co to znamená?" Zeptala jsem se ho. " To znamená že.. budeme muset bojovat...týden a možná i víc nebudu tady..." Když to dořekl myslela jsem že je to jen sen. To né! Bez něj to tu sama nevydržím ! "A..nevím jestli..to přežijeme.."
Já se jdu rovnou zabít. "Jak jse proměnili ve vlkodlaka?.." Řekla jsem a sklopila jsem zrak. " Někteří už se tak narodili, někteří kletbou a někteří kousnutím od jiného vlkodlaka" Když tohle dořekl nevěděla jsem. V hlavě jsem si říkala jestli se chci proměnit nebo ne. Proč? Proč nad tím vůbec přemýšlím? Pro jistotu. Kdyby nás nebo jeho někdo chtěl zabít chtěla bych být ta která mu kryje záda a která mu pomůže. " Až bude půlnoc chci aby jsi mě pokousal.." Jooo ano řekla jsem to... Asi si teď říkáte ,,Jsi blbá nebo co?!,, Ale už to tak je... ano chci se proměnit.. on se ale zarazil " Cože? " To bylo jediné co vypustil z úst. "Ano" Řekla jsem a šla jsem si lehnout přeci jen bylo 8 a o půlnoci budu vstávat.
Půlnoc
Cink..cink..cink..cink
Začal mi zvonit budík a já ho vypla. Bylo 11:50 tak jako minule. On mě ale nevzbudil. Ani se sám nevzbudil. "Zlato" Řekla jsem a probudila jsem ho. Oba jsme se oblékli a šli jsme. Bylo to kousek takže bylo zbytečné jet autem. Taky kvůli tomu že jet lesem v BMV taky není nic dobrého. Ani jsem si nestačila všimnout že už jsme na místě. Vešla jsem dovnitř "Ahoj Všichni!" Řekla jsem a usmála jsem se. Všichni se smáli a povídali jsi, najednou ale všichni stichli a koukli se na mě. "Ahoj!" Zařvali všichni. Dokonce i Claire. Ještě jsem se vám ani jim nepředstavila!! Dobře takže je mi 17 a jmenuji se Elis. Tak a to by stačilo. " Jmenuji se Elis. Omlouvám se" Řekla jsem. " Já Jack " Řekl ten kluk který měl minule starosti o Clairu. " Já jsem Diana " Řekla jedna z holek. " Kaneki " Řekl jeden z kluků. Včera jsem si ho nevšimla.. nebo tu nebyl. Proto jsem si až teď všimla jeho krásy. Měl bílé rozcuchané vlasy,modré oči jako oceán,černé roztrhané džíny,černé obyčejné triko a černou mikinu. No prostě kluk kterého by jsi přála každá dívka.

Všichni se sedli ke stolu já pošeptala Whiteovi aby jim to řekl že by to měli vědět a vyšla jsem ven. Sedla jsem si na shody a koukala na nebe. Užívala jsem si chvíle normálního života. Najednou jsem uslišela kroky zamnou. Sedl si vedle mě. Myslela jsem že je to White až pak jsem zjistila že je to Kaneki. Seděl vedle mě. Zase vlasy před obličej a civěl do země. "Co je?" Zeptala jsem se ho a podívala jsem se na něj. On se pořád díval do země. "Proč tu jsi?" Řekl. " Protože chci být jedna z vás " Řekla jsem. On se zarazil. " Jestli se proměníš ve vlka zabiju tě. A nejsem jeden z vás jsem někdo jinej než si myslíš" Když toto dořekl nepochopila jsem to. Jak jako někdo jinej ? "Je moje věc jestli se proměním nebo ne" Řekla jsem a zachichotala jsem se. " Dokud budeš v naší smečce budeš moje uvědom si to" Řekl a odešel. Jeho!? Si ze mě dělá prdel ne !? No to je teď jedno protože mě White volá dovnitř. Když jsem vešla všichni byli nadšení jakoby byli vánoce a oni čekali až zazvoní zvoneček a oni si budou moct jít rozbalit dárečky. White mě chytnul za ruku a šel semnou trochu do většího lesa.
V lese mě posadil na zem a začal se proměňovat..
Já jen zavřela oči...