Sobota-26.prosince, 2016
Jsem tu! Ptáte se kde?! Tak já Vám to řeknu. Jsem v Aspenu. Já právě teď lyžuji v Aspenu. No jo no, právě sedím v lanovace a čekám na výstup. Jsem tu s rodinou. Ale teď bych ti mohla něco říct.. Hmm..Jsem Chriss, je mi 17 a vedu naprosto nudný život.
Jsem brunetka, mám oči jako azurově zbarvené moře a vlasy mám dlouhé asi do půlky zad a na konečcích je mám mírně zkroucené. Nevím co říct o mojí postavě, mám 53 kg....
Zpátky k lyžování: už vystupuji, takže to znamená, že mám další kopec před sebou (to jsem ještě nevěděla, co se stane).
Nejlepší věc je ta, že je tu nahoře ten nejlepší výhled. Úspěšně jsem sjela první kopec.. pak druhý, třetí a u čtvrtého se to stalo.... spadla jsem... ani nevím jak, prostě se to stalo. Ležela jsem tam jak mrtvola a ani se nehnula až mě něčí ruce obmotaly kolem pasu. Dál už si nic nepamatuji.Probudila jsem se v bílé místnosti s lůžkem, které je pohlceno mým tělem a vedle mě jsou různé hadičky... neříkejte, že jsem?! Nee! Ja jsem v nemocnici!
Nikdy jsem tu nebyla. ( myslím jakože na lůžku). Do pokoje přišel člověk v plášti(usuzuji, že doktor)
,,Tak jak Vám je?",zeptal se.
,, Nevím, jsem docela v šoku."
,,Tomu rozumím, musí to být nepříjemné vědět, že už se možná nikdy nepostavíte."
,,Cože?", zeptala jsem se se slzami na krajíčku.Ahoj! Je tu první část, tak co tomu říkáš?🌸( je schválně krátká)
Já vím nic moc, ale snad se to někomu zalíbí. Do komentů napiš co si tom myslíš. Tak se měj hezky a u další části. 🌸❣️
YOU ARE READING
F.O.R.E.V.E.R
RomanceAhoj! No vidíte, tak to dopadá, když už teď nevím co psát. Začnu asi takhle, Jmenuji se Barbora, ale nemám ráda oslovení Bára, Barbora... Takže mé "umělecké" jméno je Baru (dekuji za něho mamince) Jsem naprostej milovník koček. Mám dvě kočičky...