F.O.R.E.V.E.R

Sousedé

Probudila jsem se na stejném místě, kde jsem i usnula. V nemocnici. Máma nechtěla jít domů, ale nakonec ji doktoři ujistili, že budu v pořádku. Nevím, kdy mě pustí, ani nevím, co se mi opravdu stalo. Nikdo mi to tu není schopný říct. Bojím se.
Někdo zaťukal na dveře.
,,Ahoj zlato", vešla do pokoje mamka.
,,Ahoj mami".
,,Jak ti je broučku?" ... no jo mamka.
,,Dobře, proč?"
,,No víš" mamka začala a ja jen čekala co z ní vypadne.
,,co mami? Co?!"
"Doktor říkal, že možná nebudeš moci už nikdy chodit, ale neboj broučku, to zvládneme.", viděla jsem jak se snaží zahnat slzy.
"Panenože"
"To snad není pravda."
Dál už nic nevím, protože jsem znovu usnula. Probudila jsem se až doma. Ptáte se proč, když je to tak vážně? To proto, že teď mám sádru a po testech se uvidí jak dál. Radši nad tím nebudu dál přemýšlet.
Rozhodla jsem se, že si půjdu dát něco dobrého k snědku.
Když jsem sešla dolů, táta s mamkou se právě s někým vybavovali. Nechtěla jsem je rušit, tak jsem si vzala svačinu a šla zpět do pokoje. Po chvilce však přišla mamka.
,,Ahoj zlato. Jak ti je?"
,,Dobrý, co potřebuješ?"
,, Víš broučku, včera se sem přistěhovali noví sousedi a dnes nás pozvali na večeři. Tak jestli s náma půjdeš?"
Upřímně? Nechce se mi, ale nechci aby byla mamka smutná nebo tak takže....
,,jo jasně mami"
,,dobře tak v šest buď nachystaná. Máme te rádi."
V šest? Hmm. To je za hoďku, a proto jsem se rozhodla, že se půjdu umýt. Po se sádrou docela složité sprše jsem si šla vybrat šaty.
Vybrala jsem si takové fialovo-vínové s černým opaskem.
Namalovala jsem si slabé linky,řasy,trochu male-upu a zakončila rťenkou v odstínu šatů.
No a teď už jen počkat do šesti.
Hmmm. Mám asi tak 25 minut.
Rozhodnuto=jdu si číst( no jo knížky)