Bylo krásné, sluneční, sobotní odpoledne, krátce před dvanáctou hodinou. Zrovna jsem vařila rajčatovo-masovou směs na žampionech s těstovinami, kterou naše podivná rodinka miluje. A světe div se ale dokonce i Nixie, která skoro vším co uvařím opovrhuje, tohle jídlo zbožňuje.
,,Jak to vypadá s obědem?", zvolá Rita, když k nám vejde ze své ložnice.
Pohlédnu na ní.
,,Myslím, že zhruba za tři čtvrtě hodiny."
,,To si ještě stihnu dojít něco vyřídit.", Rita na sebe hodí kabát a obouvá si boty.
,,Neměla by sis na sebe vzít něco, co nepřitahuje pozornost?", zamračí se na mě Lyla. Zřejmě se jí nelíbí, že mám na sobě obyčejné tričko a k tomu růžové kalhotky.
,,Dej si odchod Lylo...Já tu na rozdíl od tebe bydlím už od mrněte, můžu si tak nosit co se mi zlíbí.
Najednou někdo zazvoní, což je v skutku divné. Moc návštěv zrovna nemíváme a není divu, když tu bydlí Nixie.
,,Vy jste někoho zvali?", zamračí se Rita. Když ale zavrtíme hlavami, vydá se otevřít.
,,Dobrý den...přejete si?"
Na prahu stojí blondýnka s modrýma očima.
,,Dobrý den. Pomiňte, že ruším ale hledám jednu dívku. Kristen Steewordsovou. Chodím po městě už od rána a ptám se na adresu ale nikdo nevěděl, že někdo takový tu bydlí. Až na jednoho chlapce, který mi popsal cestu.
,,Co chcete od mé nevlastní dcery?"
Blondýnka na ní pohlédne. ,,Pomoc, chci jí požádat o pomoc."
,,Vydržte chvilku...", pronese Rita, přivře dveře a jde ke mě. ,,Kris, chce s tebou mluvit nějaká paní, obleč se prosím.", sjede pohledem na moje kalhotky. Protočím sice oči ale obléknu si tepláky. Rita mezitím pozvala blondýnu dál a odešla si vyřídit to, co chtěla.
,,Ahoj...jsem Sára Lanceová a chtěla bych tě požádat o pomoc."
Nechápavě se na ní dívám. ,,Proč zrovna já? Proč sis vybrala mě?"
,,Prý jsi statečná, silná a bezpochyby by jsi přežila v divočině."
,,Nevím, kdo vám tohle řekl ale asi si mě s někým spletl paní Lanceová."
,,Ne...Kristen, říkej mi Sáro, zase tak stará nejsem. Je mi sotva 25."
,,Dobře...eh...Sáro. Odkud jsi."
,,Přiletěla jsem sem letadlem ze Starling City. Je to asi osm set kilometrů."
Vykulím na Sáru oči. ,,Starling City? To je to město, kde řádí Samozvanec? Hood? Chlap v kápi?"
Sára se zasměje. ,,Ano je to město, kde řádí Hood ale už mu říkáme Arrow. Protože nosí zelenou kápi, celý oblek ale hlavně používá šípy zelené barvy. A...odkud o něm vůbec víš?"
Pohlédnu jí do těch jejích modrých očí.
,,Tady ho už znají snad všichni. Je ve všech zprávách i novinách."
Usměji se na ní.
,,Nechtěla by jsi s námi poobědvat? Za chvíli to bude a jeden pytlík těstovin navíc nás nezabije. Pak si můžeme promluvit u mě v pokoji."
Sára s úsměvem přikývne.
,,Ráda."
U stolu je klid a všichni si pochutnávají na mém jídle. Lyla s Nixie se po Sáře nevraživě koukají a Sirena se přiblble usmívá. Tak jako vždycky, když je nervózní.
,,Povězte nám něco o sobě.", usměje se na ní Rita.
,,No...", začne Sára, ,,Jak už jsem říkala Kristen, pocházím se Starling City. Je mi 25."
,,Nějací sourozenci?", chci vědět, ,,A co tvá rodina?"
,,Moji rodiče jsou rozvedení. A mám starší sestru. Je jí 29 a jmenuje se Laurel. Občas dokáže být pěkně panovačná."
,,A ty tady bydlíš v hotelu?", zeptám se, jakmile si vložím sousto do úst.
,,Vlastně ne, budu si asi muset něco najít.", pokrčí Sára rameny a spokojeně jí. ,,Je to boží!"
Usměji se.
,,Děkuji. No a...nechtěla by jsi přespat tady? U mě v pokoji je jedna volná postel."
Rita se na mě sice zamračí ale když vidí jak se tvářím, přestane.
,,To by od Vás bylo moc milé."
Byl večer a já i Sára jsme už byli u mě v pokoji. Sára si lehla do postele, která stála v rohu nalevo od okna.
,,Chceš pyžamo?"
Táži se jí.
,,Jestli by ti to nevadilo, tak bych ráda spala jen ve spodním prádle."
,,No problem."
Usměji se a radši zamknu dveře.
Sára se začne svlékat a já jen neslyšně polknu a radši se zahledím do zrcadla.
Aniž bych nad tím nějak moc přemýšlela, svléknu si tepláky, ponožky a nakonec si přes hlavu svléknu tričko. Sára ke mě v mžiku přiskočí a položí mi ruku mezi lopatky.
,,Pane...bože. Co to...co se ti stalo?"
Úplně jsem zapomněla, že tam mám ty dva pahýly po křídlech a rychle se k Sáře otočím čelem.
,,To je na dlouho..."
Zastrčí mi pramen mých kaštanově hnědých vlnitých vlasů za ucho. ,,Mě to můžeš říct. Neublížím ti."
Přikývnu.
,,Dobře tedy. Vím jen, že nejsem člověk. Tohle...", ukážu si na záda, ,,je po mých křídlech...Můj...můj přítel. Chci říct...bývalý přítel mi je ustřihl."
Sára se na mě zděšeně dívá.
,,Křídla...a co tedy jsi? Protože já na anděly nevěřím."
,,Chápu, taky jsem nevěřila, že je mám.", vytáhnu z šuplíku obálku, ,,Je od mojí mámy. Mám se tam vše dozvědět ale mám z toho, co tam najdu strach."
,,Potom by jsi to měla přečíst nahlas. Jsem s tebou,neboj.", Sára se pousměje a položí mi ruku na rameno.
Přeci jen dopis otvírám a dávám se do čtení.
Milá Jane, Vivian, Liso...je úplně jedno, jak se teď jmenuješ. Pořád tě budu milovat.
Asi si říkáš, co jsi vlastně zač. Jsi Andělský fae. Každý Andělský fae má jednu mimořádnou schopnost, musíš však sama přijít na to, jakou.
To, že jsem tě odložila neznamená, že tě nemiluji. Miluji tě víc, než si myslíš. Andělský fae totiž nikdy nemůže mít nic s člověkem. Kdyby se to Alfa dozvěděla, zabila by nejen mě ale i tebe, zlatíčko. Já je totiž zradila. Ty jsi toho důkazem. Měla jsem tě s člověkem, kterého jsem milovala celým svým srdcem.
Jelikož vím, že lásce se nedá poručit, je mi jedno s kým budeš, chci jen aby jsi byla šťastná.
Také jsi už zajisté zjistila, že rozumíš zvířatům. Určitě potkáš někoho, kdo také není člověk, nějakého fae. Ten ti tuto otázku zodpoví.
Měj se krásně můj andílku.
Líbá tvá matka Allison
,,Není tu nic o křídlech.", otáčím dopis ze všech stran, ,,Ani zmínka o tom, zda znovu narostou, když se s nimi něco stane. A co jsou vlastně ty faeové zač?"
Sára se na mě soucitně podívá.
,,Neboj, to zjistíme."
,,V to doufám."
Povzdychnu si a uklidím dopis do šuplíku. Sára si mezitím lehne na postel s pokrčenýma nohama.
Pohlédnu na ní.
,,Ještě jsme se nedostali k tomu, co ode mě chceš."
,,Potřebuji peníze...30 000."
,,Cože?! Prachy? No...nevím jestli sis toho všimla ale nejsem zase tak bohatá jak to na 1. pohled může vypadat. Tahle vila totiž není moje ale Rity."
,,Nechci peníze od tebe.", pronese odmítavě Sára, ,,Chci aby jsi se se mnou přihlásila do jedné soutěže. Jmenuje se to Pirátův poklad."
,,Zní to zajímavě ale na co ty peníze vlastně potřebuješ?"
,,To se dost těžko vysvětluje...zkus to brát tak, že jsem se zapletla se špatnými lidmi."
,,Co je účelem té soutěže?"
Vidím jak Sára uhne pohledem.
,,Musíme tam plnit různé úkoly a...když je ten dotyčný kdo tam bude napsaný nesplní, zabijí ho."
Nevěřícně na ní koukám.
,,Zabijí? A proč říkáš ten dotyčný? To nás tam jako bude víc?"
Sára si povzdychne a v očích se jí zalesknou slzy.
,,To je v pořádku Sáro.", snažím se jí uklidnit, ,,Pověz mi o té soutěži vše, co o ní víš, ano?"
Sára tedy přikývne a zažene pláč.
,,Jsou dva vedoucí, což by jsme byli ty a já. Celkem je v jedné skupině 10 lidí. Do cíle se dostanou všichni ale vyhraje jen ten, kdo dovede všechny ze skupiny živé do cíle."
,,Pane bože a víš jaké úkoly tam jsou a co nás v nich čeká?"
Sára přikývne.
,,V minulém bylo něco se...sexem. A co nás tam čeká netuším. Ale vím, že nic hezkého."
,,Jdu do toho.", prohlásím a Sára se na mě usměje ,,Díky moc, nikdy ti to nezapomenu."
Přijdu k ní a obkročmo si na ní sednu. Položím ruce vedle jejího těla a slyším její zrychlený dech.
,,Co vlastně doopravdy chceš?"
Sára se nadzvedne a něžně mě políbí. Zprvu si to nechám líbit ale pak se od ní odtáhnu a se slovem -promiň- z ní vstanu a ulehnu na svou postel. Sára se na té své posadí.
,,To já bych se měla omluvit ale...myslela jsem,že..."
Mávnu rukou.
,,To je v pohodě. Ráda bych ale prostě to nejde...Kdy začíná ta soutěž?"
,,Zítra v 8:00."
,,O.K. tak dobrou...", otočím se na bok a po tváři mi stékají slzy. Tak ráda bych jí měla a nemůžu, nechci se znovu spálit.
*
Laurel a její otec seděli u stolu ve Starling City a přemýšleli, kde jenom Sára je.
,,Je už docela pozdě...měla by být doma.", prohlásí nervózně Quentin Lance.
,,Tati...Sára už není malé dítě, dokáže se o sebe postarat."
Quentin se na svou dceru ostře podívá.
,,Mohla dát aspoň vědět. Od čeho jsou telefony? A neříkej mi, že nikomu neřekla, kam jde."
,,Tati, notak...však ona se vrátí, vždyť jí znáš."
,,No právě...právě, že jí znám."
ČTEŠ
Klubko zamotaných příběhů
FanficV příběhu jsou obsaženy seriály jako je například Arrow, Mako Meimards, Upíří deníky a další :) Vše je se sebou propojeno.
