HEJHOUŮV POHLED:
Zdravím, já jsem Zdeněk, neboli přezdívkou Hejhou, je mi 15 a tohle je můj příběh.
Byl jsem venku s mým nejlepším kamarádem Fandou, byla už tma, doprovodil jsem ho domů a rozloučili jsme se naším klasickým pozdravem ,,Tak čůůůs''. Jakmile jsem ušel 25 metrů od toho, kde Fanda bydlí, začal jsem se cítit nějak divně, měl jsem pocit, jako by mě něco sledovalo. Ignoroval jsem to a šel jsem dál, došel jsem skoro ke svému domu, už jsem ho viděl za rohem, jenže se mi najednou zatmělo, v mžiku jsem se objevil někde jinde, všimnul jsem si značky ''SUŠICE'', a najednou mi docvaklo kde jsem, byl jsem na konci svého města, udělal jsem poslední krok za značku, a zastavil jsem se, naskočila mi husí kůže, cítil jsem, jakoby mi něco chladně dýchalo na krk, najednou jsem slyšel, jak to pomalu ustoupilo. Nechtěl jsem se otočit, ale i přesto jsem se pomalu a se strachem otočil, přímo přede mnou stála nějaká divná kreatura, vůbec nevypadala jako člověk, byla 2,5 metru vysoká, vůbec jsem ji pořádně neviděl, jelikož bylo strašně šero. Najednou mi v mžiku něco probodlo hruď skrz naskrz, zatmělo se mi v očích, nevím jak jsem to ustál, ale dalších 5 sekund, jsem cítil jak ze mě z obou stran stříkala krev, najednou jsem se probudil ve své posteli, strašně těžce se mi dýchalo, a na hrudi jsem měl pořád ten samý pocit, jako by mě ta kreatura probodla skrz naskrz jenže tam nic nebylo, podíval jsem se na mobil a uviděl jsem 8:21, následně jsem si pro sebe zanadával ,,Kurva! Už jsem zase zaspal!'' Rychle jsem vstal a oblékl jsem se, vzal jsem tašku na ramena a utíkal jsem do školy. Jakmile jsem přišel do třídy, tak jsem se omluvil učitelovi a Fanda mi už automaticky házel klíče od šatny, jelikož je šatnář a já hodně často zaspávám. Rychle jsem se doběhl do šatny převléct a jakmile jsem vstoupil do třídy, bylo 8:35. ,,Super! Aspoň už zbývá jen 10 minut do zvonění'' řekl jsem si sám potichu pro sebe. Vrátil jsem se do učebny Fyziky a sedl jsem si na své místo, jako obvykle jsem nedával pozor, jenže teď jsem nepřemýšlel nad tím, co máme vlastně doma k obědu, teď jsem přemýšlel nad tou kreaturou, o které se mi včera ''zdálo''. Druhou hodinu byla Chemie, učitelka zase jako obvykle zkoušela všechny kolem, jenom mě ne, ale to bylo spíš dobře, jelikož to vůbec ale vůbec neumím. Během druhé hodiny jsem přestal přemýšlet nad tou kreaturou, jelikož jsem se bavil s mým spolužákem Vaškem, se kterým sedím. Pak nastala 3. hodina, matematika, předmět, který nesnáším ze všech nejvíc. Celou hodinu jsem tak nějak byl mimo, koukal jsem se z okna, když tu najednou jsem na vedlejším domě hned vedle školy viděl stát tu kreaturu, byla to dlouhá, vychrtlá zrůda, měla strašně dlouhé ruce, které byly od krve, měl rozřízlou pusu od ucha k uchu, místo zubů měl ostré špičáky, které byly taktéž celé od krve, měl strašně vykulené oči, neměl žádné obočí, ani řasy. Měl středně dlouhé špičaté vlasy a divné oblečení. Usmíval se na mě jeho psychopatickým úsměvem, jako by se mi snažil říct že po mě jde. Najednou se od učitelského stolu ozvalo ,,Staněk k tabuli!''. Byl jsem jako vygumovaný, vůbec jsem nechápal příklad, nebylo to jako obvykle, když jsem si s tím prostě nevěděl rady, tohle bylo na úplně jiné úrovni, nemohl jsem ani přemýšlet. Ruce se mi strašně klepaly. Od učitele se ozvalo ,,Víš jak na to nebo tě mám zase poslat sednout s pětkou v žákovský, jelikož nic neumíš??''. Celá třída se najednou začala smát, jenom Fanda a Nikola se nesmáli, jelikož si všimli, že se mnou něco je. Najednou se mi zastavilo srdce i mozek, křída mi vypadla z ruky, a já zkolaboval, celá třída najednou utichla a měla vyděšený výraz, a učitel zavolal záchranku. Když jsem byl v bezvědomí, slyšel jsem divný hlasitý smích, měl jsem pocit, jako by pocházel od té kreatury. Probral jsem se až v nemocnici. U mé postele stála moje máma, byla smutná, když najednou uviděla, jak jsem se probral, tak se ji hned ulevilo. V nemocnici se ukázalo, že jsem úplně v pohodě, a že to zkolabování byla jenom jednorázová záležitost, i přes to si mě radši ještě 3 dny v nemocnici nechali. Pak jsem už konečně šel domů, na 2 týdny jsem neměl chodit do školy, byl jsem za to spíše rád. Fanda mi nosil úkoly a další týden jsem tu divnou kreaturu už neviděl. Už jsem si myslel, že je po všem, jenže jsem ještě nevěděl, že jsem na samém začátku...
