Hejhouův pohled:
Bylo pondělí, zase pondělí... Fanda chyběl, a spolužáka se kterým jsem seděl(Vašek, se jmenuje), přesadila v pátek o lavici vedle. K dalšímu Vaškovi. Takže jsem seděl v poslední řadě, v rohu třídy, sám. Bylo to hrozný, nemohl jsem si s nikým povídat. Jasně, mohl jsem si povídat se svým druhým já, ale jak? Ve třídě plný lidí. A navíc jediný co bych slyšel, by bylo: ,,Povraždit všechny sem, ovládnout podsvětí tam...''. První přestávku byla fakt nuda. Nastala čeština. Na češtinu máme naší třídní. ,,Tak dneska máme literaturu, a vrhneme se na nějaké spisovatele. Ale nejdřív bych vám chtěla představit vaši novou spolužákyni.'' Řekla učitelka. ,,Skvělý, určitě zase nějaká hnuska, co se chová jak ta největší píča.'' Řekl jsem si sám pro sebe v duchu. Učitelka otevřela dveře, a nějaká holka vešla do třídy. Byla to... AMY?!! ,,Tak tohle je vaše nová spolužačka. Do toho, představ se.'' Pobídla učitelka Amy. ,,Tak, zdravím. Jmenuju se Amy, Amy Staňková.'' Představila se. Všichni se najednou podívali na mě, a pousmáli se. Divil jsem se, proč má sakra moje příjmení. ,,Tak, vyber si kde chceš sedět, sedni si někam dozadu, jelikož jsi vysoká.'' Řekla jí učitelka. Amy jí kývla a usmála se na ní. Pak si to nakráčela k mojí lavici a sedla si ke mě. Červenal jsem se, všichni na nás zírali. Když na nás přestali zírat a učitelka dělala výklad, začal jsem se bavit s Amy. ,,Tak ahoj.'' Řekla mi s úsměvem. ,,Ahoj. Co tady sakra děláš?! A proč máš moje příjmení??'' Zeptal jsem se. ,,No, víš... Já tě chtěla mít na očích i ve škole... A nedokázala jsem přijít s žádným jiným příjmením. A tak jsem si půjčila to tvoje.'' Odpověděla. Školní den probíhal normálně. O hodinách jsem se bavil s Amy, ale učitelky nás vůbec nenapomínaly. Ze školy jsem šel s Amy. Domluvili jsme se že půjdeme někam ven. Řekli jsme si, že půjdeme někam do lesa, a zjistíme co umím. Odnesl jsem si tašku domů a vyrazil jsem za Amy. Cestou jsme si povídali. ,,A jak ses vůbec dostala k nám na základku? Vždyť jsi říkala že ti je 16.'' zeptal jsem se. ,,No jako polodémon mám trochu těch přesvědčovacích schopností, takže se to dalo zařídit.'' Odpověděla. ,,A jak vlastně zjistíme, co umím?'' Zeptal jsem se znovu. ,,No, teoreticky zkusíš pár triků co umí různý nadpřirozený bytosti, a uvidíme. A podle toho by jsme taky možná mohli přijít na to, kdo jsi.'' Řekla. ,,Aha, a hele jak to chodí v Podsvětí?'' Optal jsem se. ,,No, všemu tam vládne Bůh Smrti. Obyvatelé Podsvětí jsou démoni. A ti se rozdělují na Vyšší šlechtu a Nižší šlechtu, a pak tu jsou polodémoni, jako jsem já. Polodémoni nejsou vůbec uznávaní, spíš jsou opovrhovaní.'' Řekla. Aha, a proč chtěl Bůh Smrti zabít právě tebe?'' Zeptal jsem se. ,,Můj otec byl démon, a moje matka byla člověk. Jak už to bývá u polodémonů. Jenže můj otec dříve ohrožoval jeho nadvládu, a tušil, že půjdu v jeho stopách, takže proto.'' Odpověděla. ,,Aha, a ty jsi chtěla ohrozit jeho nadvládu?'' Řekl jsem. ,,No, nechtěla. Ale teď k tomu mám důvod. A ty mi s tím můžeš pomoct.'' Řekla a usmála se. ,,No jako klidně ti pomůžu. Nemám rád Boha Smrti, kvůli všemu tomu co mi udělal...'' Řekl jsem. Už jsme byli v lese. ,,No dobře, ukaž mi ten tvůj útok.'' Kývl jsem. Proměnil jsem se, vytáhl jsem si svoji katanu a nadzvedl jsem ji nad svoji hlavu. Poté jsem do ní vpustil energii a mávnul jsem s ní. Vylétla ta prázdnota, jenže teď byla o něco větší. Trochu zničila místo, kam směřovala. Vyrylo to do země trochu hlubší a delší čáru. Naštěstí to netrefilo žádný strom. ,,No vidíš, pěknej útok.'' Řekla Amy. ,,Ale teď to bylo větší než předtím... Jakto?'' Zeptal jsem se. ,,No, je možný že jsi do toho dal víc aury.'' Řekla. ,,Počkej, co to je? Cejtím nějakou divnou auru...'' Doplnila. Najednou jsem to cítil taky, a to jsem se ani neučil cítit auru. Něco mě koplo přímo do obličeje. Odletěl jsem na druhou stranu lesa. Bouchl jsem se o strom. Tekla mi krev z nosu. Někdo ke mě přiskočil. ,,Tyvole, to mě Bůh Smrti poslal zabít takovou sračku??'' Řekl ten někdo se smíchem. Měl červený oči, jako já, měl bílý vlasy, a byl nižšího vzrůstu. V jedné ruce měl šavli a v druhé měl naostřený klacek. Ten klacek, co držel, po mě hodil a přišpendlil mě tím klackem přímo veprostřed hrudi k tomu stromu. Začal jsem hodně krvácet. Byl jsem pořád proměněný. Pomalu a s bolestí jsem si vyndal ten klacek. ,,Dávej si bacha, tenhle je hodně silnej. Nejsem si jistej jestli taková chcanka jako jsi ty, ho zvládne!'' Řekl mi můj hlas se sarkastickým smíchem. ,,Jen sleduj...'' Řekl jsem s úsměvem, jak na mé druhé já, tak na toho démona. ,,Oh? Že by ses konečně snažil?'' Řekl mi udiveně hlas. Ten démon vyskočil do vzduchu a chtěl mě seknout tou šavlí. Rychle jsem uskočil na pravou stranu, vyběhl jsem po něm a zkusil jsem ho probodnout. Jenže to vyblokoval a dal mi pěstí, spadl jsem na zem. ,,Myslel jsem si, že v tobě něco je, ale ne... Ty jsi prostě jenom další rádoby ''nadpřirozený''. Ani nevím co na tobě Bůh Smrti vidí.'' Řekl démon. ,,Já ti ukážu zmrde!'' Vykřikl jsem na něj vyzkoušel jsem překvapivý útok ze země, jenže stihl uhnout, takže jsem ho jen škrábl. Rychle jsem se zvedl a čekal jsem až zaútočí. Rozeběhl se na mě a pokusil se mě seknout po pravé straně. Vyhl jsem se tomu a sekl jsem ho do pravého boku. Odskočil, a pozvedl levou ruku nad sebe. Vypadal hodně naštvaně. Cítil jsem že se blíží něco hroznýho. Cítil jsem nad sebou energii. ,,Rychle uskoč!'' Řekl mi hlas. Uskočil jsem doprava. Jen tak tak jsem to stihl. Z nebes se snesl blesk a uhodil do místa kde jsem stál. Vyskočil jsem po něj a dělal jsem, jakože ho chci seknout. Nastavil svoji šavli nad svoji hlavu, protože mi to chtěl vyblokovat. Jenže jsem na poslední chvíli stáhl svoje ruce a ukončil jsem svůj útok. Dopadl jsem přímo před něj a probodl jsem ho. Nestihl to. Vytáhl jsem rychle svoji katanu z jeho hrudi a odkopl jsem ho. ,,Tohle jsi nečekal, co?'' Řekl jsem mu s lišáckým úsměvem. Byl čím dál víc nasranější. Začal na mě cenit zuby. ,,By mě zajímalo co...'' Ani jsem to nedořekl, a objevil se za mnou. Bodl mě rychlým zásahem do zad a potom mě ještě sekl. Spadl jsem na kolena. On mi dal šavli pod krk a chtěl mi podříznout hrdlo. ,,Rychle! Tlaková vlna ze zad, ale nejdřív odendej tu šavli z krku!'' Řekl mi hlas. Snažil jsem se dostat tu šavli od svého krku silou. Začly mi z toho krvácet dlaně. Mezitím jsem nahrnul auru do zad a vypustil jsem ji. Démon odlétl a bouchl se o strom. Rychle jsem vstal. Už jsem nemohl. Vyjel po mě, jenže já nestačil uhnout a bouchl se mnou o strom. Probodl mě a já se svalil na zem. ,,Tak, a teď si jdu pro tu druhou...'' Řekl démon. Tato slova mě znovu naplnila energií. Asi to bylo proto, že jsem nechtěl aby se Amy něco stalo. I když jsem ji sotva znal. Pomalu jsem vstal. ,,Ještě... Ještě jsem s tebou neskončil... Opovaž se jí něco udělat...'' Vysoukal jsem ze sebe a šel jsem pomalu k němu. ,,Cože? Ty ještě nemáš dost??'' Řekl nafoukaně démon. Pozvedl jsem katanu a vložil jsem do ní tolik energie, kolik jsem jen mohl. Usekl jsem mu ruku. Ten démon se radši stáhl. Svalil jsem se na zem a upadl jsem do bezvědomí. Našla mě až Amy, která mě odnesla k ní domů. Probudil jsem se až večer. Byl jsem vyléčený... Nevím jak. Když mě Amy viděla, objala mě. ,,Tak aspoň že jsi v pořádku..'' Řekla s úsměvem. ,,Ale počkej, jakto že jsem tak rychle vyléčenej?'' Zeptal jsem se. ,,No, máš rychlou regeneraci... A plus jsem tě ještě ošetřila.'' Odpověděla. ,,Aha, tak díky.'' Poděkoval jsem s úsměvem. Pak jsem jí řekl všechno co se stalo a odešel jsem.
