HEJHOUŮV POHLED:
Temnota... Plameny... Jediné dvě věci co teď vidím. Zápasí spolu, a bojují o nadvládu. Miliardy let utrpení celé existence. Všechno mi to probíhá před očima. Všechny ty ukončené životy. Všude je on. Bůh Smrti. Je kdekoliv a kdykoliv. Může ovládat čas? ,,HEJHOU!'' Zaslechl jsem. Otevřel jsem oči. Nade mnou stál Ďábel. Měl jsem ve svém břiše jeho vidlici. Silně jsem krvácel. Běžel k nám Fanda s Amy a nějakou černou kočkou. Jejich výraz byl nepopsatelný. Bylo to, jakoby viděli umírat svou milovanou osobu znova a znova. Amy po Ďáblovi vrhla svou dýku. Ten ji pouze chytil a polovičně se usmál. Vytáhl ze mě svoji vidlici a odskočil o pár metrů dozadu. Fanda s Amy ke mě přiběhli a ptali se jestli jsem v pohodě. Jenom jsem jim kývl. Vůbec jsem se nemohl hýbat, vyčerpal jsem všechny své síly v předešlém boji. Nemohl jsem jim pomoct. Ze všech stran přicházeli čerti. Ďábel najednou začal hovořit k Fandovi. ,,Přidej se ke mně. Víš čeho bychom spolu dosáhli?'' Fanda najednou začal pomalu jít k Ďáblovi, i když to tak nevypadalo. Nemohl své tělo ovládat. Čerti byli ale pořád blíž a blíž. Najednou se zastavili, ale Fanda pokračoval. Nemohl ani mluvit. Došel až k Ďáblovi. Satan mu položil levou ruku na rameno a spustil. ,,Přemýšlel jsi někdy nad tím, kam až tvé síly sahají? Představoval sis někdy jaký by to bylo vládnout Peklu?'' Fandu jako by ta slova očarovala. Jenom bezduše kýval hlavou. ,,Ta rovnováha co by jsme nastolili by byla nesrovnatelná s tou fraškou, co je tu teď. Ten stínovej zmrd ani neví co je to pořádná rovnováha!'' Domlouval mu Satan. ,,Jediný co stačí udělat je zabít toho tvýho kamaráda!'' Dopověděl. Najednou se Fanda zarazil v kývání hlavou. Šokovalo ho to. Ale zároveň toužil po té moci, co by měl kdyby se přidal k Ďáblovi. Amy pouze stála u mě, a koukala s otevřenou pusou. Divila se, co to právě Fanda dělá. Ten ze sebe prostě vydal prázdné ,,Dobře...''. Ta černá kočka pouze seděla opodál a s úsměvem na tváři to všechno pozorovala. Fanda se otočil čelem k mému vyčerpanému tělu. Amy se protektivně postavila Fandovi do cesty. Vytáhla své dýky. ,,Zabijeme nejdřív ji?'' zeptal se Fanda. ,,Samozřejmě, ten černovlasej nám neuteče.'' odpověděl jeho otec. Fanda se k ní teleportoval a pokusil se jí dát pěstí. Ta to vyblokovala pravým předloktím a zkusila ho bodnout. Fanda uhnul a odskočil o metr dozadu. Vzápětí se za ní objevil Lucifer. Fanda pro něj dokázal vytvořit dostatečné odvedení pozornosti. Okolo jejího krku se vytvořil ohnivý řetěz a Satan za něj zatáhl. Spadla na záda a popálil se jí krk. Těžce se jí dýchalo. Pokusila se vstát ale Fanda ji odkopl několik metrů dozadu. Oba k ní doběhli a namířili na ní své vidlice. Zničehonic se ze stínů u mě vynořil Bůh Smrti. Měl jeho obvyklý úsměv na tváři. Položil na mě ruku a vyslovil tato slova. ,,Pojďme si změřit síly svých oblíbenců.'' a ušklíbl se ještě víc. Mé tělo se znovu naplnilo energií. Poprvé jsem se znovu nadechl a zvedl jsem se. ,,Jak chceš...'' řekl Ďábel a vypařil se. Stejně tak udělal i Bůh Smrti. Fanda se ke mně teleportoval a probodl mě vidlicí. Nečekal jsem to. Vyzvedl mě do vzduchu. Ta vidlice najednou začala pulsovat. Vypálil ze své vidlice společně se mnou ohnivou vlnu. Odlétl jsem společně s tím. Zvedl jsem se a viděl jsem, že na mě Fanda už běží. Vytáhl jsem z nicoty svoji katanu a připravil jsem se. On vyskočil a pokusil se mě znovu bodnout vidlicí ze vzduchu. Chtěl jsem ho probodnout zespoda, ale to by byla blbost. Jeho vidlice by potkala můj ksicht dřív než moje katana jeho tělo, protože je delší. A tak jsem udělal kotrmelec dopředu. Rychle jsem se otočil a zkusil jsem ho seknout útokem ze shora. Vyblokoval to vidlicí a oba jsme odskočili kousek dozadu. Mé zranění se už zahojilo. Ale divil jsem se, že na mě ten v mý hlavě ještě nezačal křičet. ,,Jsi tu?'' Prohodil jsem jen tak do vzduchu. Fandovi došlo o co se snažím. Rozeběhl se proti mě ale já svojí katanou vytvořil ten oválný útok. Uhl do strany a teleportoval se za mě. Kopl mě zezadu, jenže jsem to ustál. Otočil jsem se a pokusil jsem se ho seknout ze strany. Ale on prostě zmizel. Amy pořád ležela na zemi. Rozeběhl jsem se k ní. Jenže on u ní už byl. Sáhl jí na krk a ty popáleniny ještě zhoršil. Začala se dusit. A on zase zmizel. Doběhl jsem k ní a klekl jsem si. Nevěděl jsem co mám dělat. Pořád se dusila. A pak mi to došlo. Mohl bych z ní odstranit popáleniny od Ďábla jako ty spáleniny co měla na rukou když se dotkla jílce mé katany? Zkusil jsem to, sáhl jsem jí na krk a soustředil jsem se na ty popáleniny. Jenže to nešlo a ona se dusila dál a dál. Pak jsem přišel s určitým nápadem. Vzal jsem svojí energii, jako když dělám ten oválný útok, akorát jsem ji dal místo do katany do svých rukou a položil jsem je Amy na krk. Fungovalo to. Jenže se ty popáleniny přenesly na moje ruce a bolelo to. Snažil jsem se tu bolest ututlat aby to nikdo neviděl, ale nešlo to. Třepal jsem se. Pokusil jsem se nekřičet, a šlo to. Jenže jsem vydával další zvuky z bolesti. Amy to viděla a snažila se mě uklidnit. Pořád mě to bolelo. Fanda se objevil za ní a chytl ji a zase zmizel, i s ní. Znovu se objevil několik desítek metrů přede mnou, ale tentokrát bez ní. ,,Kde je?!'' Zařval jsem na něj přes celou tu vzdálenost, se slzami v očích. ,,To bys chtěl vědět, co?'' Řekl chladně a klidně. Ale slyšel jsem to až ke mně. Poháněla mě bolest a vztek. Rozeběhl jsem se a doběhl jsem až k němu. Chtěl jsem ho bodnout. Když jsem byl u něj tak jsem se sklouzl vedle něj a sekl jsem ho do nohy. Bolelo ho to, to šlo vidět. Pořád jsem měl šanci. ,,To nedáš... Jsi jenom ubohá a zbytečná sračka.'' Ozvalo se v mé hlavě. Byl to zase on. ,,Kde sakra jsi celou tu dobu?'' Řekl jsem celkem naštvaně. ,,Tak sorry... Dával jsem si šlofíka.'' Řekl mi. Bylo to celkem vtipný, připomínalo mi to mě. ,,Počkej, proč bojuješ jako zrovna s tím hovnem?'' Zeptal se. ,,To je na dlouho...'' Odpověděl jsem. Fandovi došlo s kým se bavím. Vrhl po mně ohnivý řetěz. Ten se ale zastavil o nějakou černou hmotu u mého těla a zmizel. ,,To jsi byl ty?'' Zeptal jsem se mého druhého já. ,,No samozřejmě, ty jsi tak neschopnej že bys to nedokázal.'' odpověděl. V ten moment mi došlo co musím udělat. ,,Hele nechceš si užít trošku zábavy?'' Řekl jsem svému druhému já. ,,Cože? Jak to myslíš?'' Odpověděl. ,,Tady máš.'' Řekl jsem a nechal jsem se ovládnout. Zase ta bolest. Tentokrát to bylo všude. Trup, nohy, obličej... Svalil jsem se na zem a začaly okolo mě kolovat stíny. Fanda ještě jednou vrhl řetěz. Ale bylo to jako předtím. Odrazilo se to. Zpanikařil. Namířil na mě vidlici a začal po mně pálit ohnivé koule. Jednu za druhou. Způsobila se řetězová reakce výbuchů. Odletěl jsem, ale transformace pořád probíhala. Bylo to dokončeno. Ale tentokrát to bylo jiný. ,,Už to chápu...'' řeklo mé druhé já a začalo se smát. Všechno bylo zničené. Ale Fanda pořád stál na tom samém místě. Nevěděl co má dělat. Zmizel jsem ve stínech a objevil jsem se u něj. Už v sobě měl zabodnutou moji katanu. Rychle jsem ji z něj vytáhl a pokusil jsem se ho seknout do ramene. Vyblokoval to vidlicí. Začal jsem do katany skládat energii. Fanda se teleportoval za mě a rychle jsem se ještě stihl otočit a sekl jsem ho katanou, jenže to taky vyblokoval. Vypustil jsem tedy všechnu tu energii. Fanda zase vypustil tu jeho energii, a bylo to jako předtím. Temnota... Plameny... Jediné dvě věci co teď vidím. Už vím co to znamená. My dva spolu máme bojovat. A jsme souzeni bojovat spolu po zbytek existence. Celé místo kde jsme bojovali znovu vybuchlo. Oba jsme se ocitli na druhém konci toho místa. Věděli jsme, že tohle neskončí dokud jeden z nás nepadne. Rozeběhli jsme se proti sobě a naše zbraně se setkali. Objevil jsem se za ním a přeřízl jsem mu achilovku. Fanda se skácel na zem. Nemohl se postavit. ,,Tohle jsem vždycky chtěl zkusit.'' Řekl jsem s šiblým úsměvem na tváři a klekl jsem si k němu. Položil jsem katanu a z nicoty jsem vytáhl tři velké nože. Jeden jsem mu zapíchl do levé ruky aby s ní nemohl hýbat, vzal jsem druhý a stejně jsem to udělal i s jeho pravou rukou. Vzal jsem ten třetí, a věděl jsem že zábava teprve začne. ,,Doufám že dokážeš křičet, a to fakt hodně!'' Řekl jsem a skousl jsem si jazyk mezi zuby, přičemž jsem se usmíval. ,,Ne, nech toho!'' Říkal nahlas Fanda. Tím nožem jsem mu na ruku do krve vyřezal ,,ZRÁDCE''. On začal křičet. Položil jsem mu na to ruku a úmyslně jsem to ještě zhoršil. Bavil jsem se nad jeho agonií. Naplňovalo mě to. Nemohl jsem se toho nabažit. Ubližovat druhým je sakra super! ,,Doufám že sis to užil...'' Ozvalo se za mými zády. Slyšel jsem i pomalé tleskání. Otočil jsem se a stál tam Satan. ,,Ale teď už je zábava u konce...'' Dopověděl. Přišel ke mně. Nemohl jsem se hýbat. Položil mi ruku na hlavu. Ze začátku jsem nic necítil. Jenže pak to přišlo. Jako kdyby mi do celého těla bodalo tisíc jehel. Ale i tohle se mi líbilo. Bylo to boží. Smál jsem se. Pak to Lucifer ukončil. Zmáčkl mi hlavu, a já upadl do bezvědomí...
((Tak to je všechno... Konečně zase po dlouhý době díl ode mě... Omlouvám se za to zpoždění. :D Čůs!))
