MIMO ČAS I.

Kapitola první - ČAS

Každý den se potuluji ulicemi a zjišťuji kým jsem, kým mám být. Život, který mi zvolil osud není lehký ale i přesto ho mám ráda. Žiji a řeším záhady tohoto světa, přesně tak jak mi bylo předurčeno již při mém zrození.

Lidé mě nazývají Časem a nechávají si ode mne vykládat budoucnost, ale k čemu pak to je, když zjistí, že je čeká jen samé utrpení, když zjistí, že je čeká smrt?

Představte si, že by jste viděli každého člověka umírat a to vše najednou, že dokážete jen pomocí lusknutí prstů zastavit svět, že se dokážete přenést na místo na které jen chcete a to pomocí vaší mysli. Lidé se díky ní učí pohnout věcí, ale i přesto jí nevyužívají naplno. Proč se snaží býti tolik jiní, proč chtějí dokazovat, že i nemožné je možným? Cožpak jim nestačí ten život, který žijí? Cožpak se pomátli? Vědění není moc, ale cesta k moci a přesto proti sobě vedou války, které ničí tuto planetu, znečišťují jí odpady, ničí faunu tohoto světa. Jednou jejich svět zahyne, vím to viděla jsem to na vlastní oči a i já samotná tomu nemohu zabránit. Jedině lidstvo zastaví umírání této planety, jedině lidstvo dokáže odvrátit hrozbu, která je čeká.

Již od pravěku sleduji jak se lidstvo vyvíjelo, jak získali oheň, jak se radovali, když ulovili divou zvěř, když poprvé objevili farmaření. Svět byl tehdy ještě v plenkách. Sny lidí nedávali v té době žádný smysl, ale vždy jsem pomohla lidem jejich sen uskutečnit. Na malou chvíli jsem zastavila svět, a navedla člověka na správnou cestu.

A kdo z nás dnes nesní?
Někdy sny mohou být překrásné a jindy nás mohou sužovat. Jindy se díky snům dostaneme do jiných dimenzí, o kterých ani nevíme, že existují. Ale co by se stalo, kdyby sny vymizely úplně? Co by bylo s lidstvem?

*,,Lugales filiae memini me pater tuus, deque eo quod tempus" řekl otec a zanechal mne v tomto obrovském světě.

__________________

*,,Pamatuj dcero má, já jsem tvůj otec, neboť já jsem Osud a ty jsi Čas."