Pro Harley

2.o6.o

"Cože?" Měla pocit, že se přeslechla. Rodina vůbec nespadala do Jokerova psychologického profilu. Věděla to. Měla jej přečtený od různých doktorů a sama jeden vypracovala, který poté během společného soužití doplňovala.

"No jak říkám- založíme si rodinu. Myslím, že  když měl Batman Robina, proč já bych nemohl mít svého malého Kárového Janka? No není to super? Nechtěla jsi být nikdy mámou?"

"A kde chceš toho syna sehnat?"

"No o to jsi se nám již postarala ty." Usmál se a ukázal na ni.

"O tom bych asi musela něco vědět nemyslíš?"

"No tan ostrovní kluk- to je idealní řešení. Ještě se dá vychovat, ale odpadne to odporné přebalování. Fuj."

"Uvidíš budou z nás skvělí rodiče." Zašklebyl se.

"Žádné my už neni."

Prudce vstal o odkopl židli, na které seděl,  přes celou místnost, kde se z ní po nárazu do zdi stala hromádka dříví.

Opřel se o opětadlo její židle, takže měl obličej jen pár centimetrů od toho jejího.

"Myslel jsem, že tohle máme již za sebou." V jeho hlase byla slyšest zlost, překvapení a něco co by se dalo s trochou fantazie nazvat lítostí.

Pár sekund si prohlížel její obličej až nakonec neodolal a oblízl ji jizvu.

Cítila jak taje, ale věděla, že to nesmí dopustit. Nesmí mu podlehnout. Podařilo se ji vysvobodit jednu nohu ze zajetí a vystřelit s ní do vzduchu.

Její noha se mu svezla po vnitřní straně stehna, až zasáhla zamýšlený cíl a pan J. se ohnul v pase.  Než se vzpamatoval kopla jej do břicha a on se odkutálel dozadu.

Věděla, že udělala chybu a čekala na trest.

Pan Kerr tentokrát nezklamal a jednou ranou ji i s židlí opět poslal k zemi.

"Ty-mala-nevdě-čná-pot-voro!" Cedil skrz zuby mezi jednotlivími údery botou.

Nakonec se otočil a odešel.

Sice ji zvonilo v uších, ale i tak slyšela jeho okouzlující smích.

Tak jsem vám dnes došla k rozhodnutí, že budu přispívat pravidelně vždy v ponděli + někdy budou "bonus" kapitoly i přes týden. ;)