Pro Harley

2.o5.o

Harley seděla přivázána k židli uprostřed rozlehlé místnosti, která mohla být stejně tak ložnicí jako muzeem kuriozit. Byla tu velká postel, a spousta věšáku a taky pár skříní, ale zároveň se zde nalézala směs věcí, které by se spíše hodili do hračkárny, mučírny či zbrojírny.

Byla doma. Tedy přesně tam kde být nechtěla.

Otevřeli se dveře a dovnitř vstoupil pan J. jen v kalhotách a s vycházkovou holí v ruce.

Jak jej nenáviděla.

Jak jej milovala.

Čím více jej milovala, tím více jej nenáviděla a čím více jej nenáviděla tím více jej milovala a nemohla bez něj žít. A proto jej chtěla opustit.

Zářivě se na ni usmál a od nových kovových korunek se odrazilo světlo zářivek. Vypadal jako hladový žralok.

"Ahoj Harley. Nepozdravíš svého Koblížka?"

Žádná odpověď.

Uhodil ji, židle pod ní se převrátila a ona spadla.

"Ale no tak. Takhle se chováš k manželovi?"

Zvedl židli, provazy se jí zaryly do pravé ruky a boku.

Jakmile "stála" tak ji vášnivě políbil. Proti své vůli mu polibek oplatila.

Kousl ji do jazyku takovou silou, až ucítila v puse krev.

"Tak je hodná."

Podal si židli, postavil ji opěradlem k bývalé psychyatričce.

"Nejspíše se ptáš proč jsem tě sem přivedl. A proč jsem tě nezabil."

Nic neříkala. Chvíli ji mlčky pozoroval.

"Víš, nějak sem došel k názoru, že je tady bez tebe nuda."

Na chvíli se odmlčel.

"No a taky jsem tak přemýšlel, že je na čase se usadit. Myslím, že je čas založit rodinu"

PS: Jen chci podotknout, že pokud mě teď ukamenujete, tak se nedozvíte jak to bude pokračovat :D.