Osud

1. část - Poslední den školky.

,,Mami, já se tak těším do školky, poslední den!" ,,Tak to jsem ráda, že se těšíš. Jdi si zbalit do batohu pití. Já ti udělám svačinu." Malá Anna se radovala do školky. Měla jít celá třída do sklenářství. Když si to pití zabalila, běžela za maminkou pro svačinu. ,,Tak co máme ke svačině..." Říkala si Anna v duchu. ,,Vezmi si mikinu a do batohu bundu. Je 20 °C." ,,Mami, tak už půjdeme! Chci tam být brzy!" ,,Nepříjdem pozdě, sraz máte před Budavskou Školou. To máme před domem." ,,Ahoj Rose! Budeš chodit do školy Budavská?" ,,Jo, mamka mi řekla, že tak prý přijmuli i tebe Ani." ,,Jo budu tam chodit. Jsem strašně ráda, že tam chodíme spolu!" Anna a Rose byly od prvního dne školky nejlepší a nejzábavnější kamarádky ne jen ve třídě, ale po celí školce! Každý si s nimi rád popovídal, zahrál hru a spoustu dalších jiných a zábavných aktivit. Anna se se svojí matkou chystala rozloučit, ale pak jí přišlo divné, že nepřišel její táta. ,,Ahooj mami! Večer se uvidíme! - - - - Mami, kde je táta?" ,,V práci, večer tě vyzvedne. Ahoj miláčku!" ,,Rose, už ses rozloučila? ,,Jo rozloučila. A kde máš tátu? Nikde ho nevidím." ,,Táta je v práci, večer si mě vyzvedne ze školky. To mi říkala mamka." ,,Jo aha." Vybavovaly se, a loučily 2 se. Ale pak slyšely volat učitelku; ,,Děti, děti! Pojďte ke mě! Musím vás spočítat!" Křičela učitelka z plných sil. ,,Anna, Rose, Alex, Teo,  Matěj, Adla. Jste tu všichni?" S celou školkou se rodělili na 6 týmů. Učitelko to četly z papíru, protože neznali všechny žáky ze školky. 1. skupina tam ale zůstala. Byla to zkupkna, kde byla Anna a Rose. ,,Paní učitelko, proč stojíme?" Ptali se děti jeden přes druhého. ,,Nejsem nako támhle učitelky. Něco vám k cestě a ke sjlenářství povím." Děti se tak těšili, že to vypadalo, jako by se těšili na vypdávění více, než na cestu. ,,Cesta bude dlouhá. Jdem pěšky. Proto se podívejte jestli v batůžku máte: Nelromokavé bundy, pití, svačinu a to je vše. Máte všichni?" ,,Ano paní učitelko." ,,A ty Teo?" ,,Paní učitelko, já nemám bundu." ,,Dobře, zavolám mamonce, ona ti jí donese." ,,Teo...!" celá skupina povzdechla.
,,Rose, půjdem si hrát pod strom!" ,,Dobrý nápad Ani." Šly pod strom a tam vyděly veverku. Celá skupina přiběhla, a paní učitelka jí vycotila. Potom si hrály s klacíkami na Džungli. Anna měla tigra a zebru, a Rose slona a žirafu. Pak si hrály na honěnou. A najednou p
konečně přišla Teova maminka. ,,Mami, díky ahoj." ,,Teo máš už opravdu všechno?" ,,Myslím že ano paní učotelko." ,,Myslím? radši se koukni." - - - ,,Ano mám vše." ,,Takže děti jdu vyprávět: Jak jsem říkala, cesta bude dlouhá. Půjdem od školy do porku. Pak půjdem lesem a tam se nasvačíme. Pak loukou a budeme tam. Až tam budem, počkáme, až na nás dojde místo. Mezi tím posvačíme a pak budem na řadě. Budete se koukat, jak paní sklenářka dělá lustry, svícny a spoustu dalších věcí ze skla. Ke konci uděláte řadu, a něco si ze skla vyrobíte. Samozdřejmě vám paní sklenářka pomůže. Snad se těšíte." ,,Ano paní učitelko!" Volali děti jeden přes druhého. Když se vypravili, šli parkem, děti si pohráli napili se a šli dál. Byli v lese. Paní učitelka jim říkala jak se pozná kolik je stromům let a hráli na to i soutěž. Stavili domečky ze šišek a tak podobně. Pasvačili a šli dál. Když se nacházeli na konci louky, viděli jeden velký nápis: SKLENÁŘSTVÍ
Už se tak těšili, že se k budově z nápisem rozeběhli. Zvonili a mávali z oken přátelům. ,,Už jdu." odpověděla starím hlasem sklenářka. ,,Děti děti. By jste tak vyrostli! Pamatuji si, když jste u mě byli na přivítání školky, před 3 lety." ,,Paní Bucharová, čas letí." ,,Jo, vím." smutně řekla paní sklenářka. O hodinu později byla skupina na řadě. Paní sklenářka jim ukázala jak udělat to a to, a děti to zkoušeli. Anna a Rose měli jedny z nejkrásnějších výrvorů.  Vraci se a už na ně čekali rodiče. ,,Ahoj tatí!" zaradovala se Anna. ,,Koukni co jsem vyrobila u paní sklenářky!" Cestou domů to Anna neříkala, ale doma to všechno vyříkala. Rodiče jí to pochválili, a slíbili jí, že zítra půjde Rose domů.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ