Prolog ✔

118 7 0
                                    

Ach Rose... Jsi tak naivní? Jenom si namlouváš, že to není tvoje vina. Když ne tvoje, tak čí? Zamysli se! Sama víš, že stačilo tak málo a vše by bylo jinak. Celé jsi to mohla změnit, celou tuto situaci jsi měla v rukou ty. Tak kdo za to může? Ty Rose, ty." Roztřásly se jí kolena, nasucho polkla a dál zírala před sebe do tmy, jako kdyby se pokoušela najít místo, odkud tenhle jedovatý hlas vycházel. Tmou projel kratičký záblesk světla. Ale i ta desetina setiny dokázala vsít dívce do duše novou naději. A naděje není zbytečná. Kolem dívky se rozlinulo světlo. Tak jasné, že přimkla víčka k sobě a oči nechala zavřené.

„Ty za to nemůžeš Rose. Není to tvá vina, jen shoda náhod. Osud si často s našimi životy pohrává jak chce, ale věř mi, takhle to dopadnout nemělo. Nesváděj to na sebe, protože to zbytečně táhne ke dnu. Povznes se nad to a ..." Světlo znovu zahalila temnota.

„To si opravdu myslíš, že za to nemůžeš? Vždyť se na sebe podívej, jen se hezky podívej jak si neschopná. Nepomohla jsi mu, i když jsi mohla. Jenom jsi přilévala olej do ohně." Jako kdyby se jí propadla zěmě pod nohama a ona padala. Padala hodně hluboko, do nekonečné propasti zoufalství.

Druhá Šance...Kde žijí příběhy. Začni objevovat