Druhá Šance...

1. kapitola ✔

Žaluzie tvořily vodorovné stíny na brunetčině bílé peřině, pod kterou spala. Oříškově hnědé vlasy měla rozcuchané a rozházené do stran okolo hlavy. V její mysli se odehrávaly už několikrát opakované noční můry a ona se nervózně převalovala. Její pokoj vypadal jednoduše. Bíle natřené stěny, po bokách skříně, stůl a postel. Nic víc nepotřebovala. Ztratila totiž to co měla a bez toho, její život nebyl život.

Flashback:
Smála se tolik, jak už dlouho ne. Chlapec naproti ní, na ni koukal s lehkým úšklebkem, naznačujícím, že ho těší, že brunetku rozveselil. Dokázal ji rozesmát vždycky a jak by taky ne, když byli nejlepší kamarádi. Trávili spolu veškerý svůj volný čas a nedokázali bez sebe přežít ani den.
Brunetka si hřbetem ruky protřela slzící oči od smíchu a znovu se pobaveně podívala na kamaráda.
„Justine?" vrhl na ni tázavý pohled z náznakem pobavení a ona se zasmála. „Dnešek byl super." řekla už vážnějším hlasem. „Děkuju." usmála se a dala mu pusu na tvář. Chlapec se zatvářil překvapeně, ale hned na to se zaculil.
„To já děkuju." pousmál se a urychleně ji políbil na čelo. „Ale už musím jít"
„Však se uvidíme zítra." pronesla jen tak Rose po cestě do předsíně.
„Jo uvidíme." usmál se Juss a obul si boty. „Tak ahoj Rosalindo." zazubil se a ona se zasmála.
„Ahoj Justinku." řekla a se smíchem ho vystrčila ze dveří, které následně zabouchla. Těžko uvěřit jak moc ho měla ráda a jak jí na něm záleželo. Byl pro ní jako bratr. Ale jednoho se bála. Bála se, že ho ztratí. Že ho ztratí a zůstane tu sama. Měla takový nepříjemný pocit. Zhasnula v předsíni a odebrala se do kuchyně. U plotny stála tmavovlasá žena středního věku a když uviděla přicházející dceru, tak se na ni usmála.
„Tak co Justin?" zeptala se jí a úsměv jí stále zářil na tváři a Rose se při vzpomínce na jeho vtipy ušklíbla.
„Super, však víš..."
„Vím." zasmála se. Měla Jusse ráda stejně jako ona a jejich přátelství plně podporovala. „Rose nešla bys se mnou zítra na návštěvu k sousedům?" zeptala se a dcera na ni vrhla zamyšlený pohled.
„Sousedům? Myslíš paní Smithovou? Proč?" přestala ji zahrnovat otázkami, protože matka stále vrtěla hlavou.
„Ne, k té ne." odmlčela se. „Máme nové sousedy. Přistěhovali se předevčírem. A přijdou mi sympatičtí"
„Jako můžu, ale vrátím se až v pět protože..."
„Protože budeš u Justina, jasně." zasmála se. „Však mě je to jasný a navíc, nejdeme tam na dlouho, do šesti budeme zase zpátky"
„Fajn, ale já už jdu nahoru." řekla brunetka a ještě si vzala rohlík.
„Jasně." usmála se a dál se věnovala palačinkám, které se smažily na pánvičce. Rose vyběhla schody a vtrhla do svého pokoje, kde se svalila na postel a koukala do stropu. Přemýšlela nad tím, jak moc ho má ráda a jak se vlastně seznámili. Před očima se jí přehrávali ty nejhezčí chvíle strávené s ním. Měla krásný život, ale bez něho by to bylo jiné. Byl hlavní součástí jejího života a to opravdu důležitou součástí.