Mulier Catenate (CZ)

V kuchyni

„Páni, jak jste to tu vůbec našli?" žasla hnědovlasá dívka a brala si šálek čaje od jednoho z domácích skřítků.

„Řekl mi o tom Geoffrey Godlstain," odpověděla jí její kamarádka a cpala si do úst sirupový košíček. „A musím říct, že to tu vážně stojí za to – hej!" ozvala se, když jí byl odebrán podnos s jídlem.

„Když se budeš takhle cpát, bude ti zle."

„Nejsi moje matka, Andromedo!" okřikla ji naštvaně.

„To máš jediné štěstí Chloe, protože jinak bych ti vzala i ty dýňové paštičky," zasmála se Andromeda a podala tác s košíčky další dívce sedící s nimi v koutě.

„Díky," zamumlala tmavovlasá dívka s tmavými krátce střiženými vlasy.

„Ale Louise je klidně necháš," ozvala se dotčeně Chloe a rozčíleně pohodila svými plavými vlasy. Andromeda si nemohla pomoct, ale okázalé trhnutí její světlovlasou hřívou ji mimoděk připomnělo její mladší sestru. Ta si na své vlasy a vůbec na svůj vzhled tak zakládala a vždycky ji dávala najevo, jak vnímá její vzhled a všední hnědé vlasy, jako něco tak nudného a nezajímavého.

„Budete ještě něco chtít?" zeptal se úslužně jeden z domácích skřítků a uklonil se jim tak zhluboka až narazil svým skobovitým nosem o podlahu.

„Zatím je to vše., řekla Chloe, aniž by se na skřítka podívala. „Tohle je vážně fajn místo," dodala s úšklebkem a už zase se natahovala po košíčkách. „Doma skřítka nemáme, ale vážně by se mi hodil."

„Hm... Není to zas tak skvělé," řekla Andromeda a s trochu lítostivým pohledem si prohlížela vyzáblé skřítky usilovně pracující na jejich večeři.

„To říkáš jen proto-" Louise se zastavila v půli věty a všechny tři dívky se otočily za zvukem otevírání dveří. Do kuchyně vstoupila skupinka chlapců. Bylo jich pět a všichni se zdáli nepatrně starší než ony.

„Ach," vydechla opovržlivě Chloe, čímž upoutala pozornost příchozích.

„Ále!" ozval se vysoký chlapec s černými vlasy. „Kdopak nám to chodí do kuchyně?"

„Vám?" utrhla se na něj Andromeda, odložila svůj nedopitý čaj a probodla chlapce rozčíleným pohledem.

„Nech toho," napomenul mírně chlapce jeho světlovlasý kamarád, když už byl nachystaný ji něco odpovědět. Otočil se přímo na Andromedu kratičkou chvíli si ji prohlížel svýma tmavě modrýma očima. „Do kuchyně přece nemají povolený vstup žádní žáci," zasmál se a vzal si sušenku z podnosu, který mu nabízel jeden z domácích skřítků. „Což prakticky znamená, že tu můžeme být všichni." Přátelsky se na dívky usmál a pak si i s ostatními přivolal pár židlí a posadili se kousek od obrovského stolu, kde skřítci chystali jídlo.

„Ale taky nemusíme, když tu zůstáváte vy, odcházíme my," ozvala se ostře Chloe, a dokonce odložila svůj nedojedený košíček. Zvedla se ze sedu, významně se podívala na své dvě kamarádky a zamířila ke vchodu. Louise s Andromedou se na sebe podívali trochu zmateným pohledem, ale obě se zvedly a zamířily za ní.

„Jak chcete," pokrčil blonďatý chlapec rameny, ale dál se na dívky usmíval.

Andromeda se na ně cestou pryč znovu podívala a nemohla si nevšimnout, jak je blonďatý chlapec pohledný a jak mu sluší jeho široký úsměv.

Trochu se zarazila a možná i zastyděla, na co zrovna pomyslela ale stejně se musela ovládnout, aby se u vchodu neutočila zpátky na skupinku chlapců.