Harry potter a Snapeova dcera

Kapitola 2. Zařazování

"Takže Narkiti." začala dnes již potřetí Lenka. Když vtom do okna narazil oranžový paprsek a vysypal okenní tabulky. "K ZEMI!" zařval Harry, okamžitě vytasil hůlku, skrčil se a strhl s sebou i Sylvii, která byla nejblíže. V zápětí už vyskočil a vykřikl: "EXPELLIARMUS!" a znovu se skrčil. Už nevnímal nic jiného, než vystřelování kleteb a uhýbání před kletbami od nepřátel. Ostatní ho napodobili a tak se z jejich kupé ozývaly výkřiky: "PETRIFICUS TOTALUS!" "MDLOBY NA TEBE!" "EXPELLIARMUS!" Když v tom se na ně hnal podivný fialový paprsek, už vycvičení se sehnuli, ale kouzlo se otočilo a vracelo se směrem k nim, uhýbali mu, ale paprsek se začal množit. Harry z posledních sil vykřikl: "PROTEGO!" Nic se nestalo, rychle museli znovu uhnout, ale Harry se nevzdával: "PROTEGO TOTALUM! PROTEGO MAXIMA!" zase nic, všichni poděšeně uskakovali a paprsky se množily čím dál rychleji. Už se blížily a každý už se smiřoval se smrtí, všichni pronesli něco na rozloučenou. "Sbohem lidi, měl sem vás rád." řekl Ron. "Ani jsem se nestihla naučit všechny nové knihy." pronesla smutně Hermiona. "Teď se setkám s maminkou." jásala Lenka. "A já se ani pořádně nezamilovala." vzdychla Ginny. "Co na to řekne babička." zajímalo Nevilla. "Ráda jsem vás poznala." šeptla Sylvie. Teď byla řada na Harrym: "PROTEGO HORRIBLIS!" Nikdy jsem to nezkoušel, ale snad to vyjde. Z Harryho hůlky začalo tryskat světlo a vytvářelo kopuli, nejdříve chránila jen jich sedm, paprsky do ní narážely a rozpadaly se. Kopule se rozrůstala, až pokrývyla celý vlak a stále se zvětšovala. Útok už skončil, nikdo se je již nepokusil napadnout a kopule se rorůstala. Vtom to náhle přestalo a kopule se rozpadla, v jednom kupé se na zem sesul jeden černovlasý chlapec s jizvou na čele. Hermiona jen stačila vydechnout: "Páni!" Když byly dveře do jejich kupé rozrazeny a dovnitř vstoupila McGonagallová a v závěsu za ní Kratiknot. "Takhle silné protego jsem ještě neviděl. Kdo ho udělal?" mumlal si malinký profesor, poslední větu, ale řekl nahlas. Ron jen mlčky ukázal na ležícího Harryho na podlaze. "Co se stalo?" dožadovala se přísná ředitelka Nebelvíru. Začala Lenka, "No já jsem se už potřetí chystala vyprávět kdo to jsou Narkiti, když vtom to začalo." navázal Ron: "No a Harry zařval k zemi a sám se okamžitě skrčil, my jsme ho poslechli a viděli jsme jak nám nějaké kouzlo rozbilo okno a," Byl však přerušen Hermionou, "To bylo reducto, no a pak na nás létaly kletby a Harry po nich také začal posílat kouzla jako expelliarmus, tak jsme ho všichni napodobili a snažili se, většinou úspěšně, vysílat kouzla jako petrificus totalus, mdloby na tebe a to expelliarmus." Slovo si vzal Neville: "Ale pak na nás letěl takový fialový paprsek a my nevěděli co s ním." Začala mluvit Ginny, "No my jsme se sehli jako obvykle, ale ono se to vracelo a pak se ten paprsek začal množit." "A Harry zkoušel rúzné kouzla, ale nefungovala" pokračovala Lenka a hned byla přerušena Hermionou: "Bylo to protego a pak protego maxima a protego totalum, my ostatní jsme byli moc ve stresu a vůbec nás to nenapadlo." Návazala na ní Sylvie: "My jsme se všichni loučili se životem, Harry celou dobu mlčel, nic neříkal, pohrával si s hůlkou a něco si šeptal. Mysleli jsme si, že se třeba loučí s hůlkou, nebo tak něco, ale on pak vykřikl to protego horriblis a potom omdlel." "A ty jsi kdo?" přerušila na chvíli vyprávění McGonagallová. "To je Sylvie a Narkiti jí mají rádi." představila jí ochotně Lenka. Ron i přes vážnost situace vyprskl smíchy. McGonagallová se chtěla dál vyptávat, ale přerušil jí hlas z podlahy, "Jste všichni živí?" zachraptěl otázku Harry. "Pane Pottere! Vy jste se probral! Buďte klidný, všichni jsou živí a za chvíli budeme v Bradavicích a dostane se vám patřičné péče." Ujistila ho profesorka. "To ne! Já snad překonám rekord, na ošetřovně ještě dřív, než začal školní rok." zaúpěl Harry a všechny tím rozesmál, i profesorce cukaly koutky úst. Pak jí ale znovu přepadla vážnost, "Už je vám lépe pane Pottere, jste schopen se posadit?" Harry to místo odpovědi zkusil. To zvládnu! Nejsem slaboch!  Ale teď se cítím opravdu špatně. Já to dokážu, čelil jsem cruciatu tak se zvládnu i posadit. Harry se tedy začal zvedat a nakonec se mu povedlo posadit i když se na sedačce okamžitě zhroutil. "Pane Pottere, jak se cítíte?" zaptal se Kratiknot. Špatně. "Jde to." "Pane Pottere, vypadáte jako když každou minutu ztratíte vědomí, tak nám laskavě nelžete do očí." "Ale já to opravdu zvládám," zaprotestoval slabě Harry. "Myslím, že jakmile se dostaneme do Bradavi." začala ředitelka Nebelvíru, ale Harry jí skočil do řeči. "POZOR!" vykřikl, skrčil se a strhnul s sebou profesorku. "Co to děláte pan..." Znovu se pokoušela promluvit profesorka, ale Harry jí znovu přerušil. "TAK UHNĚTE." vyjekl a rychle uhnul oranžovému paprsku který na něj letěl. Pak se napřímil a vyslal kouzlo: "SILENCIO!" a potom byl klid. "Radši zůstaňte ve střehu," radil Harry. "Měli by jste jít zkontrolovat vlak, my to tu zvládneme." Velel Harry a okamžik na to už volal: "PROTEGO." kletba která na něj letěla se roztříštila o štít a tak se jejich sedmice znovu vrhla do bojovného módu. "EXPELLIARMUS!" "MDLOBY NA TEBE!" "PETRIFICUS TOTALUS!" "PROTEGO!" "SILENCIO!" Pak už kletby nelétaly a všichni se začali uklidňovat. "Reparo." opravil Harry okna. Posedali si na sedačky a Harry se úplně unavený zhroutil a už jenom odpočíval. Za chvíli už spal. Vzbudily ho hlasy. "Kdy se probudí?" To byla Sylvie. "Zmešká zařazování." Tentokrát promluvila Hermiona. "Ale Hermiono. Harry zmeškal zařazování ve druhém i třetím ročníku. Tak se nic zas tak strašnýho nestalo." okřikl ji Ron. Harry pomalu otevřel oči. "Harry! Ty jsi vzhůru!" radovala se Hermiona. "Ano Hermiono, když s tebou mluvím, tak jsem očividně vzhůru." Harry se na všechny usmál. "Za chvíli budeme v Bradavicích." konstatoval Ron. "Já se převlékat nebudu, jsem moc unavený." prohlásil Harry. "Ale rád bych se konečně dozvěděl něco o těch Narkitech." To by mě zajímalo, jestli jí zase někdo nebo něco přeruší, nebo se konečně dozvím, co jsou zač. Po tomto prohlášení se všichni rozesmáli a Lenka konečně začala vyprávět. "Narkiti jsou bytosti, které si sedají na lidi, jenž se jim líbí. Vybírají si takové lidi, kteří přišli do kontaktu se zlem." "Takže protože jsem se tolikrát setkal s Voldemortem." Lehce zdůraznil poslední slovo. "Si mě Narkiti oblíbili?" zeptal se Harry. "Ano." odvětila Lenka. "Ale zajímalo by mě, proč vy dvě." otočila se zamyšleně na Ginny a Sylvii. Ginny a Harry a sebe pohlédli. Protože z ní Voldemort vysával duši. "Já, Ginny, pan ředitel, Weasleyovi, Lucius Malfoy a nejspíš ještě další lidi, to proč si sedají na Ginny, vědí. Ale já vám to nemůžu říct, bez svolení Ginny, jelikož je to dost osobní." pronesl Harry. Někdo chtěl něco říct, ale vlakem se rozlehl hlas: "Za chvíli budeme v Bradavicích. Převlékněte se do hábitů." Harry se nakonec přemohl a převlékl se. Když se chci účastnit zařazování, musím vypadat dobře. Ale já se chci účastnit jen proto abych koukal na Sylvii. Tak už dost, přestanu na to myslet. Sylvie měla na sobě jednoduchý černý hábit, bez jakýchkoli barev a odznaku. Konečně dojeli a chystali se nastoupit do kočáru, ale Harry zůstal stát a koukal na kočáry jako u vytržení. Proč panebože, musí ty kočáry táhnout tahle zvířata, když vždycky jezdily sami?  A co je to vůbec za divné koně?  Celí kostnatí, a ty křídla. "Co je to za zvířata, kteří táhnou kočáry?" zeptal se Harry. "Jaká zvířata?" zeptali se najednou Hermiona, Ron a Ginny. "To jsou Testrálové." řekla Sylvie. "Já je také vidím." "Já taky." přidali se Neville a Lenka. "Testrálové." vydechla Hermiona. "O těch jsem četla, vidí je jen ti, co viděli někoho umírat." "Ale jaktože  jsem je neviděl už dřív, vždyť jsem viděl umírat rodiče?" zeptal se Harry a otočil hlavu na stranu, aby si mohl utřít oči. "Respektive, ten kdo si to pamatuje. Ty si to sice trochu pamatuješ díky mozkomorům, ale musel bys mít tu vzpomínku sám od sebe." Upřesnila Harmiona. "A co Quirrell?" Nedal si pokoj Harry. "Toho si v podstatě umírat neviděl. To byl ty-víš-kdo a ten jak víme nezemřel." odpověděla Hermiona. "Proč neřekneš Voldemort? Ani to není jeho jméno, když nedokážeš Voldemort, tak říkej alespoň Tom." vztekal se Harry. "Ale to je strašně drzé Harry." zajíkala se Hermiona. "Hermiono, není to drzé, on se tak jmenuje, strach ze jména jenom posiluje strach z jeho majitele." "Asi bychom měli nastoupit, nebo ten kočár ujede." vložila se do toho Ginny. A tak dojeli už v tichosti až k hradu. Vešli dovnitř a zamířili k Nebelvírskému stolu. Cestu jim ale zastoupila McGonagallová. "Pane Pottere, měl by jste jít na ošetřovnu." "Prosím paní profesorko, až po zařazování." udělal na ní co nejlepší psí oči, až nakonec profesorka svolila. "Tak tedy dobrá." a odešla. Sylvie se od nich oddělila a přidala se k prvákům. Lenka zase k Havraspáru. A zbytek skupiny si sedl k Nebelvíru. Pak to začalo. Profesorka McGonagallová přivedla prvňáčky a pak přinesla moudrý klobouk. Potom promluvila: "Tohle je moudrý klobouk a rozřadí vás do kolejí." Na to klobouk začal zpívat:

Za dávných dob,
když jsem byl mlád
a Bradavice též,
panovala tu jednota,
již jinde nenajdeš.
To čtyři věrní přátelé
rozhodli tehdy spolu
zřídit tu všech na světě
nejlepší kouzel školu.
Společně učme potomstvo,"
řekli a netušili,
že osud brzy zavelí,
aby se rozdělili.
Znal snad kdo lepší přátelé
na celém světě širém,
než byli lstivý Zmijozel
s udatným Nebelvírem?
Snad pouze další pár,
o němž bylo sporu:
Rowenu z hradu Havraspáru
a Helgu z Mrzimoru.
Co zvrtlo se? Byl opravdu
tak špatný konec nutný?
Nu, já tam byl a povím vám
celý ten příběh smutný.
Dí Zmijozel: Učme jen ty,
co nejčistší krev mají."
Havraspár zas: My jen ty, co
nejchytřejší se zdají."
A Nebelvír: Chci toho, kdo
odvahu má a sílu."
Jen Mrzimor byl ochoten
brát všechny bez rozdílu.
Prvotní přátel obavy
zdály se liché být,
vždyť každý z nich v své koleji
jen koho chtěl, moh mít.
A tak například Zmijozel,
jak říkal jsem už prve,
dál ke studiu přijímal
jen mágy čisté krve.
V Havraspáru pak učit se
jen nejchytřejší směli,
kdo k nebelvírským patřit chtěl,
musel být ctný a smělý.
Ostatní všichni skončili
v dobráckém Mrzimoru
a mezi čtyřmi přáteli
nezdál se být stín sporu.
Tak v naší škole život šel
naoko bez potíží,
čas nesvarů a rozmíšek
už tehdy se však blížil
a čtyři mocné pilíře
bradavického hradu
zachvěly se a začaly
zápasit o nadvládu.
Zdálo se tehdy, že boj ten,
v němž druh se s druhem bije,
neslavným koncem hrozí všem
a škola nepřežije.
Až jednoho dne po ránu
Zmijozel náhle zmizel,
a přestože pře ustaly,
v srdce nám vešla svízel.
Z té nerozlučné čtveřice
tři mezi námi zbyli,
koleje se však nikdy víc
jak dříve nespojily.
Teď moudrý klobouk přichází,
vy víte,co se chystá:
do kolejí vás rozřadím
na čtyři různá místa.
Letos však přidám něco víc,
poslechněte,co zpívám:
když dělíme žáky Bradavic,
nepěkný pocit mívám.
Plním sic jen svou povinnost,
přesto se trochu zdráhám,
mám obavy, že škole své
do hrobu napomáhám.
Ach,vězte všichni, kdo tu jste,
že naše škola čelí,
jak nikdy ve svých dějinách
strašnému nepříteli.
Teď musíme se sjednotit,
za jeden táhnout provaz,
jinak se zevnitř zhroutíme,
tak z ní má zpráva pro vás.
Však už jsem dost vás varoval,
co říct jsem chtěl, to víte.
Přistupte, ať do kolejí
se nyní zařadíte.

To byla píseň!  Profesorka McGonagallová rozvinula seznam se jmény žáků a začala vyvolávat jména, dokud už nebyl skoro konec a profesorka promluvila. "Nyní ještě musíme zařadit jednu žákyni, která až doteď měla domácí učitele a teprve teď přistoupí k nám na školu. Půjde do pátého ročníku." Znovu rozvinula pergamen a přečetla: "SYLVIE SNAPEOVÁ! "

Tak je tu další kapitola. Doufám že se líbila. A píseň klobouku je odtud: http://harryy.blog.cz/0709/pisen-moudreho-klobouku-5-rocnik