Noc vánočního plesu

Byla chladná, až mrazivá noc, ale asi ta nejkouzelnější na tomhle místě. A to doslova. Byl prosinec, za oknem do tmy padaly nádherné měkké sněhové vločky a všechno přikrývaly do své běloby. Hvězdy a srpek měsíce na obloze házely odlesky od ledových krystalů sněhu. Bylo to nejkrásnější období v roce - Vánoce.

                                                                                      ❄❄❄

❄H

Konečně jsem se dočkala. Čekala jsem na tenhle den nespočetně dlouho - konal se totiž školní ples. Ten vánoční, nejkrásnější slavnost v celých Bradavicích a jako třešnička na dortu bylo, že opravdu sněžilo. Nebylo to jako iluze u stropu v Hodovní síni. Bylo to opravdově nádherné.

Letos jsem neprožívala přípravy tolik jako zbytek dívčí části Nebelvírské koleje, co jsem mohla sledovat na vlastní oči. Letos jsem se těšila především na tu atmosféru, kterou prožiju společně se svými nejlepšími přáteli. Spíš jsem se spolužačkám nenápadně smála té jejich euforii. Řešily šaty, účesy a především své nejen taneční partnery. Nemá cenu si dělat starosti - proto jsem to hodila za hlavu, žádná kolej mi za to nestojí.

Stála jsem v dlouhých splývavých šatech. Vybrala jsem si tmavě modrou barvu, bez ramínek a se stříbrnými prvky - výšivky a kamínky, v pase a dekoltu. Do uší malé stříbrné pecky a vlasy mi pomohla Ginny sepnout do jednoduchého vyčesaného drdolu. Nohy jsem měla v černých semišových lodičkách, které stejnak nebyly vidět. V jednoduchosti je krása. Nebo to aspoň každý tvrdí.

Rozhlížela jsem se po Síni a pozorovala tu slavnostní velkolepost obrovského ozdobeného stromku, věnců na zdech, ohně v krbech, všude plno barev. Na parketu tančilo množství párů a v jednom jsem poznala i Harryho Pottera s Ginny Weasleyovou. Hrozně jim to spolu slušelo. Otočila jsem se k oknu a zírala na ten ledový třpytivý klid. Nechtěla jsem zírat a dál rozeznávat známé tváře.

"Kde máš svého partnera?" ozvalo se mi za zády. Ginny.

"Už jsi dotančila? Musím říci, že vám to ohromně slušelo." usmála jsem se na ní a pozorovala, jak chytla nachový odstín do tváří.

"Děkujeme, ale Hermiono, řekni, proč tu stojíš v koutě a koukáš z okna? Sama a takovou dobu! Ještě jsem tě neviděla na parketu."

"Tahle mi to vyhovuje."

"Kde je ten nemožný chlap?!" zvýšila hlas.

"Asi jsem moc dlouho váhala."

"Cože?"

"Nechtěla jsem ti to říkat, Ginny, protože by to vedlo k něčemu, co nechci a zkazila bych tím náladu i tobě."

"Chceš mi tím říct, že se na tebe prostě vykašlal? A teď tu jsi prostě sama a jen v tichu pozoruješ ostatní?!"

"Ne, to ti říct nechci. Prosím, nechci to řešit, nedávám mu to za vinu a rozhodně nechci, aby sis dělala starosti. Dnešek je ten nejkrásnější večer, prostě si ho užívej." usmála jsem se na ní.

"Nepřejdu to jen tak, ale pro teď, pojď si se mnou dát Máslový ležák. Už ho u stolu cucá Harry s Ronem."

"Tak dobře, mám na něj hroznou chuť."

❄D

Dneska se konal vánoční ples - jako každý rok. Měl jsem v plánu tam jít a užít si, možná někomu zaškodit - dle příležitosti. Vánoce jsem měl rád, v podstatě to nebylo jen kvůli dárkům, i když jsem je naprosto miloval, ale i kvůli té atmosféře. Dokonce se mi zamlouvala i ta bílá studená věc, co zrovna padala z oblohy, ale především jen za oknem.