Hranice

3

Těm, co to čtou tak se omlouvám, že sem včera nepřidala kapitolu. Měla jsem se sborem koncert.

"Héj!"
"Vidíš, taly se ti to nelíbí. A taky vím, co se ti líbí a co máš rád, Roseku."
"Sally."
"No vidíš, že to jde i jinak, než mě nazívat tou děsivou přezdívkou."
"Ale mě se tvoje přezdívka líbí, Maličká."
"Neříkej mi tak!"
"A proč né? Vždyť je to roztomilé. No a oproti mně maličká jsi. Víš proč jsem ti tak kdysi začal říkat?"
"Ne a ani to vědět nechci."
"Notak nebuď protiva. Hádej."
"Co já vim, chtěls mě nasrat?"
"Notááák."
"Ježiš tak mi to řekni!"
"Začal ksem ti tak říkat, protože kdysi jsem si musel stále připomínat, že to ty potřebuješ, abych tě chránil a učil. A né naopak."
"Ale vždyť ty jsi stále drak a já jsem stále lidská dívka, ať už v jakémkoliv těle."
"Tvé tělo si je stále podobné. Tvoje duše si vybírá pokaždé tělo, které je co nejvíc podobné tomu, ve kterém přišla poprvé na svět."
"Vážně?"
"Ano Sally. Ani tvé jméno se nemění, když už jsme u toho."
"Já jsem se pokaždé jmenovala Sally?"
"Samozřejmě, to si myslíš, že bych si mněl pamatlvat tolik různých životů, kolik tvoje duše prožila?"
"No..... jo."
"Na to je tvé duši už příliš moc. Kdysi sem hledal různé rozdíly tvých těl,ale po pár stech letech jsem to vzdal."
"A kolik mi teda vlastě je?"
"9735 let."
"Cože?! To si děláš srandu!"