Strýček Douglass mě zavedl do přepychového pokoje, který by se těžko dal pokládat za vězení. Samet a mahagon, vyřezávaný nábytek, ozdobné i užitkové předměty v tom nejkvalitnějším provedení, rozhodně nebylo na co si stěžovat. Warren ale ležel na posteli a tvářil se, jako by v opravdovém špinavém, krysami prolezlém vězení skutečně byl.
„Jak se cítíš?" zeptal jsem se a posadil se na okraj postele.
„Žádná sláva to tedy není. Ty už víš, z čeho mě obvinila?"
„Ano. A taky vím, žes to neudělal!"
„To je sice pěkné, ale je to mé tvrzení proti jejímu."
„Ne, to není. Já jsem s tebou byl celou noc. Můžu tvoji nevinu dokázat."
Warren se okamžitě posadil, jako by ho to představa vyděsila.
„Nemůžeš. Zničíš si pověst i manželství."
„Na tom přece..."
„Říkám ne. Já to takhle nechci."
„Takhle ti ale nikdo neuvěří. Můžeš dokonce přijít o místo v radě. Mysli na to, co pro mě chceš obětovat."
„Poslouchej, to není jenom kvůli tobě. Já nechci, aby se to provalilo. Co si pomyslí můj otec, když zjistí, že mám ženatého milence?"
„Takže takhle to je. Ty se za mě stydíš," vmetl jsem mu do obličeje vztekle a sledoval, jak se mu ve tváři objevuje smutek a bolest.
„Přesně tak," odpověděl mi na to a ve tváři se mu zračil odpor. Ne odpor ke mně, ale k sobě samému. Ve vteřině jsem ho objímal.
„Ty jsi mizerný lhář. Děláš to jenom kvůli mně," šeptal jsem mu a on mě jenom pevně objímal.
„Jsem neschopný. Nedokážu ti lhát, ani když je to ve tvém vlastním zájmu," pronesl zklamaně. Vzal jsem proto jeho hlavu do dlaní a zahleděl se mu hluboko do očí.
„Nepotřebuju ochránit před zodpovědností za vlastní volby. Věř mi nebo ne, jsi moje volba a já za to ponesu následky a rád. Už tomu rozumíš?"
„Myslím, že začínám. Ale neměl bys říkat takové věci. Mohl bych z toho vyvodit nesprávné závěry."
„Například?"
„Například, že mě miluješ."
„Myslíš, že bych si s tebou začal, kdyby to tak nebylo?" zeptal jsem se, což ho zanechalo v šoku. Než se stačil vzpamatovat, vstal jsem, vrhl jsem se ke dveřím a vyhrkl: „Promluvím si s Elenou, a když to nepomůže, všechno přiznám strýčkovi Dougimu. Tak jako tak, dostanu tě odsud," načež jsem zmizel.
Od Warrena jsem si to nakráčel přímo k Eleně, která se zrovna hádala o něčem s tetou Katherine, když jsem přišel, zaslechl jsem jen: „Dost už. Nenapáchala jsi snad už dost škody?" a pak bouchnutí dveří.
Prudce jsem zaklepal a Elen mi ihned otevřela.
„No konečně. Už mám všeho toho přemlouvání po krk. Představ si, chtějí mě provdat za prince z Feysteru. To já ale nedovolím. Vezmu si jedině Warrena," sdělila mi odhodlaně.
„Právě kvůli tomu jsem tady."
„Posílá tě táta?"
„Ne tak úplně. Poslouchej, Eleno, zeptala ses vůbec Warrena, co si o tom myslí on?"
„Ne. Po tom, co se stalo, už stejně nemá na vybranou."
„Myslíš po tom, co sis vymyslela, že se stalo?"
