Loučení je těžké a Viktorie to neměla lehké, ve městě v kterém žila měla hodně kamarádů a proto to pro ni loučení bylo složité. Nové město do kterého se měla přestěhovat nebylo nějak pěkné ani okouzlující ale co se dalo dělat. "Mami můžu se podívat po okolí ? Chci si to tu prohlédnout." Zeptala se Viktorie mámi. "No Viki můžeš ale nevím co tu chceš hledat je ti 15 a myslím si že na klouzačkách si hrát nebudeš." Řekla máma Viktorii. "Tak se půjdu se známit s okolím." Řekla Viki mámě a stále zamlouvala."No tak běž ale do oběda doma jasný ? Jasný." Viki šla po dlouhé zarostlé cestě až se do stala na nějakou pěknou náves kde seděli dvě holky. "Ahojte vy tady bydlíte ?" Zeptala se Viki holek, holky na ní koukali úplně nechápavě."ano bydlíme tu a ty si tu asi nová nebo co?, chodíme sem i do školy." Řekli dvě holky které vůbec nevěděli do Viktorie je." Chtěla bych se představit je mi 15 a jmenuji se Viktorie a vy ?" Ano omlouváme se já se jmenuji Eliška a ona Lucka a je nám též 15 .!"Budem kamarádky ???" Zeptala se Viktorie a doufala že řeknou ANO. "Jasně budem kamarádky 😊. Viki byla radostí bez sebe a běžela domů.
CHCETE POKRAČOVÁNÍ ???
