Sladké sny, Boch-chan //DOKONČENO//

SebaCiel

 Zdravým všechny u mé první yaoi  jednodílové povídky.....na můj oblíbený ship, SebaCiel
And I hop you like it 😉

Your Isabell 💗

 Slunce už pomalu zapadlo, kdy se mladý pán chystal ke spánku. Vešel do svého pokoje v doprovodu svého démoního komorníka. Sebastian následoval svého pána až do koupelny, kde mu pomohl sundat oblečení a vlézt do vany napuštěné teplou vodou. Sebastian se chopil žínky a začal mladého pána omývat, po koupeli si šel Ciel lehnout. „ Sladké sny, boch-chan" řekl Sebastian s lehkým úsměvem na tváři, sfoukl svícen a opustil místnost.

                  Když hodiny odbily dvanáctou, dveře Cielova pokoje se lehce pootevřeli a dovnitř vstoupila osoba oděná v černém. Opřela se o sloup postele a pozorovala spícího hraběte. Jeho tvář vypadá tak nevině když spí, že by nikdo nevěřil, že má na svědomí několik životů. „Vypadáte neuvěřitelně roztomile boch-chan." Zašeptala osoba a pohladila zmíněného po tváři. „Sebaschan" pootevřel oči Ciel a lehce se dotkl Sebastianovi ruky položené na jeho tváři. Po té jako by si uvědomil realitu, rychle odehnal komorníkovu ruku a následně ho uhodil do tváře. „Co sakra děláš v mém pokoji?!" křikl hrabě rozhořčeně již plně při smyslech. Sebastian neodpovídal, pouze hraběte pobaveně sledoval. „Co je tady k smíchu?! A neptal jsem se náhodou, co tady děláš?!" křikl už velmi rozčílený Ciel a naštvaně se díval démonových červených očí. „Omlouvám, se můj pane že jsem vás vyrušil ze spánku, ale než jen ležet v posteli a zírat do stropu, jelikož démoni nikdy nespí, je mnohem zábavnější POSLOUCHAT vás, můj pane." Řekl Sebastian klidným hlasem a pobaveně sledoval zmatený výraz hraběte. „Já- já- mluvím ze spaní?" optal se Ciel trochu roztřeseným hlasem, přece jenom, moc dobře si vzpomínal, o čem se mu zdálo, taky proto měl trochu strach, co vlastně říkal. „Ano, mluvíte, a vypadáte opravdu moc roztomile." Ušklíbl se Sebastian. „A....A....co...j-jsem říkal?" zeptal se ještě vyděšeněji Ciel. „Opravdu to chcete vědět boch-chan?" optal se pro jistotu Sebastian. „Copak jsem to neříkal?!" křikl podrážděně hrabě. „Tak dobrá..... Ach- mh- S-Sebastiane, mhmmm- vem si mě! A-ano!" napodobil komorník hlas mladého pána. Ciel neměl slov, jeho tváře nabraly nachovou barvu. Zakryl si tváře rukama a ještě se pro jistotu otočil k Sebastianovi zády. „Netušil jsem že si přejete toto, boch-chan." Ušklíbnul se démon a přisedl si na postel k Cielovi. Tomu se zadrhnul dech a krev začala ve větším množství proudit i do jiného místa. Ciel si přál aby, si toho komorník nevšiml a proto se otočil ještě více zády k němu a stulil se do klubíčka. „Ále boch-chan." Řekl provokativně komorník a přejel lehce prsty přes Cielovi rty. Mladým panem projela vlna chvění. „Mhhh..... jste tak vzrušený ..." zavrněl Sebastian hraběti do ucha, když se dotkl jeho pokladu. Mladý pán zalapal po dechu, věděl, že tohle není správné, že by tohle dělat neměl, ale mozek ho neposlouchal, dokázal se totiž soustředit na jediné. A to na Sebastianův dotek. Jeho vlastní tělo ho zradilo, lačnilo totiž po mnohem víc než jen pouhém doteku. „Sebastiane" zavzdychal Ciel překvapeně, když vzal démon mezi zuby jeho bradavku a začal ji sát. „Když budete chtít, abych přestal tak mi řekněte boch-chan." Řekl Sebastian a začal hraběti knoflíček po knoflíčku rozepínat noční košili. Samozřejmě se mezi tím nepřestal věnovat bradavkám svého pána a lehce je sál. Polibky se pak posunoval níže, až došel k podbřišku, kde si dal s polibky zvlášť záležet. Nechtěl totiž pokračovat dál, doku si hrabě sám neřekne, proto ho pouze lehce dráždil "okolo". „S-sebastiane....tak už t-to udělej!" vydechl Ciel v obličeji rudý jako rajče. „Jistě." Ušklíbl se potěšeně démon a olízl Cielův penis po celé délce. „ahhhhhh, mhhmmhh." Sebastianovi se zvuky co hrabě vydával, líbily, byla to hudba pro jeho uši, proto nemarnil časem a dal si ho celý do úst. „Aaahhhh" vyjekl mladý pán poněkud vyděšeně avšak teplý a vlhký pocit okolo jeho pokladu byl víc než příjemný. „Seb- sebastian p-přes-taň." Dostal ze sebe konečně svá první smysluplná slova hrabě. „Nezníte moc přesvědčivě." Ušklíbl se komorník a vrátil se ke své činnosti. „J-á –já už b-budu." Vydechl Ciel a ani ne vteřinu potom naplnil Sebastianova ústa lepkavou tekutinou. Ten to všechno pečlivě spolykal a po té se rty přesunul k Cielovu vstupu.

                      Komorník chtěl mladého pána potrápit a slyšet jeho povolení, proto ho pouze dráždil jazykem okolo vstupu. On sám se se držel jen tak tak a to jenom díky tomu, že jako démon má opravdu vysoké sebeovládání. Jinak by mladého pána již dávno ohnul o ten zaprášený stůl v rohu místnosti. Upřímně ho překvapovalo pánovo ovládání samotné, byl už znovu tvrdý a vzdychal tak nahlas, že nepomáhaly ani pokusy zacpání úst rukou. Obě je měl již rozkousané do krve ale, bylo vidět, jak již pomalu povoloval. Démon se už nemohl dočkat, ale to však neznamenalo, že mladého pána ještě trochu nepotrápí. „Ahhh...uhhh......Seba-Sebastiane, p-po-kračuj." Zamumlal hrabě a skryl si hlavu do dlaní. „V čem přesně?" zeptal se provokativně komorník. „T-ty v-vý-š......ta-k...ď-ďe-l-lej." Zakoktal se lehce hrabě. „Možná ano, ale nejsem si jist, jestli myslíme totéž, mohl byste mi to trochu přiblížit??" zeptal se Sebastian naprosto vážně, ale pobavený úsměv skrýt nestihl. Věděl, že tímhle hraběte rozčílí natolik, aby slyšel to, co chtěl. „Sebastiane! Vem si mě! To je rozkaz!" křikl naštvaný hrabě přesně podle démonova plánu. Cielovi zazářilo fialově oko, postihnuté smlouvou s démonem, stejně jako zazářil Sebstianovi znak na ruce. „Yes, my lord." Řekl Sebastian s démoním pohledem a udělal poklonku jenž byla v jeho poloze možná. Po té nemeškal ani minutku, naslinil si prst a opatrně jím vnikl do pánova nitra. „Aaaaaaaaaaahhhhhh." Propnul se v zádech vzrušeně Ciel. „Jste tak úzký....." zašeptal provokativně komorník. „Tak horký....." pokračoval, ale byl uzemněn Cielem. „Přestaň mi to šeptat do ucha!!!!" „Omlouvám se pane, zřejmě jsem se nechal jemně unést." Omluvil se démon a přidal další prst. Hrabě reagoval stejně vzrušeně jako předtím. Netrvalo dlouho a Sebastian přidal další prst, s nímž začal pána pečlivě připravovat na své, sametové kopí. Ještě chvíli tak pokračoval a s pobaveným pohledem sledoval mladého pána. Ten se slastí prohýbal v zádech a všemožně se kroutil. Komorník se rozhodl, že "poprvé" pro mladého pána bude nezapomenutelné. Když Sebastian naznal, že mladého pána dostatečně připravil, vyndal z něj prsty a když následně uslyšel nesouhlasné zakňučení, musel se ušklíbnout. Démoní rychlostí si došel pro malou lahvičku gelu, kterou nosívá v kapse svého žaketu pro všechny případy. Ciel na to radši nic neříkal, přece jenom, není se čemu divit že? Je to opasts nejvyšší třídy, může mít, koho chce. To hraběte trochu rozmrzelo, ale nedával to nijak najevo. Komorník se rozhodl že, ještě před tím než svého pána naplní svým pokladem, opět ho lehce podráždí. Začal s laskáním vnitřní strany Cielova stehna a zaposlouchal se do vzdychů, co vydával mladý pán tak hlasitě, že je možné že jej zaslechlo i zbytek služebnictva. Po té se přesunul k Cielovu vstupu a jazykem jej začal dráždit i vevnitř, na to hrabě reagoval překvapeným stenem. Sebastian jakožto démon měl o trochu delší jazyk než má normální člověk a proto pro něj nebyl problém začít dráždit i Cielovo citlivé místečko. Jazykem proto začal pečovat o pánovu prostatu a ten ho za to odměňoval ještě slastnějšími vzdychy než předtím. Když se následně objevila malá bílá kapka na pokladu hraběte, komorník naznal že už je čas. Otevřel malou lahvičku s gelem a trochu si ho nanesl na prsty, kterými si následně gel rozetřel po svém pokladu. „Myslím, že jste připraven boch-chan. Teď se uvolněte, možná to bude trochu bolet." Zašeptal Sebastian a opatrně vnikl do pána. Ten vykřikl, jak bolestí, tak i slastí. Komorník chvílí počkal, aby si na něj mladý pán zvyknul a pak začal přirážet. Aby to pro hraběte bylo příjemnější, navlhčil si rty a následně se jimi přisál na ty Cielovy a jejich jazyky se zapojili do společného tance. Přitom prvně lehce a jemně začal přirážet. Později, kdy už i on sám přestával svou touhu krotit, začal přidávat na tempu. Teď už se nesnažil tišit ani jeden z nich. Jejich vzdychy se rozléhaly pokojem hraběte a vytvářely tichou ozvěnu, která se nesla pravým křídlem sídla. Jejich těla se spojila v jedno. Bylo to něco jako tanec, souhra těl, jejich těla se pohybovala ve stejném rytmu a oběma přinášela stejnou slast. Netrvalo dlouho a Ciel s hlasitým výkřikem vyvrcholil a tím tak potřísnil jak své tak démonovo bříško. Tím jak se prohnul v zádech tak do sebe Sebastiana vpustil víc, čímž ho vyprovokoval natolik, aby se i on a hlasitým, avšak o poznání tišším výkřikem udělal a následně se svalil vedle hraběte do přikrývek. Ciel byl po takovéto činnosti opravdu unavený a tak pomalu usínal v náručí svého démona. „Dobrou noc, boch-chan." Byla poslední slova, která slyšel než upadl do říše snů. 

                  Ale už v tu chvíli jak Cielovi tak Sebastianovi bylo jansé, že takhle neusínají naposled. Toto byl totiž pouhý začátek. A démon věděl, že tím bude jeho pán v těchto ohledech šťastnější, tím jeho duše bude na konci chutnat lépe a proto se rozhodl že Cielovu duši udělá tou nejchutnější jakou kdy pozřel.