Nerozhodnost

Nový svět 375

Zkušenosti,které za život nasbíráme,jsou vždy užitečné.Jak ty zlé tak i ty dobré ,což člověk poznává na vlastní kůži každý den.Například,jak se ponaučujeme z vlastních chyb nebo jak se radujeme z našich úspěchů,no a proto jsem si řekla že je na čase prožít nějaké další zkušenosti,které mi zase o něco usnadní start do "dospěláckého"života😀. Toto léto jsem se dostala ne prestižní Marridge street univerzitu která se zaměřuje na pedagogiku a filozofii.Byla jsem štěstím bez sebe,ale jelikož jsem z Idaho a univerzita se nachází až v Louisianě,tak jsem se zapsala do kampusu,na který jsem právě dnes ráno přijela.Tak a tady právě začíná můj příběh.Recepční mi předala klíčky,zápis na
přednášky a různé dokumenty,které znamely jen zbytečné papírování.Jak se tak rozhlížím, poznávám že budu hlavně potřebovat nějakou exkurzi, protože najít tu správnou cestu do svého bytečku by mi trvalo asi opravdu dlouho,protože kampus(jak jsem právě zjistila)je jedno velké bludiště,  ve kterém kdybych se ztratila už bych jen tak sama cestu ven asi nenašla."Potřebuji najít nějaký plánek nebo aspoň někoho kdo mi poradí."řekla jsem si,když v tu chvíli se z poza rohu objevil jakýsi mladík vysoké postavy s krásně vyrísovaným obličejem.Vlasy měl tmavě černé jako Havraní pera,Oči světle modré jako Arkasové moře a ty lícní kosti?
To svět ještě neviděl. "Krásnějšího kluka abys pohledala."řekla jsem si v duchu sama pro sebe.Neváhala jsem ani chvíli a vrhla jsem se přesně jeho směrem pro odpovědi na mé nastávající otázky a možná i pro pomoc s prohlídkou kampusu.Během mé cesty k němu jsem zpozorovala,že i on si všiml mne."Ehm,haloo?Ty krásný kluku."vypadlo ze mne tak rychle že jsem se v tu chvíli tak nemožne znemožnila😣.Ale on se usmál a jakože nevěřícně na sebe ukázal jestli mluvím na něj,což mu určitě došlo protože jsem se jako jedinná v areálu recepce červenala tak jako čerstvě vyzrále jablíčko.V tu chvíli mě popadla panika a tak jsem dělala že tam nejsem,ale on ke mne přišel a já už jsem nemohla dělat nic jiného než to, co jsem chtěla původně,zeptat se ho na pomoc ohledně těch všech tajemných chodeb."To já mám být ten krásný kluk?To mi lichotí😄."A v tu chvíli(co dořekl tuto větu) jsem věděla že na něm je vše perfektní,protože jeho přízvuk ze severního Irska byl jako třešnička na tom nejvíc sexy dortu který kdy kdo upekl😍😍."Ano."to ano ze mne vyšlo se silným studem.
"Vlastně bych potřebovala pomoc s tímto kampusem,nevím vůbec kde co je.Nemohl by si mne dovést prošim do mého pokoje?Myslím že číslo 375."
"Jistě,tajemná slečno😃.Jmenuji se Colin a tobě patří jaké jméno?Smím li se zeptat?
"Bože😐,v ten okamžik mi došlo že jsem se vlastně ani nepředstavila."Jmenuji se Sarah Clementová.Jsem z Boise v Idaho......"Během tohoto mého představování(do kterého jsem vás nechtěla až tak podrobně zatahovat)mi čapl moje zavazadla a když mne vedl směrem k mé ubikaci,tak mi cestou pověděl,že je z Belfastu ze Severního Irska,že jeho matka je z New Yorku a otec z Londýna.Že v Americe je od dvanácti let,přičemž teď mu je dvacet,což je o dva roky více nežli mne...Vše o něm bylo perfektní.Když jsme po pár krásných minutách stráveném na cestě sním došli k mému pokoji,zjistila jsem,že to byly asi nejšťastnější okamžiky mého života a že to byla asi láska na první pohled."Tak tady to je,číslo 375,zde bydlíš."
Prohlásil.Ještě než odešel jsem se ho musela optat na prohlídku tady toho všeho."Mohla bych se tě zeptat,jestli by si mne tady večer neprovedl?I na univerzitě?Je to tady jako španělská vesnice."On se pouze usmál a pokívnul mi hlavou na které visel ten nejširší,nejblištivější a nejbožejší úsměv který jsem kdy viděla."Tak u recepce v šest?Ta víš snad kde je."Popřál mi šťastné začátky se spolubydlící a 6 stop vysoký kluk odešel.A já jsem mezitím otevřela dveře do mého nového světa,plný lidí a zážitků nesoucí název 375.

Jak se Sarah seznámila se svou spolubydlící a jak dopadla prohlídka s Colinem?To se dozvíte velmi brzy,pravděpodobně hned zítra.