Prokletý Halloween ✔

Sen

Probudila jsem se ve stejné místnosti jako jsem usnula. Krev na mém oblečení a na odhalené kůži mi prozrazovala, že to co se událo sen nebyl. Kevin v pokoji nebyl a Nestr zaujatě hleděl do zdi jako by z ní mohl něco vyčíst.

„Nestře?" otázala jsem ho a on leknutím povyskočil. Zřejmě to nečekal, ale nakonec se ke mně otočil s úsměvem na tváři. Měla jsem tolik nových otázek a nehodlala jsem s odpovědmi čekat. On to věděl. Jeho oči prozrazovali více než by si mohl přát.

„Jak se dostala má duše z podsvětí zpátky do mého těla? To jí jen tak pustili?" zeptala jsem se. Slýchávala jsem, že duše se z podsvětí nikdy nedostanou tak jak to, že já jsem to dokázala? A jak to, že si na svůj pobyt v podsvětí nepamatuji?

„To je ten háček- tvá duše tam nikdy nedorazila. Opustila tvé tělo, ale v podsvětí nebyla. Ani ti nejlepší hledači duší jí nenašli. Tohle se nikdy nestalo. Pár duší nedorazilo do podsvětí, ale vždy jí našli. Rekord skrývání duše byl jeden týden. Ale nikdy se nedokázala skrývat devět měsíců a pak se do toho vrátit ke svému tělu." vysvětloval mi Nestr a já jenom nevěříčně kroutila hlavou.

„Usoudilo se, že tvá duše je prokletá. A teď jsi dokázala znovu ožít dříve než polapili tvojí duši. Tohle není normalní, Amy. Tohle se nikdy nikomu nepovedlo a nebude to pouhá náhoda." šeptal Nestr a já jenom vyděšeně přihlížela. Měl pravdu- nejsem normální.

„A co včera dělal... Co jsi tam dělal ty a temný strom?" zeptala jsem se, protože jsem to chtěla vědět. Co mohl dělat v podsvětí s takovou společností? A jak se tam dostali?

„Myslíš v podsvětí? Vzbudil jsem se a ty jsi tu nebyla- hned mi bylo jasné kam jsi zamířila. Bežel jsem chodbou a na místě kde jsi měla údajně zmizet stál temný strom. Opravdu- prý věděl co se stalo a co má Xenie v plánu. Donutil jsem ho aby ti pomohl- má moc měkké srdce. A tak jsme tě zachránili." vyprávěl mi zkrácenou verzi toho všeho.

„On má přístup do podsvětí?" zeptala jsem se znovu. Samozřejmně, že má- jinak by mě nemohli zachránit. Přesto jsem se musela zeptat. Potřebovala jsem vysvětlení i když některým věcem nerozumněl Nestr sám- přede mnou byl jako průhledný a vše si v něm mohl člověk přečíst.

„Dneska skoro všichni v pekle se dokážou přemístit, ale ne do podsvětí. To je na nějaké heslo a to znají jen ty nejpovolanější osoby. Temný strom patří překvapivě mezi ně." snažil se mi objasnit celou situaci Nestr a já jenom pokyvovala hlavou jako panák.

Ale na další otázky už nebyl čas- do místnosti vrazil Kevin a spatřil ve světle krev- krev která patřila mně. Nevěděl o nočním dobrodrružství a podle Nestrova výrazu ve tváři jsem poznala, že by všichni ocenili kdyby to zůstalo mezi námi.

„Co se ti stalo?" zděsil se a přiblížil se ke mně. Palcem pravé ruky mi setřel krev z vytékající rány na čele a já se proti své vůli otřásla. Co mu řekneme?

„To neřeš." řekla jsem, když jsem si uvědomila, že ani Nestra nic nenapadá a v téhle situaci mi nejspíše nepomůže. Na podlaze byl kýbl s ledovou vodou a tak jsem klukům naznačila ať na chvíli vypadnou a já skočila do vody.

Nehty jsem si drhla krev a špínu z kůže až začala prosvítat má věčně neopálená pokožka, která byla nezvykle tvrdá. Vlasy jsem si taky namočila a snažila jsem se z nich dostat krev co byla úplně všude. Zděšeně jsem také zjistila, že díra v hrudi je stále mou součástí, ale pomalu zarůstá.

Dotkla jsem se okolí té díry kde byla pokožka na dotek velmi citlivá. Představovala jsem si jak díra mizí, rychleji než je lidské. Představovala jsem si, že mé tělo se stává zase normálním, zase lidským. Dokonce jsem si představila, že mi v hrudi znovu bije srdce a začínají mi fungovat plíce.