Prokletý Halloween ✔

Výprava vrahů

Probudily mě hlasy v místnosti kde jsem spala. Unaveně jsem zvedla víčka a to co jsem spatřila byl ten nejhorší budík na světě. Vyděšeně jsem vykulila oči a přála jsem si ještě spát a nevidět tuto krutou realitu.

Přede mnou stála Sophia. Ale zohavená jako nikdy jindy. Místo kde by měla mít oči měla obvaz nasáklý krví. Přesto však přede mnou stála a jako kdyby si všimla, že jsem otevřela oči se na mě otočila. Začala jsem se třást – co jsem to udělala?

„Tady se někdo bojí své vlastní práce." zasmála se zohavená Sophia a já vykulila oči ještě více. Jak to mohla zjistit, když stojí několik metrů přede mnou a je slepá? Nechápavě jsem se podívala po Nestrovi, ale ten zaujatě hleděl na Sophii a mě si ani nevšiml.

„Nemysli jsi, že ti prozradím mé malé triky. I přesto, že jsme v jedné sekci vrahů." zasmála se zhluboka a já už si pomyslela, že umí číst ostatním myšlenky, ale tuto verzi jsem okamžitě zahodila za hlavu.

„Vždyť si slepá!" protestovala jsem- jak může někdo zabíjet bez zraku? Ona se pouze zasmála a ušklíbla se jako by to byla ta nejasnější věc na světě. To už ke mně stočil pohled i Nestr a z jeho očích sršel vztek. Překvapeně a zároveň vyděšeně jsem vyskočilo. Co se to s ním stalo?

„Jak pro koho." zasmála se a já v tu chvíli nic nechápala. Nestr vypadal tak děsivě... Jak se mohl za tak krátkou chvíli změnit? Co se stalo? Tolik otázek se mi začalo honit hlavou až jsem myslela, že se zblázním.

Vstala jsem a s odhodláním jsem k němu přistoupila. Stál přede mnou bez citů s vraždami v očích bez slitování. V ruce svíral nůž a já měla co dělat abych zadržela slzy. To přeci nebyl on! Co to s ním provedli? Má víra jako by se rázem vytratila.

„Co jste to s ním udělali?" vykřikla jsem zoufale. Z očí se mi začali nekontrolovaně téct slzy a já se sotva držela na nohou. Byl mým jediným přítelem.. Považovala jsem ho za přítele! To všechno jsem chtěla vykřičet světu, ale nemohla jsem.

„My? My jsme mu nic neudělali. Uvědomil si na jakou stranu patří." řekla až příliš přesvědčivě Sophia. Ale já věděla, že lže. On by se nikdy takhle nezměnil. Možná se kvůli mučení přidal.. Ale takto by se nezměnil. Nebo ano?

„Ty..." zasyčela jsem a bez rozmyšlení jsem na dívku co zavraždila mé kamarádky vrhla. Obě dvě jsme byli beze zbraní- pouze Nestr měl u sebe nůž a Kevin v místnosti nebyl. Kopla jsem jí do nasáklého obvazu a ona bolestí vykřikla.

Ránu mi oplatila kopance do hrudi a já znovu bezúspěšně zalapala po vzduchu. Pořád jsem si na ten divný pocit nedýchaní nezvykla. Rychle jsem jí vzala za vlasy a za ruce a začala jsem jí kopat do břicha. Ona se mi však vysmýkla a já jejím kopancem skončila na zemi.

„Nečum tam a pomoc mi!" zaječela zatím co já se zvedala ze země. Vyděšeně jsem střelila pohledem po Nestrovi co kráčel k Sophii. Začala jsem se třást- jemu se neubráním ani za nic natož když má zbraň.

Sophia se na mě vítězně ušklíbla. Nestr se ke mně začal pomalu přibližovat a já začal pociťovat mou zkázu. Na poslední chvíli jsem vedle sedačky na které jsem spala zaregistrovala luk s toulcem a šípy. Možná tu zbraň přichystali právě po mně.

„Nestre... Prosím ne." zavzlykala jsem v zoufalství, ale s ním to ani nehnulo. Pořád se ke mně přibližoval a já začala pomalu couvat. Musel být pořád vevnitř tím kým je. Pořád musel být někde vevnitř být tím Nestrem kterého jsem považovala za přítele.

On ale působil tak nepřátelsky... Začal otáčet se svým nožem v ruce a já nekontrolovaně vzlykala. Nechtěla jsem mu ublížit. Nechtěla jsem ho zničit.. Ale on mě ano a to na tom bylo to nejhorší. Rychle jsem skočila po luku a on po mně vrhl nůž.