Yellow butterfly ✔

•◀1▶•

Další dny jsem pořád trávil v práci. Díval jsem se na ni. Na její blonďaté vlasy, nádherné oči. Jak její ruka jemně klouzá po papíru a vytváří nádherný obraz.

Byla nádherná. Ona. Ale netušil jsem, jaká tajemství skrývá za onou radostnou maskou. Netušil jsem, jakou bolest prožívá.

Dokonce i Tom poznal, že se se mnou něco děje. Nutil mě chodit ven, měnit si s ním směny, střídat holky jako ponožky. Nepomáhalo to. Pořád jsem na ni myslel.

Měl jsem jí plnou hlavu. Když jsem se na na podíval, cítil jsem podivné šimrání v břiše a vždy jsem se musel usmát. Pokaždé, když jsem ji uviděl.

Byl už to více než měsíc od chvíle, co jsem ji poprvé spatřil. Měsíc od rozjasnění mého ponurého života tím nejjasnějším sluncem. Jí.

Jednou do kavárny nepřišla. Nevím, co se to se mnou stalo, ale šílel jsem. Hlavu jsem měl plnou všelijakých myšlenek, co se jí mohlo stát a bál jsem se. O ni.

Další den však byla zpátky. Ale... jiná. Ony veselé jiskřičky v jejích očích jakoby pohasly a mi se zdálo, že se jí třepe ruka. Obvykle rovné črty tužkou byly kostrbaté a vlnité.

„Jsi v pohodě?" Jednou, den poté, co zase jednou nepřišla, jsem se jí prostě na rovinu zeptal.

Chvíli vypadala vyplašeně, jako motýl, chystajíc se uletět, ale ona zůstala.

Zavrtěla hlavou a propukla v pláč. Brečela dlouho. Na mém rameni. Mé nové tričko mi zmáčela slzami. Neobratně jsem ji hladil po vlasech a šeptal jí uklidňující slůvka. Ještě nikdy jsem si nepřipadal tak živý.

Když se uklidnila, musel jsem to udělat. Zeptal jsem se jí, co se stalo. Proč je nešťastná. Neřekla mi to. Jen smutně zavrtěla hlavou a zaplatila mi kakao.

Poté jsi odešla. Venku byla zima. Foukal silný vítr a já na sobě měl žlutou mikinu.

Vyběhl jsem z kavárny. „Počkej!" zakřičel jsem na ni. Otočila se na mě. Klepala se. Nevím sice, jestli zimou nebo strachy, ale klepala.

„Je tady zima." Řekl jsem prostě a podal jí svou mikinu. Vděčně ses usmála a poté jsi nechápavě naklonila hlavu na stranu. To bylo roztomilé.

„Proč mi ji půjčuješ?" zeptala se svým tichým, melodickým hlasem a já jsem se zářivě usmál.

„Abys mi ji mohla vrátit."