Recepce byla spojená se společenskou místností ,která byla obrovská.
,,Tady by byla mega good pařba!" ozval se zase Oliver ,ale hned jak vyděl můj výraz raději zmlknul. Už ze mě má respekt a to se mi líbí. Vlastně Oliver není takový nebojácný king jak jsem si vždycky myslela. On jenom uráží lidi a myslí si jak je vtipnej nebo má trapné připomínky ,které nikoho nezajímají.
V recepci jsme si nechali zavazadla a všichni lidi z autobusu šly s učitelkou po pokojích ,která rozdávala a určovala kdo kde bude.
,,Pokoj pro tři" řekla učitelka Mašlíková.
Oliver: Heh Jarede! Ty+Já+tvoje holka=trojka?
Jared: Mám lepší nápad. Ty+moje pěst=ty na zemi!
Mašlíková: Notak chlapci. Pokud dojde k nějáké rvačce tak můžete mít velký problém! Jen připomínám ,že chlapci a děvčata budou spát ve svých pokojích odděleně!
Na to už neměl kdo co říct a všichni nachvilku zmlkli.
Andrea: My budeme v tomto pokoji.
Mašlíková: Dobře. Píšu si vás. Takže Andrea,Sofie a Kate. Můžete začít vybalovat. Oběd je v jednu.
Zabouchla jsem dveře od našeho pokoje. Byl hezký a útulný.
Vybrala jsem si postel u okna a skočila jsem přímo na ní. To jsem ,ale asi neměla dělat ,protože pod postelí něco křuplo. Holky se začaly smát a pomohly mi oddělat madračku ,abych zjistila co se stalo. Pod madrací byla prasknutá jedna dřevěná destička. To snad ničemu nevadí. Jekože nic. A zase jsme se smály.
Andrea: Kate sotva tady jsi půl minuty a už musíš něco rozbít.
Natož se začala smát Sofie ještě víc.
Andrea: Kate doneseš nám prosím kufry. My zatím dáme na naše postele nová prostěradla.
Kate: Dobře. Jdu pro ně. Odpověděla jsem. Raději budu nosit kufry než povlýkat postele.
Otevřela jsem dveře a všichni už si svoje kufry nesli nebo vezli do pokojů.
Na recepci jse uviděla kufry holek. Nechtělo se mi jít na dvakrát ,protože jsem potřebovala na záchod ,ale nemohla jsem tu jen tak ty kufry nechat ,protože už tu jiné kufry nebyly a mohl by to někdo ukrást ,protože na recepci zrovna nikdo nebyl. Sakryš!
Kufr Sofie jsem jednou rukou vezla na kolečkách v pohodě. Krosna Andrei ,ale už byla horší. Můj velký batoh jsem měla na zádech. Udělala jsem tak pár kroků a pak jsem všechno upustila ,protože jsem neměla dost sil.
Uviděl mě Spike ,který si četl zajímavosti o místě na nástěnce. Bylo mi blbý ho otravovat ,ale v tuto chvíli to byla nutnost. Náštěstí se sám nabídl.
Spike: Můžu ti s tím nějak pomoct?
Kate: Ano prosím. Stačí ,když vezmeš tu krosnu.
Spike: Dej to sem i s tím kufrem a ty nes jen ten batoh. Ty máš tolik zavazadel?
Kate: Zrudla. Ne. Moje je jen jedno. Zbytek je kamarádek. Kamarádky ještě něco museli udělat.
Spike: Aha. A jak se vlastně jmenuješ? Viděl jsem tě jak si setřela v autobuse Olivera. To bylo fakt hustý.
Kate: Já jsem Kate. A děkuji i když nevím co na tom bylo tak hustého. Zasmála se.
Spike: Těší mě Kate. Já jsem Spike.
Kate: Tak tady je můj pokoj. Děkuji za pomoc. Otevřela dveře
Spike: Vůbec nemáš zač. Rád pomáhám hezkým dívkám.Tak to vypadá ,že budeme mít pokoje hned vedle sebe! Usmál se a odešel zpět do svého pokoje
,,Kate ty celá záříš. Co si tam dělala tak dlouho?" zeptala se Sofie.
,,Holky tomu by jste stejně nevěřily" Jen jsem se usmála a přesunula rozhovor na téma vybalování věcí.
YOU ARE READING
Cold love
Romance,,Kate já nechtěl" řekl Spike a přiložil hrst sněhu na mou tvář. ,,Přestaň to studí" zasyčela jsem. ,,Zachvilku tě zahřeju" řekl Spike a začal mně dávat na bolavé místo jemné polibky. Ucukla jsem ,,Co ,když nás někdo uvidí?" chladně jsem se podívala...
