Just Friends [Regulus Black FF]❌

1

,,Scarlett! Vstávej! Dneska jedeš opět do Bradavic tak ne, že přijedeš pozdě!" uslyšela jsem přísný a ječící hlas mé tety Tiny, kterou nemám zrovna moc v oblibě.

Tiny mě už od narození neměla ráda, jelikož její sestra (mamka) byla vždy oblíbenější než ona a hlavně- má mamka měla milujícího manžela a dceru, kterou ona nikdy mít nemohla.

Bez zbytečných řečí jsem vstala z postele a následně ji ustlala. Ze skříně jsem si vzala tmavě modré, na kolenou potrhané rifle, šedé tílko s kamínky a černý blejzr.

Oblékla jsem se, svázala své hnědé vlasy do vysokého drdolu a své hnědé oči jsem zvýraznila černými, kouřovými stíny a řasenkou. Svůj vzhled jsem podtrhla tmavě rudou rtěnkou.

,,Tak sakra dělej! Nemáme moc času!" zakřičela na mě znovu a já si jen povzdychla. Vzala jsem si svůj těžký kufr a začala ho táhnout dolů po schodech.

,,Přemísti se na Kings Cross letaxem. Sbohem." řekla a odešla.

Ach, tak moc mi chyběli rodiče. Už jsou to skoro dva roky, co zemřeli a já tu zůstala sama. Po tváři mi sjela slza, kterou jsem si ihned setřela.

V tu chvíli jsem si něco uvědomila. Už nemůžu být ta nevýrazná, příliš zranitelná holka, která je všem ukradená. Už jí být nechci. Musím se změnit a být silná. Dokážu, že umím ovládat své city a že nejsem jenom nějaká ubrečená holka.

Tak mě vnímali moji spolužáci. Jako slabou, zranitelnou dívku, která pořád jen brečí a "trpí". Smáli se mi, i když k tomu neměli důvod. Šikanovali mě a ponižovali. Už dost...už jim nedovolím aby se mnou manipulovali jak s nějakým hadrem.

Ukážu jim, kdo jsem. Ukážu jim, kdo je Scarlett Parkerová.

Jakmile jsem se ocitla na nádraží Kings Cross, porozhlédla jsem se po nástupišti 9 a 10, rozběhla se a zanedlouho jsem uviděla černo-červenou lokomotivu, která studenty po celá dlouhá léta odvážela do školy čar a kouzel.

Rodiče se loučili se svými dětmi a já se to snažila přehlížet, abych se znovu nerozbrečela. Kéž by tu teď byli....chtěla bych znovu slyšet jejich hlasy, které mi říkají, že mě milují nadevše. Bohužel, mé přání se zajisté nevyplní.

Zhluboka jsem se nadechla, svůj kufr jsem předala nějakému klukovi a šla hledat mou nejlepší a vlastně jedinou kamarádku.

Má kamarádka se nacházela úplně v tom nejvzdálenějším kupé a než jsem tam došla....jako naschvál jsem musela narazit na člověka, kterého jsem tolik nenáviděla. Na člověka, který mi už několikrát fyzicky ublížil a posmíval se mi.

Ten chlapec mě ale nepoznal. Možná za to mohl můj nový styl oblékání a také to líčení. Předtím jsem totiž na to, jak jsem oblečená nedbala a vůbec jsem se nelíčila.

,,Uuu, páni, co je to tady za kočku?" uslyšela jsem jeho slizký hlas a ušklíbla se.

Odfrkla jsem si.

,,Nikdo pro tebe." mrkla jsem na něj a čekala, jestli mě pozná.

Nepoznal mě a nepatrně se zamračil.

,,Víš vůbec, kdo já jsem?!"

Kdyby jsi jen věděl, jak moc dobře tě znám....

,,Já holčičko, jsem Regulus Black a radím ti, aby jsi si se mnou nezahrávala. " zavrčel a mě už to pomalu přestávalo bavit.

,,A já jsem Scarlett Parkerová, a to, že jsi Black je mi úplně u prdele. " procedila jsem a sledovala jeho reakci.

Rozšířily se mu zorničky a překvapeně se na mě podíval.