Just Friends [Regulus Black FF]❌

3

,,Tři, dva, jedna teď!" slyšela jsem nějaký hlas a na svém těle jsem ucítila něco studeného.

Najednou přístroje začaly pípat a mě došlo, že se děje něco špatného.

,,Ještě jednou! Rychle! Ztrácíme jí!" tento hlas jsem slyšela uz jen zřídka. Vše se ode mě začalo oddalovat a já před sebou uviděla bílé světlo.

Copak tohle je konec? To mám jako umřít?

Najednou jako by se všechno zastavilo. Bílé světlo ale stále neustupovalo.

Uslyšela jsem další hlas, který byl tentokrát od osoby, která se nacházela vedle mě.

,,Nyní jsi se ocitla mezi hranicí života a smrti. Je na tobě aby jsi se rozhodla. Chceš žít nebo si tě vezmu já k sobě?" hrubý hlas smrti mě lákal.

,,Scarlett!"

Překvapeně jsem se otočila a to, co jsem uviděla mi vyrazilo dech.

Stáli tam máma s tátou.

,,Mami, tati." pláč vyšel na povrch.

,,Zlatíčko, nemáme moc času. Musíš se rozhodnout. Budeš žít a nebo půjdeš s námi?"

Tato otázka mě zaskočila. Chvíli jsem o tom přemýšlela a dospěla jsem k rozhodnutí.

,,Vybírám si....

Z pohledu Brooklyn:

,,Panebože, co se stalo? Proč jste mě zavolali?" vtrhla jsem na ošetřovnu a obávala se toho nejhoršího.

,,Slečno Kingová, je mi to líto, ale..." hlas madam Pomfreyové se zlomil.

Hlasitě jsem polkla.

,,Ale co? Co se stalo?!"

,,Slečna Parkerová, už jí nemůžeme zachránit. Je mrtvá."

Chytila jsem se nejbližší možné věci a začala Hlasitě křičet a brečet.

Scar! To mi nemůžeš udělat! Nenechávej mě tu!

,,Jestli chcete, můžete se s ní rozloučit."

,,A-ano. Prosím vás, pošlete patrona Jamesovi Potterovi ať sem okamžitě přijde. Určitě by se s ní chtěl rozloučit."

Pomfreyová odešla a já přešla k posteli, na které ležela má nejlepší kamarádka.

Byla úplně celá bílá, rty mírně pootevřené a její srdce již nebylo.

,,Scar, prosím, moc tě prosím, tohle mi nedělej, nemůžeš mě opustit. Ne teď, jsi pro mě to nejdůležitější. Co bych bez tebe pak dělala?" rozbrečela jsem se úplně a svou tvář jsem skryla do dlaní.

,,Madam Pomfreyová, proč mě voláte? Přísahám, já nic neukradl. Tentokrát ne." uslyšela jsem hlas nebelvírského chytače.

,,Jde o slečnu Parkerovou."

,,Co se stalo? Probrala se?" zeptal se s nadějí v hlase a to zapříčinilo, že jsem se rozbrečela ještě víc.

Vešel na ošetřovnu a to první, co zaregistroval byla ona.

Rychle přiběhl k posteli a chytl jí za ruku.

,,Ne! To nemůže být pravda! Ona není mrtvá! Není! Krucinál udělejte s ní něco! Ona si to nezaslouží!" i jemu tekly slzy proudem.

,,Scarlett, nedělej nám to."

Chytla jsem jí za druhou ruku a náhle něčí ucítila. Její stisk!