Beauty And The Beast [Life with vampire] (POZASTAVENO)

7. Kapitola

Už jsem tady asi čtyři měsíce a je tady z toho čím dál větší blázinec. Odpoledne musím trávit nějakou zábavnou činností s pánem domu. To odpoledne, kdy se choval celkem normálně, bylo první a taky pravděpodobně poslední. Od té doby na nás zase řve a pořád si na něco stěžuje. Pomalu začíná být celkem zima, protože je říjen a oheň v krbu? Zatím hoří, takže aspoň to je jediná pozitivní věc v tomto domě. Každý den musím večeřet s panem domu a to je naprosto znepokojující. A abych nezapomněla, rádio vyhodil z okna, takže se rozbilo. Pořád je to stejný chladný a arogantní debil. Nesnáším ho. "Mirando," oslovil mě, když nám Del přinesla večeři, "zítra půjdeš se mnou." Del se na něj podivně koukla, ale hned poté odešla nazpět do kuchyně. "Kam?" zeptala jsem se.
"Má kamarádka má svatbu, takže tam musím být a ty půjdeš se mnou." On má nějaké přátele? Tak to se teda divím. Myslela jsem, že on je takový ten starý osamělý vlk, který s nikým nic nechce mít. "Jasné?" podíval se na mě a já přikývla. Když jsme dojedli, sklidila jsem ze stolu a umyla nádobí. Del se nabídla, že mi zítra pomůže s oblečením. Prý něco najdeme v mém šatníku. Ještě chvíli jsem tam s ní byla a pak jsem šla do svého pokoje. Osprchovala jsem se, oblékla si pyžamo a vlezla jsem do postele. Asi za pár minut jsem usnula. Ráno jsem se probudila, když už slunce pomalu zapadalo. Připadá mi to zvláštní, ale už jsem si zvykla. Za chvilku přišla Del v celkem dobré náladě. Aspoň, že někdo tu má dobrou náladu. Ale nedivím se jí, ona ho celý den neuvidí, zatímco já s ním budu muset být celý den. Jak mně se tam nechce. Asi to budou všechno upíři, takže je to super, protože já budu pravděpodobně jediná oběť. Del si to namířila přímo do šatníku. Celkem dlouhou chvíli se prohrabovala v šatech a nakonec vybrala takové zlatavé šaty s kytičkami. Vypadaly celkem dobře. Pak k tomu vybrala jedny černé lodičky na poměrně dost vysokém podpatku. Pak šla k jedné menší skřínce, ze které vytáhla žehličku na vlasy a nějaké líčení. Jak to tak vypadá, vyzná se v mém šatníku více než já. Pak to všechno odnesla na mou postel. Nařídila mi, abych si sedla ke stolu za, kterým bylo velké zrcadlo. Nejdříve mě nalíčila a musím uznat, že v tom byla celkem dobrá, pak vzala žehličku a začala mi žehlit vlasy. Vypadá to, že je v tom více zkušená než já. Když skončila se svým dílem, oblékla jsem si šaty, které pro mě nachystala, a obula si boty.
"Jako andílek," usmála se Del a tím mě donutila, abych se usmála taky.
"Aspoň mám nějakou výhodu, že budu v pořádku, ale nemyslím si, že tak vypadám," řekla jsem, ale ona zavrtěla hlavou. Přivedla mě před zrcadlo, abych se na sebe mohla podívat.
"Vypadáš nádherně," řekla. Nádherně ani ne, ale vypadala jsem celkem fajn. Ještě naposledy jsem se prohlédla v zrcadle a zhluboka se nadechla. Poté jsem v doprovodu Del došla dolů do obýváku, kdy už si pán domu naléval alkohol. Měl na sobě smoking s motýlkem a vlasy měl vyčesané nahoru. Okamžitě mě sjel pohledem a poté se pousmál, ale dál se věnoval své skleničce. Když dopil, přišel blíž ke mně. "Asi bychom už měli vyrazit," řekl a nabídl mi rámě jako pravý gentleman, ale já jsem se od něj vzdálila. Když jsme přišli k autu, otevřel mi zadní dveře a já nastoupila. Pak si sám sedl na místo řidiče a vložil klíčky do zapalování. To jako vážně hodlá řídit, když před chvilkou pil? Radši to nebudu řešit. Asi za dvě hodiny jsme dojeli k nějaké vile v Londýně. Pan Horan mi znovu otevřel dveře a já vystoupila. Společně jsme šli ke dveřím vily. Zazvonil na zvonek a za chvilku nám přišla otevřít nějaká dívka. Byla to vysoká blondýna, které museli všichni kluci zobat z ruky. Byla nádherná. "Přejete si?" usmála se na nás.
"Máš doma Harryho?" zeptal se. Ona jen přikývla a pozvala nás dál. Vešli jsme do moderně zařízeného obýváku. Byli tam nějací kluci a asi dvojnásobek holek.
"Nialle, kamaráde, tak ty jsi přišel," došel k nám vysoký kudrnáč se zelenýma očima. Měl taky smoking. A další pozitivní věc na něm byla, že jsem díky němu poznala jméno svého pána.
"Vždyť mě o to Lou požádala, ne?" řekl Niall. Takhle jsem ho mluvit ještě neslyšela. Za tím klukem se vynořili další tři. Všichni se s Niallem objali. Tak tohle bude ještě zajímavý.
"A kdo je tohle, Nialle? Tvoje nová kočka? Už bylo načase," zasmál se kudrnáč.
"To není tvoje věc, Harry," řekl Niall.
"Fajn. Jak se jmenuješ, kotě?" zeptal se mně.
"To tě nemusí zajímat a neříkej mi kotě," řekla jsem mu.
"Líbí se mi," usmál se Harry na Nialla. Jen jsem protočila oči v sloup a čekala, jak se to bude dál vyvíjet. Za chvíli k nám přišly tři dívky.
"Nialle, nebude ti vadit, když si jí na chvilku vypůjčíme?" zeptala se vysoká brunetka.
"Ne," odpověděl jí. Ty tři přišly ke mně a někam mě táhly.
"Dovol, abychom se představili. Já jsem Perrie a tohle jsou Eleanor a Danielle," řekla blondýna a ukázala na své kamarádky.
"Miranda, těší mě," usmála jsem se na ně.
"Takže ty jsi Niallova holka?" zeptala se Perrie. Co s tím všichni pořád mají?
"Blázníš? Vždyť je to smrtelnice," řekla Eleanor.
"Tak co ty víš, třeba změnil styl," zasmála se Perrie.
"No tak, holky, nechte ji," usmála se na mě Danielle.
"Holky, asi bychom měli vyrazit," přišel za námi vysoký kluk s brunet vlasy a modrýma očima.
"Jasně, Louisi," řekla Eleanor a políbila ho. Pak se všechny tři vydaly za ním a já se k nim pro jistotu připojila, protože nestojím o to, abych se tady ztratila. Niall byl s ostatníma klukama, takže jsem si to hledání usnadnila. Pohledem mi naznačil, abych šla za ním. Vyšli jsme před vilu a za námi už šli i ostatní.


Byli jsme v kostele a ženich před oltářem čekal na svou nevěstu. Za chvíli začala hrát hudba a do sálu vešla nevěsta. Když přišla k ženichovi, hudba ztichla a farář začal svůj proslov.
"Oni upíři můžou do kostela?" špitla jsem směrem k Niallovi. Celý sál se na mě podíval, dokonce i nevěsta. Začala jsem cítit na svých tvářích horko. Niall se jen usmíval.
"To jsem tady jako jediný člověk?" zeptala jsem se.
"Pokud nepočítáme malou Lux, tak ano," řekl. Tak to je bezva.
"Lou Teasdalová, berete si zde přítomného Toma Atkina?" zeptal se farář.
"Ano," usmála se nevěsta a zhluboka se dívala do očí svého partnera.
"Nyní se tážu vás, Tome Atkine, berete si zde přítomnou Lou Teasdalovou?" zeptal se farář pro změnu ženicha.
"Ano," řekl ženich a usmál se na svou nevěstu.
"Nyní se můžete políbit," řekl farář a novomanželé se políbili.


Myslela jsem, že po obřadu to bude normální oslava, ale to jsem se šeredně sekla. Všichni tancovali skoro bez přestání, jakoby si předtím vzali extázi. Jediná já jsem se tam nudila sezením na židli.
"Proč tady sedíš tak sama?" přisedl si ke mně Harry.
"Protože mě nebaví stát?" nadzvedla jsem obočí.
"To mi chceš říct, že tě tady Niall nechal?" zeptal se.
"Nechodíme spolu," řekla jsem.
"To je škoda. Nechceš si zatancovat?" zeptal se mě, ale já zakroutila hlavou.
"No tak," zvedl se a natáhl ke mně ruku. Vzdychla jsem si a chytla ho za ruku a namířili jsme si to k tanečnímu parketu. Takhle jsem se dlouho nebavila. Harry je super kluk. Tancovali jsme a povídali si spolu. Takhle jsem si s nikým už dlouho nepromluvila, pokud nepočítáme Del.
"Jsi rozená tanečnice," řekl mi Harry.
"Díky," usmála jsem se na něj a on mi úsměv oplatil. Cítila jsem na sobě něčí pohled, a proto jsem se otočila. Byl to Niall a pohledem zabíjel Harryho. Myslela jsem, že jsou kamarádi. Nebo že by žárlil? To ne. Stejně je na mě hnusný.
"Nepůjdeme někam na vzduch?" zeptal se mě po chvíli Harry a já přikývla. Vyšli jsme před hotel, ve kterém se konala oslava.
"Počkej, ty jako vážně nic nemáš s Niallem?" zeptal se mě už asi po sté.
"Ne, vážně s ním nic nemám," opověděla jsem mu. Za chvíli jsme šli zpátky do hotelu, ale Harry mě vedl nahoru po schodech. Zavedl mě do jednoho z pokojů a zamkl za námi. Zmocnil se mě strach. Harry ke mně přišel blíž a políbil mě, ale já jsem se od něj snažila odtáhnout, ale nešlo to. Pak mě začal líbat na krku, když byl u mé tepny, zastavil se a konečně se odtáhl. Zadržovala jsem slzy. Harry mě znovu políbil a než se ode mě odtáhl, roztrhl mi šaty na dvě půlky. Takže jsem teď před ním stála jen ve spodním prádle.
"Jsi nádherná," zašeptal a znovu se přisál na mé rty.
"Neboj, nebude to bolet," řekl mi do očí a pak se mu oči podlily krví. Přiblížil se k mému krku a kousl do něj. Bolelo to, ale chtěla jsem zadržet slzy, jak nejdéle to půjde. Najednou se dveře rozrazily a v nich stál Niall. Harry se neobtěžoval pohledem na něj a dál mi sál krev. Niall odtrhl Harryho ode mě a já spadla na postel.
"Do prdele, co to do tebe vjelo?" zakřičel Harry.
"Co do mě vjelo?! To bych se já měl ptát spíš tebe, ne?" řekl Niall a jednu mu vrazil.
"Však se nic nestalo," řekl nevinně Harry.
"Jasně, málem jsem zapomněl, že jsem ji tu krev sál já a ne ty!" zařval na něj a znovu mu jednu vlepil.
"Měla být moje!" zakřičel na něj Harry.
"Víš co, Harry? Naser si!" řekl mu Niall a trhl mu vazem a Harry se skácel na podlahu. Zakryla jsem si rukou pusu, abych nevykřikla. Jediné, co ze mě vycházelo, byly vzlyky a slzy. Niall se na mě otočil a přišel ke mně blíž. Bála jsem se, co bude dál. Dívala jsem se na Harryho tělo, jak bezmocně leželo na zemi.
"Bude v pořádku, bohužel," řekl Niall a já sebou trhla a upřela jsem svůj zrak na něj. Celá jsem se třepala a oči jsem měla uslzené.
"Obleč si to," usmál se na mě a podal mi své sako.
"Díky," hlesla jsem a taky se pokusila o úsměv.
"Asi už půjdeme, ne?" zeptal se a já přikývla.
Niall mi dělal oporu až k autu. Pomohl mi do auta a pak si sedl na své místo a rozjel se pryč z Londýna. Nevím, kdy jsme se dostali zpátky, protože jsem v autě usnula.