Muž, hlupák, hledaje spásy,
neokusiv lásky slast,
nastražil na lásky krásy,
první ráno zlatou past.
Čekal tak chladného rána,
v mlze, voníc po spánku,
že sklouzne šedavá vrána,
k němu, lehce po vánku.
Však nedočkal se drahé vrány,
nedočkal se ani spásy,
jen pohledu na mladé panny,
česajíc si zlaté vlasy.
Muž, básník, hledaje spásy,
neokusiv lásky slast,
nastražil na lásky krásy,
druhé ráno, z květů past.
Čekal zas tichého rána,
v mlze, voníc po starostech,
by přišla k němu krásná vrána,
hodujíc na lidských kostech.
Však nedočkal se drahé vrány,
nedočkal se ani spásy,
jen pohledu na mladé panny,
česajíc si černé vlasy.
Muž, snílek, hledaje spásy,
neokusiv lásky slast,
nastražil na lásky krásy,
třetí ráno, z nití past.
Čekal tak tmavého rána,
v mlze, voníc po kvítí,
že se konečně ta vrána,
ladně chytí do nití.
Však nedočkal se drahé vrány,
nedočkal se ani spásy,
jen pohledu na mladé panny,
česajíc si rudé vlasy.
Když mu lásku k životu,
nedala ani vrána,
naučil se milovat,
nádherná to rána.
