Ano, musela jsem to udělat jako v nějakým seriálu, a taky proč ne? Já sama si nepamatuju, jak 1. část skončila!
V minulém díle jste se dočetli: Pomalu se coural někam dozadu, a když zahnul za roh, rozeběhla jsem se pryč z kuchyně a po otevření dveří i z jídelny.
------------------------------------
Zdrhala jsem dál nekonečnou chodbou. Na jejích stěnách visely obrazy ředitelů, který byli fakt hrozně strašidelný. Míjela jsem jednu třídu za druhou a konečně se přede mnou oběvilo schodiště s výtahem. Ano, máme tu dokonce i výtah, prostě i náš ředitel je zazobanej.
Vybrala jsem si schody, protože je to rychlejší. A co si myslíte, že se stalo? Že by jsem zakopla? Áno, proč ne? Vždyť já vůbec, ale vůbec nepospícham! Jenom si hraju na babu s nějakym psychoušem! Přeci o nic nejde, jenom o můj život! A to neni až tak důležitý, jako to, že jsem musela zakopnout!
Pokusila jsem se zvednout, ale hned jak jsem si stoupla, se mi podlomila pravá noha a letěla jsem doslova (opět) ze schodů, aby to nebylo stejný tak na podlahu. Heh, každej pád musí bejt hold original. Zkontrolovala jsem, jestli jsem v poho, no a zjistila,.......(chvilka napětí)...............že mam jen vyvrknutej kotník. Jéééééééj. Poprvý jsem cítila, že mam štěstí, protože sborovna je kousek od místa, kde se momentálně ''opaluju''.
Po tom co jsem vydrhla podlahu od schodiště až po dveře od sborovny, jsem začala klepat jako šílenec na dveře a řvát, aby mě pustili dovnitř. V tu chvíli (jak se dalo očekávat) mě moje takzvané štěstí opustilo.
----------------------------
Ve sborovně:
Když se rozhlédnete po poměrně velké místnosti, uvidíte učitelský sbor pod vedením ředitele Věnceslava Skočdopole. Jsou to ti nejluxusnější učitelé, ale táhne se s nimi mnoho legend a pověstí. Jedna z nich praví, že matikářce Korduli Piškotové je přes 100 let. Bohužel je toto nepravdivé, bylo pouze zjištěno, že má být už 30tým rokem po smrti.(Důvod, proč je Kordule přes 30 let mrtvá vysvětlim pozdějc)
Další je o tom, jak Věnceslavova bratra, bývalého ředitele školy přejel kombajn na poli, když do něj skákal. Jeho jméno bylo Karmil (Ne, není to překlep, má to být opravdu Karmil. A ještě-Karmila mi nikdo brát nebude, JE TO JASNÝ???) a od té doby prej straší na škole.
Tak legendy a pověsti necháme být a jdeme do přítomnosti. Právě všichni ve sborovně spí, protože je pátek, oni se prostě sjeli a děckam řekli, že mají poradu, pff. Ty naivní fagani (ano správně, jsou to FAGANI-stejná pravidla o majetku slova převedeného ze slovenštiny jako u Karmila) tomu uvěřili. No, nedivte se, hulit a chlastat začali zhruba před třema hodinama. Pak už to s nima šlo z kopce.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Každej si jednou musí trochu vorazit, ne? Učitelé jsou dobrý, ale jenom nejsou zvyklí na alkohol. Takže už asi tušíte, že nemohli postřehnout Nell. A i kdyby, mam pocit, že by se nikdo z nich nedostal ke dveřím.
---------------------------
Zpátky k Nell
Když mi nikdo neotvíral, snažila jsem se opřít o zeď a popojít aspoň do nějaké třídy. Ve třídě jsem našla koště a vydala se koštětem podepíraná, se špinavýma věcma, vyvrknutym kotníkem a rozcuchanýma vlasama na cestu ze školy.Ještě projít okolo šaten a jsem u hlavního vchodu. Otvírala jsem dveře a udělala krok vstříc své záchraně.
