Jestli jste si mysleli, že druhou částí to končí, tak jste se mýlili. Jsem tu (překvapivě) znovu s další částí. Kdybych nechala totiž ten příběh jen se dvěma kapitolama, mohla bych se jít rovnou oběsit, protože by to nebylo vůbec sadistický. A já jsem sadistka, jak se patří, tak to musim trochu zesadističtět (já vymyslela svym ''super'' mozkem nový slovo!). Jinak díky za komenty přečtení a cokoliv, vaše
Miss Immortal
V minulém díle jste se dočetli:Ještě projít okolo šaten a jsem u hlavního vchodu. Otvírala jsem dveře a udělala krok vstříc své záchraně.
----------------------
Ale to jsem nevěděla, že za mnou stojí ten psychouš. Zjistila jsem to, až když mi dal kapesník před pusu a pak už jsem pomalu cítila, jak usínam.
----------------------
Nejlepší, ale fakt úplně nejlepší je, když si moje oběť myslí, že vyhrála hru. Miluju ten pocit, brát někomu naděje!
Hned jak jsem jí uspal, zavolal jsem si taxi. Ten krypl, co mi vez, se na Nell pořád vyptával. Už asi po pátý jsem mu řek, že se sjela ve škole. Když nás konečně vysadil, bez placení jsem zdrh, i když s Nell na zádech to bylo složitý. Jako zas až tak silnej nejsem no, ale ona je vážně těžká!!!
Vzal jsem jí ke mně domu, rovnou do sklepa, kde jsem jí prostě a jednoduše nechal ležet, protože jsem věděl, že buse spát zhruba ještě půl hoďky.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Luxusní, že? Určitě bych tam chtěla ležet - přesně mezi tim žebříkem a koštětem.
Šel jsem do kuchyně a vzal několik nožů, který používam nejčastějc. Potom samozřejmě sůl - ta nesmí chybět v domácnosti jakéhokoliv sadisty přece!
V obýváku jsem trochu poposunul knihovnu a naskytl se mi pohled na mojí sbírku všeho možnýho na mučení, rozřezání, nebo cokoliv, čím někomu způsobíte infarkt, jen když už to vidí. Jsem na svou sbírku hraček velmi pyšnej, jen škoda, že si nemůžu vyhrát se všema. No a tak jsem vzal alespoň pár věciček a hračiček, který pro změnu používam nejmíň.
Vrátil jsem se do sklepa a tu holku přivázal k žebříku - nechci si totiž ušpinit nějakej nábytek, popřípadě židli od její krve. Teď už jen stačí počkat, až se vzbudí, to teprve bude zábava! Dneska se mi nějak daří, protože dokonce už začla otvírat oči. Jak já miluju to prvotní zmatení, který vystřídá strach a pozdějš i obavy!
Začala jsem se probouzet. Když už jsem byla definitivně vzbuzená, začla jsem zmatkovat. ,,Kde to doprdele jsem?!?! A proč se nemůžu ani hnout?!?!"
,,Takže za prvý, jseš tady a za druhý, si přivázaná k žebříku. No a jestli ti to ještě nedošlo, vyhrál jsem hru, takže si teď trochu pohraju! Chvilku ještě ale musíš počkat, něco jsem si zapomněl.''
Hned jak odešel jsem se chtěla dostat z těch provazů, ale jak se dalo očekávat mi to nešlo. Až teď jsem si vlastně uvědomila, že ani nevim, jak se jmenuje. Musim se ho na to zeptat, abych měla koho proklínat.
Když se vracel, rychle jsem se ho zeptala a on mi překvapivě odpověděl. ,,Nevim sice, k čemu ti to bude, když tě stejně zabiju, ale udat mě pak už nemůžeš, tak proč ti to neříct? Jmenuju se Oskar a příjmení ti neřeknu, stejně ho pořád měnim, tak jako barvu vlasů. Dokonce s novym příjmenim si vždycky vezmu nový čočky - už ani netušim, jak vypadam normálně tssssss...''
P.S. Chtěli byste, aby to skončilo dobře nebo špatně? Napište do komentářů a jestli nic nenapíšete, tak naneštěstí budu muset zapojit mozek a věřte mi, že to nechcete. Skončilo by to hodně špatně. No jo, když já používam mozek, nikdy to nedopadne dobře.
