Přežívám

Úterý

Je tu další ráno a s ním další den. Stojím v koupelně před zrcadlem a čistím si zuby. Dnes jsem se vůbec nevyspala, asi kvůli Tobimu protože celou noc brečel a kašlal az se skoro dusil. Dočistím si zuby a jsou dolů za mámou. "Copak mu je?" zeptám se. "Půjdeme k doktorce ale nejspíš nějaká viróza." odpoví mi. Jdu zpátky nahoru. Dnes si obleču upnuté černé džíny a takovou burgundy košili. Namaluji se a dám si na ruku náramek od pandory který celému "looku" dodá šmrnc. Než se půjdu nasnídat tak zamířím k Tobimu do pokoje. Spocený leží zachumlaný v posteli. Sehnu se nad něj, dám mu pusu na čelo a
řeknu mu ahoj. Vychazím z jeho pokoje a jdu po schodech dolů. Uslyším Martina jak říká mámě že to Tobi je nemocný z tabletu. Ironicky se na něj podivám a uchechtnu se. "Čemu se směješ Viktorie?" naštvaně se mě zeptá. "Ještě jsem teda neslyšela ze by někdo mohl byt nemocný  z tabletu" opět se rozesměju.
"Bůh ví jaké věci jsou na tom internetu." odpoví. "Řekla bych že jsou tam věci z kterých nikdo nemůže byt nemocný, maximálně nějaká rakovinotvorné videa na YouTube." řeknu a ušklíbnu se. "Já bych zase řekl ze by jsi už měla jít do školy." odpoví. Převrátím oči, vezmu si nějaký koláč a jdu se obout. "Pa mami, pak mi napiš co je s tím Tobim." křiknu na mámu z předsíně. "Ahoj Viki, napíšu." křikne na mě máma

Jdu do školy se sluchátkami v uších. Vejdu hlavními dveřmi, jdu ke skříňce kde si vezmu své učebnice a jdu nahoru do třídy kde se se všemi pozdravim.

První hodina za náma a já jdu s Helčou a Kikou na záchod. Uprostřed cesty stoji Štěpán s těma svejma kamarádama. "Ahoj Viki" řekne mi Štěpán. "A-a-a ahoj" zakoktám se. "Viki on te pozdravil!!!" křičí Hela přes záchody. "Jo, jo já vim" usměju se. "Copak nejsi ráda?" zeptá se me Kika. "Ale jo, jsem." odpovim.

Zabzučí mi telefon. SMS od mámy. Otevřu zprávu. /Tobi má chřipku, zatím nic vážného /
/Jsem ráda že to není nic vážného./
Odpovim ji.

Konec školy a já utíkám domů.

"Ahoj mamko tak co ti doktorka řekla ?" vyhrknu na ní. " No napsala nám prášky, má ležet a být v klidu." řekne máma. "Půjdu za nim a pustím si s ním nějakou pohádku nebo si zahrajem nějakou hru." navrhnu. " Dobře, jsi hodná." řekne mi máma.

Jdu nahoru. Převleču se do tepláků a volného trička. Jdu za Tobim do pokoje. "Ahoj Viki!" vyskočí z postele a žene se ke mě.
"Ahoj zlatíčko" odpovim a vezmu ho do náruče. "Chtěl by ses podívat na nějakou pohádku nebo zahrát si hru?" zeptám se Tobiáše. "Pohádku! Pohádku!" začne vykřikovat.

Tobi si lehl do postele a já zašla do svého pokoje pro notebook.
Lehla jsem si za ním a společně jsme vybrali pohádku /Tajný život mazlíčků/.

Zabrněl mi mobil. Tobi spal tak jsem se podívala kdo mi napsal.
Napsal mi Štěpán.

(Š-Štěpán,J-Já)

Š: /Dnes ti to moc slušelo Viki/
J: /Děkuji, jseš milej/
Š: / Takže by jsi se mnou šla třeba do kina nebo na pizzu?/
J: / Ráda/
Š: / Zítra by jsi šla do kina?/
J: / Ano/
Š: / Tak zítra v 18:00 tě vyzvednu u tebe doma/
J: / Ty viš kde bydlím?/
Š: / Jasně/
J: / tak dobře, budu nachystaná/
Š: / Těšim se/
J: / I já, zatím ahoj./
Š: / Pa/

Jsem tak šťastná!!

Jelikož Tobi usnul tak vypnu pohádku a jdu do svého pokoje.
"Zanedbala jsi péči o našeho syna!" zvýší Martin hlas na mámu. Protočím oči a jdu si do kuchyně pro něco k jídlu. "Je to jen chřipka kterou mohl chytit kdekoliv!" řekne máma poměrně klidně". " Děláte si srandu ne? To se jako hádáte kvůli chřipce?" Řeknu podrážděně. "Nepleť se do toho Viktorie!" Křikne po mě Martin. "Viki vysvětlim ti to později" řekne máma. Vezmu si jogurt a jdu k sobě. Dojim jogurt a jdu do sprchy. Vlezu do sprchového koutu a nechám kapky horké vody stékat po mém nahém těle.

Vylezu, namažu si tělo krémem, obleču si pyžamo a jdu si do pokoje pustit svůj oblíbený seriál /První krok/.

Po asi pul hodině uslyším Tobiho brečet. Hned je máma a Martin nahoře. "Copak je Tobi?" ptá se máma. "Blbě se mi dýchá" Řekne Tobi. "Martine dones prosím ten sirup z kuchyně" řekne máma Martinovy. Jdu za mámou do Tobiho pokoje. "Viki hned za tebou přijdu." "Dobře" odpovim mámě.  Martin už je nahoře a dávají Tobimu sirup na kašel.

"Ťuk, ťuk"    "dále" řeknu.
Vejde máma a zavře za sebou dveře.
"Viki víš, je to složité. Je to Martinův jediný syn a boji se o něj." řekne mi máma. "Ale kvůli tomu na tebe nemusí hned řvá! Dá se to vyřešit i v klidu." odpovim mámě. "Ano Viki ale Martin byl naštvaný a já ho chápu." pokračuje máma. "Kvůli chřipce?" ironicky se zeptam. "No ona to není asi jenom chřipka, horší se to a horší, sama si ti viděla!" odpoví mi máma. "No uvidíte co příště řekne doktorka." řeknu. "Ano, musíme se modlit aby to nebylo nic horšího." řekne máma a dá mi pusu. "Dobrou Viki, krásně se vyspí" řekne máma a jde ke dveřím. "Dobrou mami" řeknu ji naoplátku.

Zavře dveře a já ještě zkouknu dva díli seriálu a pak jdu spát.

Tak tady je třetí kapitola. Snad se vám bude líbit.
Kika