~50 shades of Matuš in me~

2.Ahoj ja jsem Matuš

Okamžitě jsem se začala omlouvat.Když jsem hadrou,ktera už tam byla preventivně predem připravená,začala utirat mokrou zem zohl se ke mě.

Poznala jsem ho....

,,Bože to je Matuš,, opakovalo se mi furt dokola v hlavě.,,Zůstaň v klidu a dělej,že nevíš kdo je.To umiš.,,uklidnila jsem se.

,,Hrozně moc se omlouvám,znáte to ne?Náročná cesta a pak si ani nevšimnete,že za vami někdo stojí.,,zasmála jsem se.

,,Jo,v pohodě.To se může stat každému.Mohla by jste mi prosím jen tykat,tak starý ještě snad ani jeden z nas není.,,zasmál se a podal mi ruku.

,,Ahoj,je ti tak 18,takže možná víš kdo jsem.,, řekl dost sebevědomě.

,,Ahoj,ano je mi 18 a jmenuju se Natali,ale opravdu netuším kdo jsi.,, řekla jsem.,,Proč to děláš?,,začala jsem si v hlavě nadávat.

,,Aha dobře,tak ja jsem Matuš,Matuš Okajček.Furt nic?,,zeptal se trochu váhavě a překvapeně.

,,Promiň,furt nic.Nejsi nějaky zpěvák nebo tak,to by asi byl trapas co?,,zasmala jsem se,protože jsem moc dobře věděla KDO je Matuš Okajček.

,,Ne zpěvák opravdu ne,ale jen jsem tě zkoušel,promiň.,, začal se smát.,,Kam máš namířeno?,,zeptal se mě.

,,Co když si sériový vrah a chceš mě zabít,mam strach ti to říct.,,začala jsem se smát.,,Do Prahy.,,odpověděla jsem nakonec.

,,Tak teď už tě můžu zabít.,,začala se smát.

,,No nic,ještě před sebou mám dlouhou cestu musím zase jet,jsem ráda,že jsem tě potkala,ahoj.,,rozloučila jsem se.

,,Ahoj Natali.,, křikl na mě ještě z dálky.

Z pohledu Matuše:

,,Už první bláznivá fanynka?,,pokřikoval na mě Peter už od auta.,,Dělej nebo opravdu přijedeme pozdě.,,dodal.

Jak jinak zase za vše můžu já,to by nebyl Peter,aby někoho nebuzeroval.Mam ho rad,je to nejlepší kámoš,ale s timhle mě fakt sere.

,,Hele Peter,ta holka,Natali,mě polila kafem a vůbec nevěděla kdo jsme.,,řekl jsem zaraženě.

,,A tebe to mrzí,protože si ji chtěl dostat do postele co?,,poznamenala jedovatě Martina.

Co to s nimi je nikdy takový nebyli.

,,Mužů teď řídit ja?,,zeptal jsem se.

,,Když nezničíš auto,tak jo.Já a Martina půjdeme dozadu.,,hodil mi klíče.

Nasedl jsem a nastartoval.Zrovna v tu chvíli jsem si všiml jak Natali nastupuje do auta.Odjela a ja jel přímo za ní.

,,Říkala že jede do Prahy,tak ji budu dělat dlouhou chvíli společnost.,,pousmal jsem se pro sebe.

Jeli jsme celkem dlouho než jsem si všiml,že bude znovu zastavovat na benzince.Zastavil jsem tam taky a chtěl to udělat tak aby to vypadalo co nejmíň nápadně.

,,Musím jít na zachod.Chcete něco koupit?,,zeptal jsem se Petera a Martiny.,,Asi ne,, pohodili na mě oba.

Neustále jsem si ji všímal.Kam jde a kdy bude odjíždět.Řekl jsem si že půjdu za ní dovnitř a narazím na ní ,,úplně náhodou,,.
Vešel jsem a Natali už platila.

Ve chvíli když vycházela jsem vyšel taky.

,,Natali?,,sáhl jsem ji na rameno a asi se mě hodně lekla.

,,Počkej,Matuš že?,,zasmala se ,,Vylekal si mě.,,

,,Říkala si že jsem sériový vrah,tak si jdu pro tebe...,ale teď vážně.Sleduješ mě?,,začal jsem se smát.

,,Ano,lepší věci na práci totiž nemám.,,usmála se,ale moc nadšeně to nezaznělo.

,,Musim opravdu jet ahoj,, otočila se na mě.,,Jo jasně ahoj!,,řekl jsem,ale cítil jsem,že to poslední ahoj není.

Nasedl jsem do auta a jel dal.Asi po půl hodně cesty jsem si všiml že za mnou stojí Natali.Chtěl jsem ji dat nějak vědět,že jsem to já,ale pochybuju,že si zapamatovala jak vypadá moje,vlastně Peterovo auto.

Z pohledu Natali:

Nejsem si jistá,ale podle mě to nebude náhoda.Největší trapas bude až vystoupíš tam kde on,uvědomovala jsem si pomalu.

,,Nechapu co tě to napadlo,, zařvala jsem v autě a pustila si písničky víc nahlas.

Po dlouhych 2 a půl hodinách jsem konečně přijela do Prahy na Letňany.

,,Ahoj.....

Tak tu máte další díl,snad se vam příběh líbí.😃😏

Další dil bude doufám co nejdřív.😻