STEP BROTHER

1.

Jmenuji se Kara Marshall, nedávno jsme se odstěhovaly do Holmes Chapel za otcovo prací. Netrápí mě to tolik, protože jsem si zvykla poté co se rodiče rozvedly a moje matka se léčila v  proti alkoholové léčebně žiju s otcem občas za matkou jezdím do Sydney kde teď vlastně žije svůj poklidný život a i když nemůžu, skypujeme si, protože jinak moje matka nedá.

Mám jí vlastně strašně moc ráda a tak dlouho jsem jí neviděla že bych s ní snad chtěla být jen s ní. Slíbila jsem jí že to bude co nejdřív protože Sydney je snad nejkrásnější místo, které znám.

''Karo, pojď sem.''volá na mě můj otec z kuchyně zatímco já se koukám na svůj oblíbený seriál ''Přátelé'' alespoň u něčeho se mohu zasmát. Neochotně tedy vstanu a rozejdu se za svým otcem.

''Copak je?'' dojdu skoro až k němu s nakrčeným obočí pozorující co vlastně vyvádí. 

''Ochutnej to.'' pobídne mě, dá na lžíci trochu omáčky a dá mi jí těsně před pusu, na což mi nezbývá nic jiného než to ochutnat, olíznu si své rty a překvapivě to chutná výborně.

''Je to překvapivě výborný.''pochválím ho a chvilku pozoruju jak kuchtí. Musím uznat že můj otec nikdy neuměl moc vařit, jeho specialitou byli grilovačky, které nelze teď v zimě pořádat a tak se samozřejmě snaží kuchtit doma. Někdy ovšem mám strach že vyhoříme nebo tak něco. Aby jsme se dostaly k popisu mého nudného života, tak otec je podnikatel a mamka podnikatelka jedné firmy. Otec jí právě proto chce postavit i tu a tak jsou s mamkou dostatečně v kontaktu kvůli různým smlouvám a tak

Nerozumím tomu. Aby jsme si rozumněli je to firma na parfémy a táhne se nějakou dobu. A jelikož jsem jedináček což mě mrzí nechodím moc ven ani nemám skoro žádné kamarády, mám tetu pár bloků odtud a kámošku v Kanadě, kde jsme bydleli ještě všichni společně. A teď ke škole fajn? Zítra jdu na novou školu v Holmes Chapel a je jen pár krůčků. Mám docela strach a jsem nervozní.

Pak máme nějaké to přivítání se sousedy prý se to v téhle prapodivné vesničce dělá,proto jistě chápete proč dělá můj otec plný hrnec sýrové omáčky s těstovinami a peče koláč. Počkat, počkat.. Peče? Kde je můj otec?

''Tati ty pečeš?''udiveně se nakloním abych viděla k troubě a s pozvednutým obočím na něho koukám. Přikývne a uculí se.

''Co je na tom špatného Karo?''nechápavě se zeptá a lehce se nakloní k troubě a zkontroluje stav. 

''Nic, jen vždy pekla jen mamka, pokud si vzpomínám tak ty jsi to silně nesnášel.'' uchechtnu se nad tou vzpomínkou. Mám tolik vzpomínek a tolik mi chybí naše celková rodina. Jednou mi matka říkala že jí ničí otec, že se jí hnusí vším co dělá, jak se chová ale upřímně já vždy měla radši otce. I když nepřišel na mou besídku, nechodil na třídní schůzky, nezajímali ho mé pohovory ani přednášky, zajímal se o to s kým se stýkám, pečoval o mě když jsem byla nemocná a bránil. 

Zatím co moje matka přicházela domů opilá, zase chodila na třídní schůzky, zajímala se o besídky a milovala mé pohovory i přednášky. Nikdy to nevynechala.

''Tati?''zvedl ke mě pohled a koukl na mě. Hodně lidí říká že jsem pěkná po matce a hodná po otci. Nevím jaká v tom  je pravda, každopádně každý plní nějakou roli.

''Hm?''netrpělivě čekal co ze mě vyjde a já se jen usmála.

''Mám tě strašně ráda. Víš to?''asi na pár minut se zarazil a věnoval mi letmo pusu na čelo u které jsem se zahihňala. 

''I já tebe a moc.''

Chvilku jsme si povídala a já sledovala jak se věnuje vaření, pomohla jsem mu prostřít stůl, i když to nebylo potřebné když jsme jenom my dva v tak velkém domě, vážně. Často se v něm ztrácím ale tak to bude mým nezvykem. Trochu omáčky nám nabral na dva talíře a já připravila pití. Usedli jsme ke stolu, koukly se na sebe a usmály se.

''Dobrou chuť'' vzala jsem do ruky vidličku a pomalu začala jíst.

''Dobrou'' 

Když jsme dojedli spokojeně jsme si u stolu ještě povídaly a vzpomínaly, plakala jsme a smály se. Nádobí jsem odnesla do myčky s kterou mimochodem skoro vůbec neumím zacházet, ale i to se stává. 

''Podíváme se spolu ještě na něco?''navrhl otec a držel v ruce ještě svou skleničku džusu.

S radostí jsem zajásala a než jsem cokoliv stihla říct, mířily jsme oba do obýváku.

Omlouvám se že je to tak krátké:-( Stejně tak doufám že se vám to líbí!