Když jsem se probudil, cítil jsem se božsky. Měl jsem sice hlad jako vlkodlak, ale nic mě nebolelo, síla kterou jsem do sebe načerpal se usadila a rána pod okem se mi podle dotyku utěšeně hojila.
V klidu jsem se oblékl a vydal jsem se do kuchyně. Ve skříni jsem našel půlku chleba, v lednici pak několik vajíček a slaninu. Jako první jsem si na pánvi udělal dvě mírně opečené topinky, následované míchanými vajíčky a opečenou slaninou. V mezičase jsem si dal vařit kávu a pár minut později jsem si už vychutnával snídani vydatnou jak už dávno ne. Potom co jsem sklidil a umyl nádobí jsem si šel vyčistit zuby. Jen co jsem otevřel dveře mi hlavou prolétl flashback na včerejší noc, nebo, dnešní noc? Málem jsem umřel. A potom jsem si jenom tak udělal snídani a šel si vyčistit zuby, aniž bych na to vůbec pomyslel? Zajímavé myšlenkové pochody, vskutku zajímavé. Oblečení jsem nacpal do pračky a do kuchyni jsem si odnesl kabát a samopal. Zásobníky jsem vyskládal na stůl spolu se všemi magickými proprietami, které normálně nosím pokapsách a kabát pověsil na židli.
"Lavare," řekl jsem a sledoval jak můj kabát lechce zlatě zasvítil a zavoněl po levanduli a cedru. Pak jsem vzal samopal, starou dobrou MP5 a jal jsem se ji rozkládat. Nakonec, byť s použitím magie a hrubého násilí, předemnou ležela vyčištěná a vonící zbrojním olejem.
V noci mě napadli tři mágové. Dost silní mágové když vezmu v potaz svoji vlastní sílu. A zabrat mi dali pořádně, to se jim musí nechat. A pak třicet na mě mířících třicet hlavní. Vojáci? Nájemní zabijáci? Kdo ví?
Budu muset vyrazit do ulic a poptat se jestli někomu nechybí. Přes rameno jsem si dal popruh se samopalem, do kapes nastrkal náhradní zásobníky a do boty si zastrčil dýku ze stříbrné slitiny.
Do pouzdra na zápěstí jsem si vložil hůlku. Takto vybavený jsem vyšel na ulici. Sypači opět nezklamali. Opět přišla zima nečekaně, ale, proč mě to vůbec ještě překvapuje.
Vydal jsem se směrem k centru a asi po třech stech metrech jsem zatočil do boční uličky a chvilku se takhle motal ve spleti uliček, náměstíček a domovních dvorů, dokud jsem nedorazil k jedné velmi konkrétní budově. Antikvariátu jistého Salazara. Jenom Salazara. Čarodějové totiž málokdy jiným čarodějům sdělují své jméno, kvůli své bezpečnosti. Protože, čím lépe vás nějaký čaroděj zná, tím lépe se mu na vás zaměřují jeho kouzla. A pokud zná vaše jméno, je to jeden z nejjednodušších zpusobů. Pak taky pomáhají části těla, jako třeba vlasy, nehty, kus masa, krev. Proto on pro mě bude nejspíš vždy jen Salazar a já pro něj nejspíš vždycky jenom Gorja.
Vevnitř bylo jako vždy teplo a vonělo to tam po starých knihách, kůži a smůle. Potažmo po páleném jantaru, on totiž Salazar se vždycky rád paktoval s démony. Vybudoval si mezi nimi slušnou pověst nejen jako schopný mág, ale i jako dobrý obchodník. Věci, které po démonech chtěl, byly málokdy jednoduché na splnění, zase na druhou stranu, vždycky měl co nabídnout na oplátku. Nikdy jsem neměl úplně odvahu zjišťovat kde sháněl takové artefakty jaké nabízel jako protihodnotu démonům, ale z toho co jsem viděl mi nejednou běhal mráz po zádech.
Byl jsem si jistý, že on tyhle tři čaroděje na mě nepoštval, to bych se včera nejspíš pošťuchoval s nějakým pekelníkem z dvanáctého kruhu Pekla, ale, někdo dole mohl něco zaslechnout.
"Salazare?!" zavolal jsem jen tak nazdařbůh, "Salazare, jsi tu?"
V obchodě bylo ticho, až na bzukot světel a cinkání kouzelné zvonkohry, která měla prozradit lidi halící se zneviditelňujícími kouzly. Podle toho že hrála, se dalo usoudit že tady nikdo takový není.
Jemná vibrace síly prozradila kouzlo uvedené do chodu, náhlý zápach síry, který naplnil místnost prozradil démonickou magii. Buďto se něco posralo, a nebo se něco hodně posralo.
Ve stejný okamžik co mi tahle myšlenka prošla hlavou, jsem škubnutím zápěstí uvolnil svoji hůlku z pouzdra a pevně ji uchopil. O zlomek sekundy mi kolem hlavy proletěla ohnivá koule. Do vzduchu jsem načrtl hůlkou kruh a vytvořil tak před sebou štít, který jsem okamžitě natočil tím směrem odkud koule přilétla. A to už se o něj tříštila jedna koule za druhou. Konečně jsem viděl, kdo je po mě hází.
