Ahoj.
Jmenuji se Anna a je mi 20. Pocházím z Ameriky. S rodičema žiju v Miami na pobřeží. Naši jsou hodně zazobaní. Táta je doktor (anesteziolog) na klinice a máma je právnička. Takže věčně nejsou doma. Nedá se říct, že by mi to vadilo. To víte. Dvacetiletá holka nechce mít neustále rodiče za zádama.
Mám taky mladší sestru, Christine. Té je 12, ale skoro se spolu nebavíme. Ona je v pubertě a neustále se chová jako kdyby jí patřil celej svět.
Máme velkej barák i s bazénem a tak toho dost často využívám, že si mám kam jít propláchnout hlavu. Kamarádů moc nemám, protože nikdo mě moc nemá rád za to, jak vypadám. Vím, je to blbost, ale ano. Posmívají se mi kvůli vzhledu. Nejsem štíhlá, spíš právě naopak. Mám přes 70 kilo a beďary po obličeji. Komu bych se líbila, že jo??? Ve škole jsem neustále pod palbou šikany a proto tam nechodím moc ráda. Naše to nezajímá. Vlastně já je nezajímám. Jsem jim ukradená. NIkdy jsem je nezajímala. Ani to, že jsem šikanovaná, to je taky nezajímá. Protože si myslím, že když by je to zajímalo, tak by se ke mně chovali jinak a nenechali ty lidi ze školy mě neustále ponižovat.
ČTEŠ
Nepotřebná
Short StoryZnáte ten pocit, když si přijdete naprosto bezmocní a nepotřební na světě? Tenhle příběh je o dívce z Ameriky, která trpí depresemi a její okolí ji v tom tak akorát podporuje. Cítí se, jak jen to říct, "nepotřebná na světě".
