BEZ ÚNIKU

Kapitola 1.

Každé ráno vstávala přesně v šest. Každé ráno bylo stejné, stejná rutina, stejná cesta, i tohle ráno vypadalo jako obvykle. Jenže ...

Odešla kolem sedmé hodiny na nejbližší autobusovou zastávku, kde každý den nastupovalo spoustu lidí. Její škola byla 30 minut autobusem a 10 minut pěšky, dnes si nemohla dovolit chybět, musí napsat poslední test, aby ukončila 2. ročník na Vysoké škole. Bylo chladno, foukal studený vítr a začalo mrholit. Stála tam už 20 minut a všichni lidé pomalu odešli, byla tam sama.
Dnes nemohla chybět, proto se rozběhla na vlakovou zastávku, vlak jezdil přesně v půl osmé, nikdy nemeškal, ani při sněhových vánicích, nikdy. Stihla to! Celá udýchaná nastoupila do vlaku a sedla si na nejbližší sedadlo.

Když se vydýchala a rozhlédla, uviděla, že je ve vlaku sama, úplně sama. Je pravda, že vlakem moc lidí nejezdilo, ale pár jedinců se vždy našlo. Cítila se sevřená, ale přesto si zanechala klidnou hlavu.
Vlak se blížil k cíli. Katherine schovala do tašky sešit, z kterého se ještě na poslední chvíli učila, tmavě hnědé vlasy si dala za ucho a stoupla si, šla ke dveřím a čekala, až vlak zastaví. Ale vlak začal zrychlovat! Kate propadla panice, začala brát za kliku, ale nic, zkoušela se dostat k strojvedoucímu, nic, jakoby nešlo s ničím hnout! Bouchala do dveří, ale vlak stále zrychloval. Šla ke dveřím strojvedoucího, ale nešly otevřít, ale podle dvou různých hlasů tam někdo byl. Bouchala, ale nikdo neotvíral. Začala mít strach, sedla si zpět na sedačku a vyndala mobil, jakmile ovšem chtěla zavolat pomoc, někdo ji praštil tak silně, že upadla do bezvědomí.

***

Sotva se Katherine probrala, nemohla se hýbat. Něco ji nedovolilo se pohnout. Nemohla otevřít oči. Cítila, že leží na zemi a byla jí zima. Nevěděla, kde je a co se s ní děje. Proč? Ptala se sama sebe. Začala sebou škubat, až se bouchla silně do hlavy a upadla znovu do bezvědomí. Zanedlouho ucítila, že s ní někdo hýbe, někam jí odnáší. Přes oči měla šátek, ale stejně postřehla, že je ve vzduchu. Ne na dlouho. Uslyšela slova „Tady ji nechte!", následovala velká rána, kdy ji hodili znovu na zem. Tentokrát byla v teplejší místnosti. „Pomoc!" snažila se křičet nahlas, ale její zesláblé tělo jí to nedovolilo.

Konečně jí někdo sundal pouta a šátek z očí. Ovšem v místnosti s jedním malým oknem toho moc neviděla. Viděla jen muže okolo 25ti let, byl vysoký a měl sportovní postavu. „Kdo jsi?" zeptal se jí.
„Nejsem nikdo, pusť mě ven!" zakřičela Katherine a chtěla utéct dveřmi, které uviděla za mužem. Jenže ten ji stačil včas chytit tak, aby se nemohla hýbat. Podívala se mu do očí zraněným pohledem, a když trochu povolil, plivla mu do tváře a utekla ze dveří ven.

Ocitla se na dlouhé chodbě se spoustou dveřmi. Vypadalo to jako nějaké skladiště. Musela začít utíkat, protože ten muž ji začínal být v patách. „Zastav se! Stůj!" křičel na ni, ale ona utíkala, jak nejrychleji mohla. Na konci chodby ovšem cesta končila. Muž jí mezitím stačil dohnat a přitiskl jí na studenou zeď. „Východ je na druhé straně." Ušklíbl se a dodal: „teď se vrátíš zpátky do pokoje a zůstaneš tam!" řekl rázně. Katherine se nenechala vykolejit, její dech se zrychlil a ona kopla muže mezi nohy, znovu začala utíkat, tentokrát na druhou stranu. Jenže naproti se objevil další muž a hnal se k ní. Katherine vpadla do prvních dveří, které byly naštěstí odemčené, a rychle zabouchla. Opřela se o dveře a celá udýchaná se dívala, kde se ocitla. Tahle místnost byla jiná, než kde byla ona. Bylo tu světlo, dvě postele a jedna dívka.
„Ahoj," řekla dívka.
„Ahoj, kde to jsem?" zeptala se Katherine, ale než jí stačila dívka odpovědět, dveře se rozrazily, Katherine odlítla na druhou stranu pokoje, bouchla se o stůl a spadla na zem. „Co si to dovoluješ?" křičel na ni muž, který jí předtím rozvázal oči. Katherine z čela sice tekl potůček krve, ale snažila se bránit a házela na muže věci, které měla po ruce, ale marně. Kromě jednoho polštáře, stoličky a knížky, tam žádné věci nebyly. Muž se k ní přiblížil a dal jí injekci, usnula. „Nehodlám tu mít žádné problémy. A ty si nic neviděla!" řekl druhé dívce a Katherine odnesl zpět do jejího tmavého pokoje s malým oknem a topením. Položil ji na zem, zamknul a odešel.

------------------------------------------------- 

Nový příběh je na světě! Tentokrát to bude něco jiného, než byla Druhá šance, tak doufám, že se Vám příběh bude líbit. 

A na začátek jedna otázka, kde si myslíte, že Katherine je?