BEZ ÚNIKU

Kapitola 3.

Jakmile se dveře zabouchly, Katherine si lehla do postele a koukala do stropu. „Aragon, kde jsem to slyšela? Tys to věděla? Kde jsme?" otočila se na Lacy.
„Nevěděla, nikdo to neví, až teď." Sklopila oči Lacy.
„Aha, jak si se sem před třemi lety dostala?" zeptala se Katherine.
„Jela jsem do školy vlakem, byla jsem sama a vlak pořád zrychloval. Potom zastavil a já vystoupila. Přede mnou byla malá chata a u ní auto. Jakmile jsem ale zaklepala na tu chatu, někdo mi zavázal oči. Potom jsem se probudila v tomhle pokoji." Lacy se zaleskly oči.
„Já to měla podobně, akorát si nepamatuju, že bych vystoupila z vlaku, probudila jsem se se zavázanýma očima ..." Katherine se na chvíli odmlčela.

„Vstaň, Lacy, a pojď za mnou. Ty zůstaň tady." S těmito slovy se rozrazily dveře do pokoje a vešel nějaký cizí muž. Než Katherine stačila protestovat, jak bylo jejím zvykem, muž odvedl Lacy a zabouchl za sebou.

Katherine seděla na posteli a prohlížela si pokoj, byl celý bílý a docela malý, ale pro dvě osoby to stačilo. V pokoji byly dvě postele, dvě židle a stůl. V pokoji za dalšími dveřmi byla i malá koupelna.

Katherine nechtěla sedět v pokoji a čekat, až Lacy přijde. Co když ji odvedli, protože už jí bylo 22? Kolik je vlastně Lacy? Nemůžu ztratit jediného člověka, kterého tu znám. Kolik nás tu vlastně je? Katherine napadaly různé myšlenky, a tak se rozhodla, že se půjde porozhlédnout.

Zvedla se z postele a potichu se přiblížila ke dveřím. Vzala za kliku, otevřela a vyšla ven. Jenže venku narazila přímo do Dereka. „Kam ses vydala?" Katherine se na něj podívala a odpověděla: „Jdu za Lacy, kam šla?"
„Snad si nemyslíš, že ti to řeknu. Vrať se do pokoje a počkej tam!" jakmile to Derek dořekl, otevřel dveře a Katherine strčil do pokoje.

Lacy se vrátila asi za hodinu celá ubrečená. „Kde si byla? Si v pořádku?" starala se Katherine.
„Nejsem, byla jsem u Spolku 20 a oni, ..." Lacy to nedopověděla a rozbrečela se. Katherine ji utěšovala a zároveň byla zvědavá.
„Bude to v pořádku, slibuju!" snažila se jí Katherine utěšit.
„To nevím, Spolek 20 je skupinka lidí, kteří tě učí bojovat, jenže jsou hrozně drsní a agresivní, a když se nedokážeš ubránit, tak .. tak tě potrestají." Lacy Katherine ukázala dvě velké modřiny na noze, na ruce a krvavý šrám na zádech.
„To je hrozné, proč to dělají?"
„Nevím, jednou dokonce jednu holku zabili, protože neustále porušovala jejich pravidla. Už tu nechci být!" Lacy byla vždy usměvavá, ale tohle Katherine překvapilo.

Za chvíli Derek vešel do pokoje: „Na, to si obleč." Hodil ji na postel nějaké oblečení.
„Tebe neučili klepat?!" osočila se Katherine. „Co jí provedli, zavolejte doktora, vždyť se celá klepe." Katherine bušila do Dereka a zároveň křičela, že ji museli slyšet i ve vedlejších pokojích.
„Uklidni se, tohle je tady normální!" řekl Derek a otázku o klepání ignoroval.
„Takže, tohle čeká i mě?" Řekla Katherine a sesunula se na zem.
„Možná, já nevím. Teď si to obleč a nedělej scény, Kate!" řekl Derek a odešel.

Katherine se posadila na postel a podívala se na oblečení. Dostala černé legíny a šedé tričko. Stejné, jako měla Lacy na sobě. Místní uniforma, usmyslela si a převlékla se. Vlasy si dala do culíku a lehla si zpět do postele.

Lacy se na ní po chvíli podívala: „Kate, to je hezká přezdívka."
Katherine se na Lacy podívala a usmála se: „Nikdy mi nikdo neřekl jinak než Katherine nebo Katarino. Líbí se mi to. Kate je mnohem hezčí."
„Dobrou Kate."
„Dobrou Lacy."

***

Další ráno se Kate probudila a viděla, že Lacy ještě spí. Nechtěla ji vzbudit a tak šla potichu do koupelny. Když se vrátila, Lacy už byla vzhůru. „Dobré ráno, už je ti lépe Lacy?" zeptala se Kate.
„Už jo, vždycky mě to hrozně oslabí."
„Jak často se chodí na ty výcviky?" zeptala se Kate.
„Nepravidelně. Někdy jdeš jednou za měsíc, někdy jednou za rok a někdy dva dny po sobě." Odpověděla Lacy.

Za chvíli se otevřely dveře a do nich vstoupil Derek. „Kate, pojď se mnou!" V Kateiných očích se objevil strach, celá ztuhla a nemohla se hnout.
„Tak pojď," naléhal Derek. Kate se zvedla a pomalu šla ke dveřím, ještě se podívala na Lacy a vyšla ze dveří.

„Ne, že se pokusíš utéct." Varoval jí Derek a hlídal ji.
„Kam jdeme? Do Spolku?" ptala se Kate.
„To ti nemůžu říct."
„Proč ne?" Kate zastavila a doufala, že se dočká odpovědi.
„Hele, nejsi jediná, kdo tu musí poslouchat. Já dostávám rozkazy a proti nim, ty nic nezmůžeš. Takže, když ti to nemůžu říct, tak prostě nemůžu! Chápeš?" řekl rozčileně Derek, chytl Kate za paži a vydal se do schodů.
„Au, to bolí." Snažila se mu Kate vyprostit, ale marně, Derekovo stisknutí bylo pevné. „Prosím, to fakt bolí." Prosila Kate.
„Dobře," protočil oči Derek a Kate pustil.
„Proč si tak zlej?!"
„Nejsem zlej, jenom .. do toho ti nic není."
„Proč jsem tady?" ptala se dál Kate.
„Kate, prosím, už mlč!" řekl Derek a ukázal na dveře. „Prosím, běž dovnitř."
„Ty se mnou nepůjdeš?" otočila se na něj Kate, Derek zavrtěl hlavou a poodstoupil.

---------------------------------------------

Další kapitola je tady. Jak se Vám zatím příběh líbí?