Pink birch

#2

"Papa, miláčku. A buť tady hodná."
"Čau mami. (skrz zuby) A nemluv se mnou jak s miminem."
Ták.. Hezky zahněte za ten roh a už se nevracejte.
Au!!
Moje hlava zase ten strom!
"Co po mě chceš?!!"
Najednou se začal od někud ozývat hlas.
"Pojď sem."
"Kam?"
"Pojď sem."
Bylo to strašidelný. Šla jsem. Nevím kam. Chtěla jsem se zastavit, otočit se a jít zpět, ale nešlo to. Cosi neznámého mne nutilo jít dál. Šla jsem do lesa. Bolely mě nohy. Nešly zastavit. Jakoby moje tělo někdo ovládal a já byla pohý divák. Došla jsem na mýtinu kterou nepoznávám. Byla jsem tu někdy? Uprostřed ní byla bříza. Ano, tu poznávám. Na tu se nedá zapomemout. Bříza s růžovími listy z mích nočních můr. Jdu blíž. Jsem přímo u ní. Strach najednou zmizel. Zůstal jen úžas. Prohlížím si jasně růžové listy. Jeden je největší.
Vezmu si ho domů. Přilepím si ho ke stropu.
Šáhnu po něm a trhnu. Najednou se v zemi otevřela díra. Přesně pode mnou. A já padám. Černo. Nic. Bolehlav. Fakt bych si s tím měla zajít k doktorovi. Otevírám oči. "Ty jsi Rebecca, že?"
Povídá ňáká ženská.
"Jak to víte?"
"Já jsem tě sem přivedla."
Kde to jsem?"
"V Pink birch. V Říši růžové břízy."