Stál před zvonkem a přemejšlel o tom co jí řekne. K tomu jí jako omluvu přinesl obrovského plyšového medvěda, no nic poslední nádech a zazvonil....
,, Ahoj "
,, Potřebuješ něco? "
,, Eh...jo. "
,, A? "
,, Tady, ber to jako omluvu za to rejpání. "
,, ...ehm no děkuju, pojď dál. "
,, Děkuju...máš to tu pěkné. "
,, Já vim. Chceš čaj, nebo kávu? "
,, No skromnost ti nechybí jak vidím. "
,, Já ji nějak v šestnácti posla na dovolenou a už se nevrátila. "
,, Ach jo...s tebou je to někdy těžký. "
,, No to víš, charakter je vždycky vidět. "
,, Hmm...už to vim. "
Udivovalo ho, že mu po tom včerejšku vůbec otevřela, natož že ho pustila dovnitř. Byl zmatený. Hodně zmatený.
ČTEŠ
vypadáš jako medvídek |short story|
Ficțiune adolescenți,, Vypadáš jako medvídek. " ,,To jako chceš říct, že jsem tlustá? " ,, Ne jen chci říct, že si roztomilá. " ,, Medvědi nejsou roztomilí. Jsou to zlá a nebezpečná zvířata. " ,, A co medvíďátka, vždyť ta jsou úžasná. " ,, Ne i ta jsou zlá. "
