,,Mami, nebuď nervózní a pojď se s námi koukat na pohádky," povzdychnu si, chytím mamku za ruku a zavedu jí ke gauči, na který jí posadím.
Miluji tyhle vánoční chvilky, kdy s rodinou sedíme u televize, koukáme na vánoční pohádky, jíme cukroví a užíváme si to, že můžeme být všichni spolu. Sice nám tady ještě chybí můj nejstarší bratr, ale ten už má svou rodinu, tak chápu, že chce Vánoce strávit s ní.
Nohy si zabalím do teploučké deky, položím si je na konferenční stolek a do ruky si vezmu hrníček s mým nejoblíbenějším čajem. Rozhodnu se, že to vyfotím a dám na twitter.
Užívejte Vánoce! #TwitterNeníInstagram
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Mobil zase odložím a zakoukám se do televize, kde zrovna dávají Grinche. Po chvilce se ozve domem zvonek, tak vstanu a dojdu otevřít. Sakra, kdo co chce?
,,Ahoj, soploňko!" Obejme mě můj nejstarší bratr Adam. Nad tím oslovením zavrčím a protočím očima. Soploňko mi říká od mého narození, protože jsem byla dítě, které mělo neustále rýmu a stále mu tekly nudle.
,,Nazdar, mastňáku," vypláznu na něj jazyk. On byl zase dítě, které si nerado mylo hlavu, proto mastňák.
,,Kde jsou rodiče a prdičuch?" Prdičucha asi vysvětlovat nemusím
,,V obýváku," řeknu a začnu se vítat s Adamovou přítelkyní a jejich malým drobečkem Theem.
,,Ahoj, Mio," obejmu svou švagrovou a ona mě obejme nazpět.
,,Vezmeš, prosím tě, Thea? Půjdu se přivítat s vašima," poprosí mě Mia. Kývnu a ona mi podá vajíčko, ve kterým je umístěný Theo. Ten malinký uzlíček radosti a štěstí. Je mu teprve měsíc a půl a už teď vím, že to bude lamač dívčích srdcí.
,,Ahojky, prďolko," pohladím ho po buclaté tvářičce a zaksichtím se na něj. Na tváři se mu objeví náznak úsměvu, ale hned na to si začne cucat ručičky, na kterých má malinké rukavičky. ,,Tak pojď, jdeme za těma dospělákama," řeknu. Odpoutám ho a vezmu si ho do náruče. Vajíčko nechám v chodbě a s Theem v náručí jdu do obýváku. Mamka, hned co si ho všimne, za mnou přiletí, vezme mi Thea a začne na něj dělat takové ty ťuťunkymuťunky věci. Vysvlékne ho z kombinézky a začne si s ním povídat a hrát. No, hrát asi tak, jak to jen s měsíčním miminkem jde. Přisednu si tedy na gauč a zaposlouchám se do vtipných rodinných historek.
,,Pamatuji si, když jste byli všichni ještě malý, tak že Adam chtěl udusit moji malou Savannah. Savv byl asi měsíc a Adam ji neměl moc v lásce, protože to byla holka a on chtěl dalšího bráchu. Ale když cucal bonbón, tak se s ní chtěl rozdělit a měsíční Savannah dal do pusinky ten bonbón, ale vůbec jsem to nepostřehl. Ta se začala dusit a já vůbec nevěděl, co mám dělat, tak jsem jí naklonil, poplácal po zádíčkách a bonbón vyletěl, naštěstí. Jako děti jste nám dávali zabrat," zavzpomíná taťka a ke konci se zasměje.
Sebastian také začne něco vyprávět, ale to už moc nevnímám, protože mi zapípá mobil a já si chci přečíst nově příchozí zprávu.
