Opak minulosti

779 55 6
                                    

Karma - tučně

Nagisa - normálně

,,Tak dneska tu je nový kluk jménem Karma Akabane. Snad ho hezky přivítáte a to je vše." Ve velké místností přeplněné policaity, ve které si mě doposud nikdo nevšimnul se rozlehl šepot. Na škole jsem byl vždycky nejvyší a  nejsilnější, ale tady si připadám jako prcek. Slabý a malinký. ,,Takže nová holčička. To si piš že tě hezky přivítáme." Usmál se na mě asi dva metry vysoký chlap a popadl mě za ruku.

Tak jo světla zhasnou za tři dva jedna. *blik* ,,Co se děje!?" Spustil jsem se rychlostí světla po laně. ,,Má někdo světlo!?" Popadl jsem stříbrnou korunku s vzácnými diamanty a vyhoupl se zpět nahoru. *blik*,,Princeznina korunka zmizela!" Zařval jeden ze strážníků na této velké akci. Já už jsem nasedal na motorku a ujížděl pryč.

,,Tetsu, kde máš ty šaty od minulé holčičky co tu byla?" Tetsu otevřel krabici ci měl chlap vedle v rukou a podal je tomu co mě držel za ruku. Od školy jsem trochu výškou spadl dolů a povolil na síle. Ten chlap mi svázal ruky a poslal mě k poslednímu co zatím nic neudělal. ,,Asi bychom se měli představit. Takže já jsem Jimy," Ukázal na sebe chlap co mě momentálně držel. ,,tohle je Max," ukázal na chlapa co mě jako první chytil. ,,a tohle je Kise." Ukázal na týpka s krabicí. 

,,Výborná práce Nagiso. Tu máš prachy a brzo ti zase zavolám." Pochválil mě Tom a předal mi 20 000. Bylo to málo oproti tomu že ta korunka stála 20 000 000 na černém trhu. ani jsem nepoděkoval a jel 'domů'. No starou rozpadající školu sice můžu brát jako domov, ale neberu. Je tam zima, jen na třech místech wi-fi a všechno se rozpadá. 

Hodily mi věci do ruky a poslali do šatny. S vysokým odporem jsem si to oblíkl. Byla to stejná uniforma, kterou na sobě měl Nagisa když ho Rio kvůli tomu klukovi co přijel oblíkla za holku. Kdybych Nagisu asi potkal teď byl bych já ta holčička. Stahoval jsem si sukni rukama co nejvíce dolů a šel zpátky k nim. ,,Ale, ale tobě to sluší." Sklonil jsem hlavu k zemi. ,,Jak se říká?!" Zařval na mě Max. ,,d-děkuji." Všichni se usmáli a dali mi normální práci. Měl jsem jenom najít spojitost mezi pár případy. s mým mozkem to nebyl problém. 

Udělal jsem si výbornou večeři a šel si lehnout. Asi po půl hodině jsem usnul. 

,,Tak cos našel, princezno?" Zeptal se mě Jimy. To oslovení jsem ignoroval a vysvětlil jsem mu to. ,,Takže padouch zaútočil vždycky někde kde se daly vypnout světla. Zároveň na těch samých místech byly návštěvy vlády. Akorát že vždycky trochu pozměnily údaje. První krádež byla v kostele a byla to koruna Karla IV. Co tu byla na týden spolu s prezidentem. Padouch se tam vplížil při předávání zpátky a nějakým zázrakem ji vzal. Druhý příp." ,,Nezdržuj a řekni kde a kdy zaútočí příště!" Zaječel nedočkavostí Tetsu.

Já prostě musím mít rozepsaných milión knih. Jinak nejsem šťastná. Tak snad se vám bude tahle líbit zatím. 

Tíha činuKde žijí příběhy. Začni objevovat