Queen Bee - Ohnivá včela

1. Kino aneb věci se komplikují

Marinette

Šla jsem po ulici a třásla se zimou. Ani kabát, klapky na uši nebo kozačky nepomohly, pořád byla obrovská zima. Čekala jsem na Adriena. Původně. Pak jsem se ale začala třást zimou a rozhodla se vyrazit směr kino sama. Najednou mi někdo zakryl oči a zatáhl mě do postraní uličky. Okamžitě jsem poznala, o koho jde.

,,Kocoure?" řekla jsem tiše a uchopila ho za zápěstí. ,,Jdeš pozdě." Odkryl mi oči a usmál se.

,,No jo, otec mě trochu zdržel." Pořád mu říká otec. Ale něčeho jsem přece jen dosáhla. Už se u toho netváří, jako by chtěl někoho zabít. Od toho plesu uplynul měsíc. Spousta věcí se změnila, ale Paříž je v bezpečí a já si taky nemůžu stěžovat.

,,Nevadí, promiň že jsem vyrazila bez tebe." Pokrčil rameny.

,,Za to zpoždění jsem si to zasloužil." Naklonil se ke mně. Okamžitě mi došlo, co se chystá udělat a rychle jsem o krok couvla. ,,Ale no tak!"

,,Přemýšlej! Co kdyby nás spolu někdo viděl?" Samolibě se ušklíbl.

,,A?"

,,Kocour oficiálně chodí s Beruškou. No a potom..." Netvářil se zrovna nadšeně, ani že to chápe, ale po chvíli se vzdal.

,,Tak fajn, takhle..." V uličce se zeleně zablesklo. ,,Je to takhle lepší?" Usmála jsem se na něj.

,,Jo, mnohem. A už pojď, nebo ten film nestihneme." Zamumlal něco v tom smyslu, že Spiderman na tom byl líp, ale šel.
***
Po filmu jsme šli ke mně domů. Máma upekla sušenky a my si sedli a povídali si. Potom se ke mně znovu naklonil. Čekala jsem, co se stane, když vtom se rozlétly dveře na balkón a v nich stála Volpina.

,,Ale no tak! Vy dvě jste se proti mně spikly!" vykřikl Adrien a já se rozesmála, za což se na mě zamračil. Lila se na mě s úsměvem podívala.

,,Mám dojem, že dneska ne, ne?" Její výraz ale okamžitě ztvrdl. ,,Mistr nás volá. Něco se stalo."
***
,,Kdo by kradl motýlí mirákulum?" Mistr se na mě smutně podíval.

,,To já netuším. Potřebuji, aby jste ho získali zpět. Ve špatných rukách je nebezpečné a navíc je stále naplněno negativní energií."

,,Jistě. Pokusíme se ho získat co nejdřív." S Kocourem jsme vylezli na střechu.

,,Já vpravo, ty vlevo." Kývnul a vydal se na obhlídku noční Paříže. Lila se najednou objevila za mnou.

,,Musím ještě něco prověřit. Zvládnete to beze mně?" Kývla jsem.

,,Jasně. Jeden z tvých geniálních nápadů?" Zakřenila se.

,,Uvidíš."