Waiting For The Thunder // Mormor Oneshots [CZ]

Vánoční Polibek

Jéj, já ještě žiju! :D. A konečně (KONEČNĚ) tu mám další MorMor. Omlouvám se všem, kteří čekali, potřebovala jsem si dát na chvilku od všeho pauzu :D. Teď, když jsem si vylepšila známky, nějak si vtloukla do hlavy, že život není tak hroznej a nějak se mi povedlo sehnat všechny dárky se vám opět hlásím s tématickou částí a taky s informací, že už nebudu vydávát každé pondělí, ale prostě tak, jak to budu stíhat :D. Tak to by byl konec keců a teď se dejte do čtení :D.

,,Vstávej, Koťátko.''

Zamručel tiše Sebastian do ospalého ticha. Tváře měl zrudlé mrazem a ve světlých vlasech mu leželo pár sněhových vloček, které ještě nestihly roztát. Ve zkřehlých prstech něco svíral a usmíval se od ucha k uchu.

Venku se teprve rozednívalo a rudé světlo dopadalo na zasněženou vozovku, která tím pádem vypadala, jako v plamenech.

Jim mezitím poklidně oddechoval zachumlaný do peřiny a neměl nejmenší tušení o tom, co se děje mimo říši snů.

Sebastian se pousmál. Miloval tyhle líná vánoční rána. Zatímco Jim si rád přispal, on se vždy probudil dřív, aby si mohli zajít do posilovny a vždycky se vrátil právě včas, aby zastihl svého přítele těsně po probuzení, což byla doba, kdy byl neuvěřitelně roztomilý.

Dnes se ale Seb nevracel z posilovny, ale z venku a ta věc, kterou svíral v ruce nebyla lahev vody ani propocené tričko, ale snítka čerstvě ustřihnutého jmelí.

Ucehchtnul se a posadil se na postel vedle Jima, jednou rukou mu vjel do vlasů rozcuchaných spánkem a na čelo mu přitiskl jeden jemný polibek, čímž tmavovlasého mladíka konečně probudil.

,,Mhm, Sebastiane, co to ďeláš?''

Zamumlal rozespale a odtrčil blonďáka.

,,Dobré ráno, šéfe.''

Uchechtl se Sebastian. James něco naštvaně zabručel a otočil se na druhý bok. Sebastian nespokojeně zamlaskal.

,,Ale, ale, snad nejsi ještě unavený...''

Pousmál se a přelezl přes postel, teď klečel obkročmo nad Jimem a pobaveně se křenil. Tmavovlasý muž se převalil na záda, aby se mohl na blonďáka podívat,  a věnoval mu nasupený pohled.

Sebastian se znovu zasmál a pozvedl ruku s větvičkou jmelí. Rozespalému Jimovi chvilku trvalo, než mu došlo, co se děje.

,,To nemyslíš vážně.''

Promluvil Jim, když se konečně vzpamatoval. Sebastian jenom pokýval hlavou.

,,Nebo si snad necháš ujít příležitost mě políbit?''

Škádlil Seb.

,,Příležitost tě políbit si nenechám ujít nikdy, jenom nevidím důvod, proč bys kvůli tomu musel do postele tahat nějakej plevel.''

Zakřenil se menší muž s pohledem upřeným na Sebastianovy rty. Na to blonďák pobaveně zavrtěl hlavou.

,,Tradice, Jimmy.''

Zavrňel provokativně. Moc dobře věděl, že Jim nesnáší všechny možné tradice.

,,Copak jsi zapomněl, jaký je můj názor na tradice, Bastiane?''

,,Hmm, nezapomněl, jen jsem si říkal, že když se to týká líbání, tak bys třeba udělal vyjímku...''

Odpověděl Sebastian.  Na Jimově tváři se objevil zamyšlený výraz a vypadal, že o tom uvažuje.

''Pokud na tom trváš...''

Vyjádřil se potom otráveně. Sebastiana tím zřejmě potěšil, protože  na jeho obličeji se objevil samolibý úsměv. Sklonil se nad menším mužem a zastavil se až těsně od jeho obličeje.

,,Šťastné a veselé, Jimmy.''

Zašeptal ještě, než překonal i tu poslední malou vzdálenost mezi nimi a přitiskl svoje rty na Jimovy.