This is not my dream [CZ]

1 - Odjezd a příjezd

,,Emily honem, už jsme měli dávno vyrazit!" ,,Vždyť tam stejně budeme první, jako vždycky," zakřičím zpět na svoji neustále nervózní mamku. Naposledy se rozhlídnu po svém pokoji a na týden se s ním rozloučím. I když to není pokoj úplně podle mých představ, tak ho mám ráda, ale upřímně.. růžová v patnácti je trochu moc i na můj vkus. Seběhnu schody a nastupuji do auta. Místo vepředu ponechávám své mladší sestře a sama si sedám na svoje místo za řidičem nebo-li za mojí mamkou. Jízdu všeobecně dopravními prostředky nemám moc ráda hlavně proto, že nejsem schopná ani za mák usnout, kdežto moje sestra každou cestu prospí. Díkybohu máme velké auto, tak se tam aspoň pohodlně sedí. Jedině, co mě mrzí je, že jsem s sebou chtěla vzít svojí nejlepší kamarádku Melissu, ale už prý nebylo místo. Ale jsem připravena si to užít nehledě na okolnosti. Zavřu oči a už se nemůžu dočkat až tam budeme. Najednou mamka zastavuje a já svoje oči zase rychle otvírám a zjišťuji, že stojíme před panelákem, kde Melissa bydlí. ,,Mami?" zeptám se se zvědavostí v hlase. ,,Překvapení!" usměje se na mě máma. Vystřelím z auta a běžím naproti Mel. ,,Takže ty nakonec jedeš?! Nemůžu uvěřit, že si mi to neřekla!" směji se a objímám jí, pak jí pomůžu naložit tašky a přidáme její kolo na nosič. Sedáme do auta a konečně vyrážíme. Povídat si s Mel před mamkou není moc možné, tak máme každá jedno sluchátko a posloucháme společně naše oblíbené písničky.

Už jedeme hodinu a ještě další dvě nás čekají, ale díkybohu existují písničky, které spraví všechno. Na tuhle dovolenou se těším celý rok a ten týden uteče vždycky hrozně rychle. Ale cítím, že tento rok se něco stane, nevím sice co, ale to je jedno. Každý rok jezdíme ta stejná parta a ne, nejsme patnáctiletý puberťáci a to je na tom to nejdivnější. Jezdí nás tak 12-15. Asi jsem zapomněla zmínit, že se jedná o dovolenou, kde všichni jezdíme na kolech. Kolo miluju, prostě ten nejúžasnější pocit. Opřu se o sedadlo, přestanu na všechno myslet a zakoukám se do krajiny. Po další půl hodině mamka zastavuje na benzínce, kde si všechny hned skočíme na záchod a poté si objednáme společně s Mel a ségrou horkou čokoládu, zatímco mamka dá přednost kávě. Potom naše cesta do Jižních Čech pokračuje a já se znovu zaposlouchám do písniček.

***

,,Jsme tady," oznámí nám mamka. ,,Páni," vydechnu, ,,letos je ten barák fakt velkej, vážně nás jede jenom 15?" zeptám se pro jistotu. ,,Ano, loni to nestálo za moc, tak jsme se s tetami rozhodly to letos mít o to lepší." ,,Mami, to vzadu na zahradě je krytý bazén?" ,,A je tam i vířivka a sauna," odvětí máma s úsměvem jakoby nic.

Vylezly jsme z auta a moje dětinská sestra si vyžádala zazvonit. Po chvilce vylezl asi třicetiletý týpek bez trička a vyrazil nám všem dech. S Mel jsme si vyměnily pár pohledů, přes které v podstatě komunikujeme před lidmi. Máme mezi sebou neuvěřitelné pouto už od první třídy, kdy jsme se poznaly.

Já: Mel, taky ho vidíš? Ty jeho buchty? Neuvěřitelný!

Mel: Jasně, že vidím! Ale myslím, že máme smůlu, podívej, jak se tvoje mamka culí!

Já: Nech toho, má přece mýho tátu a navíc on je tak o 10 let mladší.

Mel: Pokud vím, tak se vaši rozvádí a na věku přece nezáleží.

Já: Jsi hrozná, víš to?

Mel: Taky tě miluju.

,,Vy musíte být paní Cooprová, že?" vybalí na nás a rozvine jeho úsměv, přičemž se mojí mamce podlamují kolena. ,,Ano to jsem pane..?" ,,Phelps," zareaguje pohotově. Mamka se jenom uculila. Pan Phelps nás začal provádět po domě hned poté, co si konečně oblíkl tričko. Nejdřív nám ukázal přízemí, kde byla kuchyň, jídelna, společenská místnost a nakonec herna, kde byl stolní fotbálek a hokej, pak nám ukázal dva stoly na stolní tenis a zakončil to skříní, kde se nacházely míče, badminton, pálky a míčky na pinec a min. tři lehátka s několika míči do bazénu. ,,Tak nudit se tady rozhodně nebudeme," konstatovala Mel a já mohla pouze souhlasit. Potom jsme vyšli z herny a pokračovali dál úzkou uličkou, která měla asi 10m. Ulička byla zděná, po pravé straně byla ale vysklená, takže šlo vidět na velkou zahradu, která byla celá pokrytá nádherným zeleným trávníkem a vzadu u zahradního domku jsem myslím zahlédla i ohniště a gril. Levá strana uličky mě moc nezajímala, protože tam byli dvě sauny a jedna pára, mamka je ze saun úplně odvařená, jenomže já tam, kvůli astma, nemůžu dýchat. Na konci uličky je obří krytý bazén, do kterého bych nejradši hned skočila, ale my se otočili a šli zpátky. V přízemí byla ještě garáž na všechny naše kola do které byl přístup, jak zvenku, tak zevnitř, což bylo dobré. A potom nás čekalo první patro, kde byly celkem tři pokoje po třech. ,,Každý pokoj v tomto patře má svojí vlastní koupelnu, kde je vana, sprcha i záchod." Tak z této informace jsem byla nadšená, ale trochu mě děsí jeho slova ‚v tomto patře'.. necháme se překvapit. Vyjdeme docela strmé schody, při kterých se hlásí můj strach z výšek, ale moc mu nevěnuji pozornost. Ve druhém patře jsou dva pokoje, jeden je opět pro tři a ten poslední pro dva. ,,Ten pokoj pro dva si zamlouváme my dvě s Mel," oznámila jsem okamžitě, na což mi mamka jen pokývla hlavou ve znamení souhlasu. ,,Ale v tomhle patře je koupelna společná." ,,Je ti jasný, že tady v tom druhém pokoji budou bydlet kluci?" zeptala se mamka a já si hned uvědomila, že koupelnu budeme muset sdílet s kluky. ,,No potěš, ale toho pokoje se nevzdám," dodala jsem. Poté jsme sešli zpět do přízemí. Pan Phepls dal mojí mámě číslo, kdyby se něco stalo, ale vzhledem k jeho dodatku ‚volejte kdykoliv' s mrknutím oka na mámu, mi bylo jasný, že číslo může využít, i když se zrovna nepokazí trouba. ,,Málem bych zapomněl, v celém domě je klimatizace, ovladač k ní je ve společenské místnosti vedle ovladače k televizi. A ty dveře vedle garáže vedou do suterénu, kde je sklep a prádelna s pračkou. Doufám, že je to všechno a přeji hezký pobyt. Jak už jsem říkal, kdyby něco, volejte. Tak za týden na viděnou," dořekl, nasedl do jeho auta a odjel.

--------------------------------------------

Ahojky, toto je můj první příběh, tak buďte shovívaví. Doufám, že vás první část zaujala a že se vám líbila.

Napište mi váš názor, komentujte a hlasujte.

Těšte se na další část.

Počet slov v části: 1038 

Ukázka z další části:

Najednou na mě někdo skočí a ponoří mě celou do vody. Sakra, zrovna když vydechnu. Snažím se si nalokat co nejmíň, ale nepovede se. Když se vynořím, tak se marně snažím najít kraj bazénu a hrozně se rozkašlu. Najednou mě kolem pasu obejmou něčí ruce a...

♥TheD♥

Speciální poděkování patří mé nejlepší kamarádce BlancoEmily, která mi pomohla opravit chyby v mé původní verzi a pomohla mi ji dostat o úroveň výš. Jenomže  já to zvorala, zvorala jsem naše přátelství. A jestli si to čteš, tak vím, že tohle není omluva, ale ber to jako její součást.  ♥♥♥