Last Christmas with you, love | MAVY

Last Christmas with you, love

,,Marťoo, vstávej," jemně jsem zatřásl Martinovým ramenem.
,,Pfrmahhp," zamumlal nesrozumitelně.
Bylo už deset hodin ráno, takže jsem z něj nemilosrdně strhnul peřinu, což okomentoval nespokojeným zavrčením.
,,Nech mě, Karlouši," otočil se ke mně a lehce mě plácnul přes ruku.
,,Tak Karlouši jo? Řekl sis o to sám," vstal jsem a přešel do kuchyně, kde jsem z mrazáku vytáhl kostky ledu. Když jsem se vrátil, Martin měl zavřené oči a pochrupoval. Pomalu jsem se připlížil k posteli a přitiskl jsem mu na chodidlo pytlík s ledem.
,,Do prdele! To studí! Karle!" zařval a vyskočil bleskově na nohy. V předklonu na pravé poskakoval a levou držel v rukách a třel si namrzlou patu.
Svalil jsem se na matraci a vybuchl smíchy.
,,K-kdyby ses v-viděl!" chechtal jsem se.
,,Fakt vtipný," odsekl Martin.
Po pár vteřinách jsem na zádech ucítil velmi nepříjemný mráz a mokro. Vymrštil jsem se a oklepal se. Na posteli se válel pytlík s ledem. Martin se svíjel smíchy.
,,Tomu se říká karma, Karlouši," poplácal mě po omrzlých zádech. Vrhl jsem na něj naštvaný pohled, jenž se po chvilce proměnil v bolestný škleb. Přiložil jsem ruku na levou stranu hrudi a pomalu se nadechl.
,,V pohodě?" zeptal se Martin starostlivě.
,,Jo. Dobrý," usmál jsem se a přešel do koupelny.
,,Můžeš uklidit ten led a připravit se. Jdeme ven," křikl jsem na Martina.
,,Co? Kam?"
,,Je Štědrý den. Čeká nás nabitý program," vykoukl jsem a šibalsky se usmál.
Martin trochu nechápavě přikývl a s úsměvem se začal převlékat.
Miluju jeho povahu, oči, hlas, smích. A proto mě ničí, co musím udělat...
•••
,,Už můžu?" zeptal se Martin netrpělivě, když jsem ho se zavázanýma očima vedl už nějakou dobu po ulici.
,,Ne," odpověděl jsem prostě.
Přibližně po pěti minutách jsme nastoupili do autobusu a já úspěšně ignoroval tázavé pohledy cestujících, kteří zírali na Martina s šátkem na hlavě.
,,Už?"
,,Ne," zasmál jsem se, když jsme vystoupili.
,,Nebaví mě to. Cítím se trapně," mumlal a chytl mě pevněji za ruku, když se málem rozplácl na kluzkém chodníku.
,,Ještě kousek. Slibuju."
Před bílým řadovým domkem jsme zastavili.
,,Počkej tady chvilku. A nesundávej ten šátek!" pleskl jsem ho hravě přes ruku, když se snažil osvobodit své oči.
Zazvonil jsem a čekal, než přijde někdo otevřít.

,,Můžeš," oslovil jsem Martina, kterému drkotaly zuby a poskakováním se snažil zahřát. Vypadal komicky.
,,Díky bohu!" vydechl a zmrzlými prsty si stáhl šátek z hlavy. Naštvaný výraz vmžiku nahradilo překvapení v jeho tváři, jakmile spatřil malé štěňátko chvějící se v mé náruči.
,,Kájo," špitl Martin a převzal ho ode mě.
,,Veselé Vánoce, Marti," uculil jsem se.
,,To je rozkošný! Jak jsi věděl, že chci psa?" ptal se okouzleně, když maličkého pejska drbal na hlavičce.
,,Znám tě," zazubil jsem se a strčil si ruce do kapes. S úsměvem jsem pozoroval nadšeného Martina, jenž se mazlil se svým novým mazlíkem. V jeho očích se zračila radost a štěstí. Miloval jsem, když byl veselý a bezstarostný.
Můj spokojený úsměv se pomalu měnil v posmutnělý a začínal jsem vidět rozmazaně.
Proč to nemůže skončit dobře? Proč?!
Otřel jsem si rychle slzy a přišel blíž k Martinovi.
,,Jak ho pojmenuješ?"
,,Bestík," odpověděl hned a uculil se, když mu pejsek začal oblizovat ruku.
,,Jak tě napadlo tak egoistický jméno?" zasmál jsem se.
Martin se mi vážně podíval do očí.
,,Protože jsem ho dostal od toho nejlepšího kluka, kterýho si nesmírně vážím a neumím si bez něj představit zbytek života," pohladil mě volnou rukou po tváři a mým tělem projela vlna všech emocí, které jsem v sobě držel. Ten jeden dotyk způsobil, že se mi oči zaplavily slzami a kolena podlomila. Klečel jsem na promrzlé zemi a brečel. Brečel jsem jako člověk, který musí říct bolestnou pravdu někomu, koho nade vše miluje. Brečel jsem a bylo mi jedno, co si myslí kolemjdoucí.
Martin vyděšeně položil Bestíka na zem a objal mě. Hladil mě po zádech a šeptal, že všechno bude dobré. Zaryl jsem nehty do jeho zad a vzlykal.
,,Kájo, pšš... To bude dobrý. Pojď, pojedeme domů a tam mi řekneš, co se děje. Ano?" pomohl mi Martin vstát.
,,Dobře," špitl jsem.
Martin se usmál a setřel mi z tváře slzy. Zvedl Besťu do náruče a druhou rukou mě objal kolem pasu. Udělal jsem to samé a hlavu si položil na jeho rameno.
Šli jsme pomalu a mlčky. Martin se na nic neptal a já mu byl vděčný. Potřeboval jsem si utřídit, co mu řeknu.
•••
Seděl jsem na gauči zabalený v dece a čekal, až Martin přinese čaj. Bestík ležel na polštáři u topení a spal. Chvíli jsem ho pozoroval, než mě vyrušil Martinův hlas.
,,Napij se," podával mi hrnek s nápojem. Vděčně jsem ho přijal a uskrnul. V těle se mi rozlilo příjemné teplo a mozek začal konečně pracovat.
,,Tak co se děje?" zeptal se Martin a sedl si vedle mě. Otočil jsem se k němu.
Oči mu ztmavly a vytratila se z nich všechna radost. Pleť zmatněla a rty měl pevně semknuté. Měl strach. Strach o mě. Neměl jsem to srdce mu říct pravdu a zkazit mu celé Vánoce. Před hodinou byl tak šťastný a uvolněný.
Nedokázal jsem to.
,,Jen jsem si vzpomněl na našeho starého psa," zalhal jsem.
,,Taky byl tak rozkošný a maličký jako štěně. Jmenoval se Lumpík a...Měl jsem ho moc rád," zaslzely mi oči. Vzpomínky na mě dolehly ještě víc než celá pravda, kterou jsem před Martinem tajil.
,,Nebreč, Kájísku. Jsou Vánoce. Nechci, abys byl smutný," objal mě Martin pevně.
,,Já nechci, abys byl smutný ty, Marťasi," vzlykl jsem.
,,Budu smutný, když budeš smutný ty."
,,Tak já budu šťastný," slabě jsem se usmál a Martin se odtáhl. Opřel se o mé čelo a zahleděl se mi do očí.
,,Žádný slzy, lásko. Dnešek je náš," políbil mě a já mu polibek hned oplatil. Kdo ví, jestli se ještě políbíme...
Líbal jsem ho jemně a zároveň dravě. Opatrně a zároveň drsně. Dával jsem do toho všechny city, které jsem k Martinovi choval. Proplétal jsem prsty s jeho vlasy a užíval si každou vteřinku.
Každou vteřinku s tímhle báječným klukem...

Druhý den ráno
Vzbudilo mě nepříjemné píchání u srdce. Pomalu jsem se posadil a zhluboka dýchal. Martin vedle mě se zavrtěl a zívl.
,,Kájo? Dobrý? Co je?" položil mi ruku na rameno, když si všiml, že mi není dobře.
,,Jo. V pohodě. Jen jsem se troch-" nedořekl jsem a silně jsem se rozkašlal. Lapal jsem po dechu a držel ruku na srdci. Bolest se stupňovala a každičký nádech byl jako těžké závaží. Pevně jsem zavřel oči a stiskl zuby.
,,Kájo!" drtil mi Martin rameno a v jeho hlase zaznívala panika.
,,Martine," zakašlal jsem silně a otočil se k mé lásce. Oči měl vykulené a zorničky rozšířené strachem. Celý se chvěl a stále dokola opakoval mé jméno.
,,Miluju tě. Nejvíc na světě, lásko. Nezapomeň na to, Martine Careve," vydechl jsem.
Martin mě prudce objal.
,,Taky tě miluju, Karle Kováři."
Držel jsem ho a nechtěl ho pustit. Snažil jsem se ignorovat vzrůstající bolest v hrudníku. Ignorovat ten strašný nádor na srdci...
Náhle se mi zatemnělo před očima. Končetiny mi ochably a poslední co jsem zaznamenal, byl Martinův vzdálený křik. Křik mého jména. Křik člověka, kterého jsem miloval a kterému jsem ublížil. Člověka, kterého jsem nechal v celém tomhle zkaženém světě samotného...

Chci Vám všem popřát krásné
Vánoce!♥️ Užijte si je naplno.

,,A hlavně nezapomeňte na to, že nejde o to, kolik dostanete dárků nebo jak byly drahé. Hlavně jde o to, že nejdeme do školy!"
-Kovy, 2015