Taxikářův vrah

Lestrade si unaveně promnul oči. Bylo něco málo po půlnoci a všichni byli již doma se svými bližními, jen ještě on tady musel tvrdnout a spisovat zprávu. Paráda! Ten případ mu byl čert dlužen!

Pět mrtvých, média je pěkně smažila, Sherlock sice nakonec na viníka přišel, ale nebýt Johna přišel by určitě o nohu, ruku a jeden z Lestradových podřízených by byl mrtev. John Watson hrdina dne!

Lestrade se pousmál, když si vzpomněl na toho milého, staršího a ohleduplného muže. Upřímného, ale ne hrubého jako byl jeho geniální přítel. Poprvé, když ho Lestrade poznal, to bylo, zrovna když se nastěhoval k Sherlockovi a řešili "Studii v růžové", jak ten případ posléze trefně John nazval. Tehdy mu Lestrade nevěřil a ptal se Sherlocka, proč ho vzal sebou, ten mu na to však nehodlal dát odpověď, jen řekl, že je s ním. John na Lestrada tenkrát působil trochu jako patolízal, jen taková rychlá Sherlockova známost, poblouznění, ale to se náš inspektor zatraceně spletl. John byl a je mnohem víc. Jak se později ukázalo, tak tento doktor se stal prvním skutečným Sherlockovým přítelem. Přítelem, který byl ochoten vydržet Sherlockovi nálady a urážky, ochoten jít za ním do jakéhokoli nebezpečí. Byl to onen pravý muž, který dokázal velkého detektiva alespoň částečně "usměrnit" a jak se dnes přesvědčil, tak byl užitečný, nejen v tomto ohledu, jenže za pár minut se měl Lestrade přímo zděsit nad tím, co je vlastně John Watson zač.

Lestrade byl ohromen, jak si dnes tento vojenský doktor dokázal v krizové situaci zachovat klid. S naprostou přesností na milimetry trefil toho psychopata přímo mezi oči a hned bez jediného zaváhání, či dalšího pohledu na zesnulého, se vrhl k Sherlockovi a začal ho léčit. To bylo ohromující, ale také zvláštní, a tak trochu děsivé. John musel mít tvrdý výcvik, patrně byl skvělý voják, ale i tak by od vojenského doktora nečekal Lestrade takovou skvělou mušku.

Inspektor se zamračil. Střelba dnešního dne mu něco připomněla. Vyskočil ze židle na nohy, přešel k šuplíku se starými případy a začal se tím prohrabovat, než našel "Studii v růžové." Vytáhl složku ze šuplíku a přenesl jí ke stolu, kde měl rozevřený ten dnešní případ. Chvíli ve "Studii v růžové" listoval a nakonec z ní vyndal fotku mrtvého taxikáře, který také usiloval o Sherlockův život a rovněž byl zastřelen. Přiložil ji hned vedle fotky dnešního vraha. "Kulka, kterou vyndali ze zdi, je z ruční zbraně. Smrtelná rána z takové zbraně na takovou vzdálenost, to chce výborného střelce, ale ne tak ledajakého. Ruka se ani nezachvěla, zřejmě je zvyklý násilí. Vystřelil až v nebezpečí mé smrti, takže silné morální zásady. Hledáte člověka, který pravděpodobně sloužil v armádě a... s nervy z oceli..." vzpomněl si na Sherlockova slova, které mu tehdy řekl o pachateli, než se začal vymlouvat a říkat, že mele nesmysly a je v šoku.

"Kristova noho!" prošlo Lestradovi přes rty, když to viděl. Bylo to tak jasné, ne tenkrát, ale teď... Přeběhla mu mráz po zádech, a pak nebohého Inspektora přemohla další myšlenka. Co si s tím vědomím počne? Odpověď na tuto otázku nenašel. Jen věděl, že si tohle tajemství bude muset nechat sám pro sebe, a že se na Johna už nikdy nebude dívat tak, jako dřív.